Jiří Prachař v roce 2023 spoluzaložil unikátní Farmářskou školu, jedinou vyšší odbornou školu v Česku zaměřenou na ekologické zemědělství, ve které dnes působí jako ředitel. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví například o tom, jak se vzdělávají mladí čeští zemědělci a proč hledají smysluplnost v ekologickém přístupu k půdě.
Začněme trochu zeširoka. Láká dnes vůbec mladé Čechy farmaření?
Myslím, že láká, i když mladých lidí je obecně v zemědělství málo. Za několik let existence naší školy máme každý ročník úplně narvaný. Máme 90 studentů ve třech ročnících.
Je vidět, že mladé lidi tematika ekologického zemědělství, které se věnujeme, oslovuje. Snažíme se nabízet alternativu ke konvenčnímu potravinovému systému. Přinést model, který je šetrný k půdě a dbá na blaho zvířat. A zároveň je třeba i odpovědí na měnící se klima.
Je to něco, co mezi mladými lidmi rezonuje. Řada z nich k nám přichází přesně s těmito otázkami. Vidí, co se ve světě děje, a chtějí s tím něco dělat. Zájem o ekologické zemědělství u nás i ve světě roste.
Jaké odpovědi nacházejí v ekologickém zemědělství?
Třeba smysluplnost. Každý chce mít smysluplné povolání. Jasně, lidi můžete motivovat například penězi. Ale člověk chce dělat něco smysluplného. Já jsem to vždycky měl tak, že jsem se spíš díval na to, jestli ta práce opravdu dává smysl. Kolik je za to peněz, bylo vždy až na druhém místě.
Jak byste popsal typického studenta vaší v Česku unikátní Farmářské školy?
Nedají se strčit do jedné škatulky, je to velmi pestré. Věková skupina se pohybuje od osmnácti let hned po maturitě až po nějakých třeba čtyřicet, pětačtyřicet let.
Jsou mezi nimi lidé, kteří pokračují ve své profesní dráze, už byli třeba na nějaké zahradnické nebo zemědělské škole a pak jdou k nám.
Ale jsou to i lidi, kteří vůbec nejsou ze zemědělství a kterým se to prostě líbí. Kteří vidí v ekologickém zemědělství smysl. A pak jsou tam lidé, kteří už třeba hospodaří a chtějí si doplnit ekologické know-how.
Jak se dnes může člověk v Česku vůbec stát farmářem? Má šanci stát se jím třeba někdo, kdo nezdědil rodinný statek a spolu s tím i know-how? Je možné začít takříkajíc od píky?
Je to náročné. Máte samozřejmě možnost jít k někomu pracovat. Co se týče ekologického zemědělství, máme spoustu krásných, velkých i malých biofarem, kde vás rádi zaměstnají. V zemědělství se pořád hledají lidi.
Když ale chcete začít sám, na vlastním, celé si to vybudovat, tak je to samozřejmě těžké. Je to dlouhá a náročná cesta, která se neobejde bez velkých vstupních investic, bez velkého zadlužení.
Půda je dnes drahá. A farmy, co jsou na prodej, stojí desítky milionů. A ještě do nich musíte další desítky milionů vrazit, abyste je třeba zrekonstruovali. Tyhle peníze se vám nikdy nevrátí.
Když jste dobří, tak vás zemědělství uživí, uživí provoz farmy. Ale málokdy zbývá na investice, spíš splácíte různě úmory a hypotéky a tak dále.
Když už jste naopak zavedený farmář, jak obtížné je přejít z konvenčního na ekologické zemědělství?
Někdy je to opravdu těžké, protože vám na tom visí celé živobytí. Překlopit konvenční systém do ekologického je obrovská změna, která může přinést i obrovskou finanční nejistotu, protože najednou nevíte, kam s odbytem.
Jak tedy na to?
