Mluví se o ní jako o ekonaftě. Syntetické palivo s označením HVO100 je jednou z cest ke snížení emisí v dopravě, zejména v oblasti, kde zatím elektrifikace nenabízí plnohodnotnou alternativu - tedy u nákladních vozidel.
Výhod má hned několik. Neobsahuje biosložku (například řepku), díky čemuž nezanáší vstřikovače, zlepšuje spalování a pomaleji degraduje, což je výhodné jak pro moderní, tak i starší dieselové motory.
Je vyrobená z odpadních rostlinných a živočišných tuků, například z fritovacích olejů z restaurací, a dosahuje výrazně nižších emisí CO₂ - podle výrobců až o 90 procent oproti běžné naftě. Přitom si zachovává vlastnosti srovnatelné nebo dokonce lepší než klasická fosilní motorová nafta, má vyšší cetanové číslo a lepší nízkoteplotní vlastnosti.
Využití HVO100 se však zatím omezuje především na nákladní dopravu. Přestože ji lze bez úprav tankovat i do osobních aut, její rozšíření brzdí vyšší cena - v průměru je v Česku dražší o tři až čtyři koruny za litr, na některých stanicích ale dokonce o sedm korun na litr -, což je pro běžné řidiče demotivační. Kdo je ochoten platit za natankování plné nádrže o několik stovek víc pro "zelenější" pocit…
Tankovacích míst je navíc stále málo, v Česku zatím jen okolo dvaceti stanic. V praxi se tedy HVO100 v osobní dopravě prosazuje pomalu, přestože z pohledu ekologického a technického jde o zajímavé palivo se spoustou výhod.
Dopravci však mají jinou motivaci než běžní motoristé. Palivo HVO100 jim pomáhá snižovat uhlíkovou stopu, což je čím dál důležitější při získávání zakázek a splňování požadavků ESG ze strany firem, pro které jezdí. Podrobně si o tom můžete přečíst v článku, který publikovaly Hospodářské noviny.
Některé společnosti tak už dnes do svých reportů uvádějí, že využívají nízkoemisní dopravu právě díky syntetické naftě. Před nedávnem se tím pochlubila například Škoda Auto.
HVO100 přitom není v Evropské unii legislativně vnímané za bezemisní palivo, a tak dopravci nečerpají stejné výhody jako ti, kteří investují do elektrických nebo vodíkových tahačů.
Výroba syntetické nafty přesto v Evropě roste a do tohoto segmentu vstupují i velcí hráči. V Česku ji prodávají firmy jako Eurowag, OMV, Orlen Unipetrol či Shell a zvažují rozšíření nabídky podle zájmu trhu.
Výrobu z domácích surovin plánuje například Orlen ve své rafinerii v Płocku. V případě rozšíření výrobních kapacit a snížení nákladů by HVO100 mohlo podle odborníků hrát roli v dekarbonizaci dopravy v příštích letech.
Jestli se ekonafta prosadí, tak závisí na ceně, dostupnosti a případné legislativní podpoře. Pokud by stát přistoupil ke snížení spotřební daně, případně ke zvýhodnění HVO100 podobně jako u jiných alternativních paliv, zájem veřejnosti by mohl výrazně stoupnout.
Prozatím je ale hlavním tahounem poptávky logistický sektor a firmy, které chtějí nebo musí snižovat svou environmentální stopu.
Co všechno byste měli o syntetické naftě vědět, tedy jaké má složení, v čem motoru prospívá, jestli je spotřeba stejná jako v případě běžné motorové nafty a kde se dá dnes natankovat a za kolik, se dozvíte v následující grafice.
