Black out a evakuace. Dukovany mají havárii nacvičenou

Přehled fotografií
  • Po osmé hodině ranní se v elektrárně řešil simulovaný požár. Ten zachvátil jeden z naftových generátorů, které napájejí podstatné systémy elektrárny. Hasiči vynášeli ven figuranty, kteří byli omámeni zplodinami. Jen jako.
  • Záchranáři odvážejí raněného zaměstnance elektrárny. Nadýchal se splodin z hořícího agregátu.
  • Následkem požáru ve druhém bloku elektrárny nastala situace, které energetici říkají black out. Znamená to, že absolutně vypadla elektřina, svítí jen kontrolky.
  • Dukovanská elektrárna má svoje vlastní hasiče. Je jich asi padesát a pracují v dvanáctihodinových směnách. Když je potřeba, někteří mohou pomáhat třeba při požárech v okolí. A naopak: Do elektrárny vyjíždějí hasiči z nedalekých Hrotovic.
  • V Dukovanech havárii simulují na podrobném trenažéru elektrárny. Do nácviku se zapojila většina z asi dvou tisíc lidí, kteří se zrovna v areálu elektrárny nacházejí.
  • Tabulky, grafy, elektrické obvody a spousta tlačítek a kontrolek. Nic pro laika. Také informace, které krizový štáb dostává z jiných částí elektrárny, nebyly pro pozorovatele z řad novinářů příliš srozumitelné.
  • Oficiálně cvičení začalo už půl hodiny po půlnoci. Na druhém bloku elektrárny "jako" uniklo chladivo. Pracovníci Dukovan okamžitě vyrozuměli Státní úřad pro jadernou bezpečnost.
  • Z protiatomových krytů se zaměstnanci v ochranných oblecích dostali tunely pod elektrárnou až k přistavenému evakuačnímu autobusu. Ten by je v případě skutečného nebezpečí odvezl do bezpečí. Při nácviku jen vyjel na parkoviště před elektrárnou.
  • ZÓNA 2008 se netýká pouze jaderné elektrárny Dukovany. Do cvičení se zapojí také čtyři obce v takzvané zóně havarijího plánování: Vémyslice, Kubšice, Mohelno, Kožichovice.
  • Takzvaní pozorovatelé cvičení byli především pracovníci jaderných elektráren z Česka a Slovenska. Po skončení cvičení mají za úkol vznést námitky, co by se dalo udělat lépe.
  • Dveře do protiatomového krytu. Tady by zaměstnanci elektrárny v případě havárie trávili i několik hodin. "Proto tu je rozhlas a další možnosti zábavy," vysvětlil mluvčí elektrárny Petr Spilka.
  • Za dveřmi do krytu čeká pan Vladimír Němec. Všem příchozím kontroluje speciálním přístrojem oblečení i boty, jestli nejsou radioaktivní. "Kdyby byly, musí si člověk dát speciální ochranný oblek," vysvětluje.
  • Paní Hana Venhodová (vlevo) pracuje v Dukovanech jako účetní již 25 let. V ruce drží balíček, který má u sebe pro případ poplachu každý zaměstnanec. Je v něm ochranný oblek, dýchací maska a tablety s jodem.
  • Nedobrovolní modelové v evakuačním autobusu. Obléct si ochranný oblek jim nedělá problém. Je pro ně stejně samozřejmé, jako třeba desinfekce pro lékaře. Oblékání si nacvičují každý rok.
  • V Dukovanech mají v paměti jen minimum větších mimořádných událostí. V roce 1992 došlo k výpadku napájení, o rok později zde hořel transformátor.
  • Vypadá to pěkně. Skoro jako velín. Ve skutečnosti je to jen trenažér, na kterém odborníci simulovali nebezpečnou událost v Dukovanech.