Jako první si musíte zjistit know-how. I v Česku působí různí certifikovaní poradci, kteří vám můžou pomoct s prvním krokem. Podívat se na celou farmu, na celý její model, a říct, jak by to mohlo vypadat v ekologické variantě. Co všechno se musí změnit a dělat jinak. Pak musí člověk řešit ten odbyt. Pro mnoho farem je to běh na delší trať.
Málo lidí ví, že poradenství je dotované od státu a vám zbývá zaplatit jenom nějaký malý doplatek. Získáte člověka, který se vám může věnovat nezanedbatelnou dobu, pomůže vám to prodiskutovat a propojí vás s příklady dobré praxe. To je vždycky nejpřínosnější, když to vidíte prakticky.
A pak existují nástroje - příspěvky, dotace, které se dnes dají pro ekologické směry poměrně dobře využít. Do začátku vám může pomoct třeba Mladý zemědělec.
Taky je dobré mít někoho, kdo vám pomůže sepsat žádosti. Někteří farmáři jsou šikovní, napíšou si to sami a baví je to, ale já to třeba úplně nenávidím. Tak máme někoho, kdo nám to sepíše.
Na zemědělských školách v Česku chybí praxe
Jak se dnes v Česku ve školách vyučuje zemědělství?
V rámci zemědělského svazu jsme dělali průzkum na různých zemědělských středních školách. Většinou tam zaznívalo, že jim chybí praxe. Slýchám to i od našich studentů, že se do praxe moc nedostanou nebo že je praxí nikdo moc neprovede.
Proto to na naší škole děláme jinak. Nechtěli jsme být konkurence jiných zemědělských škol. Naše odlišnost je, že děláme ekologické zemědělství, což tady nikdo jiný takhle nedělá. Kromě univerzit, kde je to čistě teoretický předmět.
Jak studium u vás vypadá?
U nás na škole máme teorie jen asi 30 procent. Zbylých 70 procent chodíte po farmách a učíte se od lidí, kteří ekologické zemědělství dělají.
Studenti taky mají příležitost jet na rok do zahraničí, třeba do Německa, Rakouska nebo Španělska. Tam jsou na farmách, které se ekologii věnují třeba 50 nebo 60 let. To se vám v Česku nemůže u nás stát, takhle staré ekologické farmy u nás nejsou.
Na těchto příkladech pak vidíte, že je to v praxi možné, že je to reálné, že je to udržitelné i ekonomicky. Že na těchto farmách jsou fajn lidi, fajn kolegové, přátelé, třeba i celá společenství.
Často tam mají velmi diverzifikovanou výrobu, takže tam dojíte krávy, děláte v sýrárně, zpracováváte zeleninu, pěstujete obilí, pracujete v jejich pekárně. Tyhle farmy jsou takovými krásnými ostrůvky, co se týká přírody i přátelského prostředí.
Takže v zahraničí se zemědělství vyučuje jinak? Praktičtěji než u nás?
Ano. My ve škole kopírujeme právě tyto zahraniční modely, nevymýšlíme nic nového. Není to žádný originální nápad. Je to něco, co v zahraničí dlouho funguje a u nás to dřív také fungovalo.
Řemeslo se lidé učili tím, že šli k mistrovi a ten je učil. Škola dělá opravdu jen takový ten teoretický background. Pět dní v týdnu pracujete na farmě a občas chodíte na semináře. A studenti odtamtud vycházejí jako kompetentní lidi.
Jak tedy na vaší škole funguje praxe?
Studenti si na začátku roku vyberou farmu a tam chodí. Musí odchodit určitý počet hodin za pololetí nebo za celý rok. Po republice máme těchto farem asi čtyřicet. Studenti tam docházejí úplně samostatně, dohlížejí na ně koordinátoři praxe.
S výukou to máme různě. Když je léto, tak se potkáváme na pár dní v měsíci, kdy máme intenzivní výuku. V zimě to jsou celé týdenní bloky. K tomu máme školící dny, třeba jednodenní workshopy na různých farmách.
Těch workshopů máme víc, jsou různě zaměřené. Třeba na střih ovocných stromů, na zpracování mléka, na různá zpracování půdy apod.
