Parkujeme a rozbíjíme stan u torza Tatry 603, kterou už kopřivy a plevel téměř schvátily, luční kvítí jí roste přímo z přídě. Na plácku před mlýnem parkuje na 25 strojů, pincků všeho druhu. Především se jedná o 50/555, ale také nula-pětky, 20, 21 a samozřejmě několik fešných typů 23 alias Mustang.
Některé původní, jiné zrenovované a najdou se i expediční stroje na výlety, obtěžkané nosiči se zavazadly a okrášlené mnoha nálepkami z různých koutů světa, kam se maličká Jawa se svým majitelem vydala.
Na akci přijeli fanoušci posedlí ikonickými modely Jawa 50, známými pod přezdívkou "fichtl" nebo právě "pionýr". A přijeli se nejen projet a pokecat, ale hlavně se něco naučit.
Hen, hen, héééén
Poprvé se tu konal tábor pionýrů pro blázny, kteří z nějakého možná až masochistického důvodu milují ten syrový zvuk jednoválcového dvoutaktu, vůni benzinu smíchaného s olejem a především nezdolnou jednoduchost těchto malých strojů, které formovaly generace mladých jezdců v Československu.
Hlavním organizátorem a duší celé akce je Petr Burian zvaný Kenny, který si v komunitě motocyklových veteranistů vydobyl renomé renovátora a lakýrníka československých strojů. Své zkušenosti neváhá sdílet s každým, kdo má chuť se učit, a tak vedle různých populárních srazů patinovek a bastlů a jiných akcí na svém mlýně uspořádal akci věnovanou právě a jenom pinckům.
"Pozvánku jsem zveřejnil na svém facebookovém profilu jen jednou a akce se zaplnila okamžitě. Byl jsem sám zvědavý, kdo se mi přihlásí. Naprostou většinu lidí jsem předtím osobně neznal," říká Kenny. Večer patřil prohlídce mlýnice plné motorek v různé fázi rozkladu, které, jak se pak následující dva dny ukázalo, posloužily jako skvělý zdroj náhradních dárcovských dílů všeho druhu, a taky pivu, přednášce a debatám o všem, co kdy mělo na nádrži nápis Jawa.
Podívejte se na video, jak to probíhalo na táboře pionýrů:
Rozcvička? Samozřejmě s fichtlem
Ráno nás ale čekal tvrdý budíček. Doslova. Vedle čtveřice vytrvale kokrhajících kohoutů přímo u stanů se z plácku před mlýnem rozezněl do reproduktorů typický armádní budíček na trubku. Kenny totiž připravil rozcvičku - vtipnou, ale naprosto tematickou. "Kdo má pionýra, ten stejně pořád tlačí," prohlásil a vyzval všechny, aby si šli s motorkou zacvičit. A tak jsme brzy ráno běhali po louce a tlačili svoje fichtly, obíhali stroj ve snaze najít domnělou příčinu poruchy, dřepovali při kontrole karburátoru a mávali pažemi, jako když se pokoušíme zastavit u krajnice někoho, aby nám s rozbitou motorkou pomohl. Jsme tu správně, s našimi fichtly to známe taky moc dobře.
Škola rozborky, nervy i euforie
Hlavní náplní celého víkendu ale byla praktická dílna - rozborka a kompletní sborka motocyklu Jawa 50/05 v polních podmínkách. Kenny na tuto akci pořídil jeden hodně unavený kus. Měl za sebou dost, ale dle organizátora, kterému pomáhali ještě tři další lektoři Olda, Ondra a Pepa, kteří sami motorky renovují a servisují, je právě tenhle kousek ideální pro výuku.
A tak začala práce, při které se zvědavá skvadra nadšenců postupně rozdělila do skupin. Sundala se nádrž, kola, brzdy, demontoval motor a spojka, karburátor, zapalování, rozebrala kompletně elektrika. Co šlo, se očistilo, použilo se pár nových předem zakoupených dílů, a co chybělo, pro to se běželo na půdu mezi motorkové "dárce orgánů". Každý se mohl zapojit, držet, čistit, šroubovat nebo občas jen sledovat.