  • Je právě tři čtvrtě na devět ráno. Z obývacího pokoje paní Jarky je to k jaderné elektrárně Dukovany 8 km (vzdušnou čarou). I kdyby dnes žádné cvičení nebylo, paní Jarka z Vémyslic si Dukovany připomene minimálně pokaždé, když otevře kredenc v obývacím pokoji. V tom má totiž uschované jodidové tablety pro případ skutečné jaderné havárie. Osoby starší 12 let polykají bezprostředně po havárii dvě tablety.
  • Malý terorista? Ne, to je jeden ze školáků, kteří ve Vémyslicích nacvičují evakuaci ze zamořeného území. Zatímco jejich rodiče ještě zcela běžně cvičili s maskami na hlavách a pytlíky s gumičkami na nohách, tyto děti se do pláštěnek v rámci cvičení soukaly vůbec poprvé. Doba se změnila.
  • Václav Beneš čeká ve Vémyslicích, až mu přivezou oběd. "Je dobře, že tu elektrárnu máme, mělo by jich tu být víc," říká pamětník stavby Dukovan.
  • Pan Arnošt Krška nakupuje ve vémyslické Jednotě. Před 25 lety pomáhal na stavbě Dukovan. Pracoval totiž ve firmě, která montovala konstrukce. O elektrárně prý jinak moc nepřemýšlí. "Kdyby to bouchlo, je prostě po nás," shrnuje na půl ve vtipu.
  • Děti míří do evakuačního autobusu. V ruce má každé z nich papír s údaji o sobě. "Je to lepší než se učit," přivítaly děti cvičení.
  • Děti už si mohly sundat pláštěnky a čekají na evakuaci v autobuse. Z cvičení legraci nemají. Včera jim totiž odborníci vše o nebezpečí jaderné havárie popsali v místní sokolovně. Někteří školáci prý byli dost zaskočení, že se něco takového může stát.
  • Protiatomový kryt ve vémyslické škole slavil na podzim deset let existence. Je to nejmladší kryt v Česku. Děti ho běžně využívají jako šatnu. Teprve ve čtvrtek si tu vyzkoušely, k čemu vlastně místnost slouží.
  • Roztřiďovací stanoviště na trase z Vémyslic do Kubšic. Hasiči mají za úkol zjistit, kdo je kontaminován.
  • Stát, dekontaminace! První evakuační autobus dorazil do Kubšic. Musí projet několika rámy, které ho nejprve očistí od hrubých nečistot a poté dekontaminují.
  • Autobusy s evakuovanými přijíždějí od Vémyslic do Kubšic, které už jsou za hranicemi takzvané zóny havarijního plánování. Musí projet několika branami, než se zbaví kontaminace.
  • Voják z protichemického praporu zkoumá, jestli autobus vyzařuje radioaktivitu. Ve čtvrtek přístroje hlásily samé nuly.
  • Přístroj na měření kontaminace. Vojáci z protichemické jednotky přijeli do Kubšic až z Liberce. Blíž žádní armádní odborníci nejsou.
  • Ve stanech nahoře by v případě opravdové havárie vojáci dekontaminovali obyvatele. Jsou tu šatny, sprchy, hygienické pomůcky i čisté prádlo. Může se tu dekontaminovat až 70 osob za hodinu. Dole je zázemí pro dekontaminaci dopravních prostředků.
  • Takto to vypadá uvnitř vojenského stanu určeného k dekontaminaci osob. Ta spočívá jednoduše - v hygieně. Najdete tu sprchy, saponáty, kartáčky, utěrky, ručníky.
  • V Kubšicích žije asi sto padesát lidí. V den, kdy tu nacvičovali dekontaminaci evakuovaných, se tak vesnice rozrostla na dobrý dvojnásobek.
  • Starostka Kubšic Lenka Paráková byla s průběhem cvičení spokojená. Myslí si ale, že na placení evakuace a dekontaminace by se měla podílet hlavně samotná elektrárna, ne jen armáda nebo hasiči.