Za ten jeden rok studenti poznají tak 10 až 15 ekofarem v České republice a třeba 5 až 6 zahraničí. Jezdíme hlavně po Německu, Švýcarsku a Rakousku, tam je jich nejvíc.
Zemědělství ale není jen o půdě, dneska se farmáři musí orientovat i v byrokracii. Učíte studenty i to, jak při hospodaření zvládat i nutné papírování a orientovat se v dění?
Jedna věc je, že musí mít finanční a byznysovou gramotnost. Musí být například schopní vytvořit si byznys plán. Spočítat si, jestli je jimi vymyšlený model funkční i ekonomicky. Každý má růžové brýle, ale pak to třeba nesedí v číslech.
Druhá věc je administrativa kolem farmy. Máte různé dotace, různé portály, ve kterých je třeba se orientovat. Taky musíte vědět, jak prakticky farmu jako takovou založit. Máme na to předmět, který se tomu věnuje.
Na škole se věnujeme i zemědělské politice. Je to takový rámec, co je to Společná zemědělská politika EU a kam míří. I to se snažíme studenty učit. Farmář musí být jednak podnikatel, ale musí se umět orientovat i v těch trendech a politickém směřování.
Jakou podporu po zemědělce byste uvítal? Ať už třeba od státu, od EU a podobně?
Nechci říkat, že jedna forma zemědělství je lepší než ta druhá. Ale třeba z naší školské perspektivy - pokud chcete lidi nadchnout do zemědělství, tak to vždycky jde skrze malé rodinné podniky, kde je nějaké společenství, kde to nějak sociálně žije, kde je diverzifikovaná výroba. To mladé lidi baví a určitě stojí za to tyto farmy podporovat.
Na menší farmy, které spíš dělají zemědělství opravdu jako kdyby s tím lidským rozměrem, se snaží krásně myslet například Asociace soukromého zemědělství ČR.
Pak je tu samozřejmě obtížný vstup mladých lidí do zemědělství, kdy půda stojí takové peníze. Když si pozemek pronajmete, tak dotace dáte za nájem, takže peníze shrábne nájemce a úplně se to míjí účinkem. Ale nevím, jak to udělat jinak. Nemám na to žádný recept.
Já bych chtěl hlavně cítit zájem ze strany politiků i Evropy, že je důležité, abychom směřovali k ekologickému zemědělství. To není skok ze dne na den nebo z roku na rok. Je důležité jasně říct, že tohle je cíl a pokud k tomu nebudeme směřovat, tak to bude hodně špatné. Jak pro půdu, tak pro krajinu, ale ve finále i pro toho člověka.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Nejen Ježíšek. Dárky v Evropě nosí skřítci, vousatí kmeti i vánoční kozy
Zatímco v Česku naděluje Ježíšek, v jiných zemích Evropy se o dárky stará řada nejrůznějších mytických a folklorních postav.
Zmizeli v kouři. Vánoční záhada dětí Sodderových, která děsí i po letech
Štědrý večer 1945. Dům v plamenech, pět dětí pryč. V popelu se však nenašla jediná kost. Byla to nehoda, nebo únos maskovaný jako požár? Přeřezané linky, výhrůžky kvůli Mussolinimu a falešné důkazy v krabici od dynamitu naznačují temnější scénář. Přečtěte si mrazivý příběh záhady, která nedala rodině spát celá desetiletí a dodnes zůstává jednou z nejpodivnějších událostí americké historie.
Letadlo s fotbalisty Sparty málem srazilo bouřkové peklo. Modlily se i letušky
Nervydrásající let zažili fotbalisté pražské Sparty 24. prosince 1965, tedy před 60 lety, na začátku zájezdu do Střední a Jižní Ameriky. I po dlouhé době při každé vzpomínce na tuto téměř hodinovou cestu plnou hrůzy a strachu se všichni shodli na tom, že to byl ten nejdramatičtější a vůbec nejhorší Štědrý den v celém jejich životě.