V průběhu dne se diskutovalo o tom, co způsobuje různé poruchy, jak správně nastavit předstih a odtrh nebo jaké typy svíček používat. Výměna dílů probíhala svižně, ale s důrazem na přesnost. Motor jsme rozebrali až na šroubek, vyměnili ložiska, gufera, dali nové těsnění, repasovali karburátor a složili to celé zpátky.
Ale pionýr není pionýr, kdyby všechno šlo hladce. Startování bylo záležitostí trpělivosti, víry a jemného ladění. V sobotu před půlnocí už byl pincek v takovém stavu, abychom ho mohli poprvé nakopnout, jenže se mu pořád nechtělo. Až skupinu popadlo zoufalé podezření, že jsme do nádrže nalili snad naftu místo benzinu. Nakonec se ukázalo, že výfuk nebyl dokonale vyčištěný a kompletně se ucpal. Po hodinách nervů se ale motor - přesně v 00:37 - poprvé ozval. Šťastní z výsledku jsme si spát těšíce se na ráno, až se pincek celý zkompletuje.
Neděle: Vyjížďka na pionýru
Ráno jsme konečně mohli po osazení všech zbývajících dílů, vycentrování kol a zprovoznění elektriky všichni usednout na plně funkční motorku, kterou jsme společně opravili. Jezdit na ní po louce nebo polních cestách kolem mlýna byl zážitek. Malý fichtl se pod našima rukama proměnil ve funkční stroj. V bazaru by po nikdo nechtěl, vypadá zkrátka jako typický bastl, ale komu to vadí?
Hledání správného jména trvalo už jen chvilku. Stačí se na ní podívat a vzpomenout si, co jsme malou Jawou v noci zažili. Seznamte se, náš společný pincek se jmenuje Černá svině.
A tím to nekončí. Motorka má už dokonce i platnou STK (ano, opravdu), a už se připravuje na svou další misi - projekt "Černá svině na cestách". Pojede napříč Českem a Slovenskem, a každý z účastníků tábora si ji na pár dní převezme a předá zase někomu dalšímu.
Zjistili jsme totiž, že 25 účastníků tábora přijelo ze všech různých koutů Česka a Slovenska a celkově šlo naplánovat hodně dobrodružnou trasu. Tak vznikne společný příběh jedné motorky a party lidí, kterou spojil olej, benzin a touha něco si vlastnoručně dokázat.
Závěrem: Proč to dává smysl
Tábor pionýrů nebyl jen technický workshop, asi těžko by někdo po jednom víkendu začal sám repasovat motory jako na běžícím pásu. Začátečníci si osvojili základní úkony, co a jak na motorce přesně funguje, jak ji servisovat a jak se pokusit najít chyby a vyzkoušet fígle, když stávkuje. Ti pokročilejší probrali s odborníky, jak na náročnější repasi a jak si práci ulehčit.
A byl to taky návrat ke kořenům. Ukázal, že je pořád na světě hodně těch, které dojímá něco jednoduchého, hlučného a poctivého. A že i ti méně zkušení se můžou naučit oživit stroj, který všichni dávno odepsali.
A naučilo to něco i Kennyho: "Nejvíc mě bavilo sledovat, když se práce chytli ti nejmladší. Připomnělo mi to moje mládí, kdy jsme na vesnici rozebírali a ladili fichtly pořád. Je fajn, když je bude práce rukama a hlavně práce na starých motorkách bavit. Pionýr nikdy úplně neumře. Možná občas nejede, ale nikdy se nevzdá."
A tak plánuje příští rok uspořádat tábor pionýrů znovu, a k tomu ještě dvě další podobné akce - workshop věnovaný Jawám "kývačkám" a také "třiapůlám" typ 634 a 640. I ty jsou mezi fanoušky československých motorek velmi populární a učit se bude určitě co.
