Je to vážně jen předokolka? Dacia Bigster předvádí, co umí v zimě mimo silnici

Zvláštní jízdní režim pro sníh, terén nebo písek? Ano, i takové věci jsou u Dacie Bigster k vidění, ovšem pouze u verze s pohonem 4×4. Hybridní Bigster, který v redakci prožívá poslední dny dlouhodobého testu, však má poháněnou pouze přední nápravu. A pustit se s takovou výbavou do zasněženého terénu nemusí dopadnout dobře.

Naštěstí je v záloze ochotný pan Milan se svou terénní čtyřkolkou a vyprošťovacím lanem, který je připraven nás z případného průšvihu vytáhnout. A tak lehkomyslně vyrážíme.

Související

Dacia bude mít světový unikát: Duster i Bigster na LPG dostanou automat a pohon 4×4

První část testovací trasy vede po zasněžené polní cestě, která pro Bigster vskutku nepředstavuje žádnou překážku. Svůj podíl na tom mají i výborné a relativně úzké pneumatiky Continental WinterContact 215/60 R18, ale také zjevně dobře rozložená hmotnost auta mezi obě nápravy. Její poměry sice automobilka nijak nespecifikuje, ale některé věci lze odhadnout – v prostoru pod podlahou kufru je ukrytá lithiová baterie hybridního systému, která samotná váží 45 kilogramů. Kdyby měla dacia pohon zadních kol, dokonale by se teď v zimě hodila.

Jenže u redakčního Bigsteru s pohonem předních kol je tomu právě naopak, odlehčená přední část by trakci neprospěla. Objemná benzinová osmnáctistovka však těžší záď zjevně spolehlivě vyvažuje, protože přední kola neprokluzují ani v osmistupňovém stoupání. Sníh byl v době konání testu sice čerstvý, a tedy nikoliv zledovatělý, i tak to ale o hmotnostních poměrech Bigsteru hodně vypovídá.

A tak se rozhodneme přitvrdit. S laskavým svolením majitelky pozemku sjíždíme z polňačky na zasněženou louku, kde se kola musí vypořádat s kluzkým travním porostem. V přímém směru to jde dobře, ale v kopci, při současné změně směru, naráží bigster na limity předního pohonu. I tady však platí, že se v autě bez elektronické špéry dostáváme mnohem dál, než jsme původně doufali.

Hlavní zásluhu na výborné průchodnosti terénem lze připsat světlé výšce podvozku, která je s 22 centimetry rozhodně nadprůměrná – vždyť standardní verze terénního Mercedesu G jezdí jen o pouhé dva centimetry výš.

Dacia Bigster ve srovnání s konkurencí

Se světlou výškou pak souvisí i příznivé nájezdové úhly, které jsou mimochodem pro všechny verze bigsteru stejné. Vyjeté koleje, terénní přechody, to všechno dacia zvládá lépe než kdejaký dražší konkurent, o soupeřích ze srovnatelného cenového segmentu ani nemluvě.

Zimní počasí a velmi nízké teploty přinesly i několik poznatků, které se dosud v dlouhodobém testu neměly šanci projevit. Tím nejvýraznějším je citelné omezení jízdy v čistě elektrickém režimu, do kterého se jinak auto za teplejšího počasí přepíná opravdu často a tímto způsobem ujede významnou část cesty.

Při teplotách hluboko pod bodem mrazu však benzinový motor pracuje takřka nepřetržitě, a to nezřídka i při stání na semaforech. Když už se rozhodne odpočívat, pak většinou při deceleraci nebo aktivním brzdění. Vše patrně souvisí s udržením přijatelné provozní teploty, která má nepochybně vliv i na emisní bilanci agregátu.

Významnou výhodou hybridní verze Bigsteru je elektrické topení. Zatímco posádka čistě spalovacích verzí se teplého vzduchu dočká až po zahřátí motoru, zde začne auto topit prakticky okamžitě. Ve spojení s vyhřívaným předním sklem se tak ve většině situací lze úspěšně vyhnout rannímu škrábání ledu.