Důstojná, téměř strohá, a přesto přirozeně krásná. Taková je i po nedávném faceliftu Honda Accord Tourer. Ostatně, zmiňované omlazení bylo spíše symbolické, skoro to vypadá, že se designéři v japonské automobilce báli, aby design oceněný titulem Red Dot Design Award nějak nepoškodili.
I nadále tak vůz působí velmi sportovním dojmem, což má ovšem i svá úskali. Ale o tom až dále.
Sportovnost je poznat i v interiéru, který se z "předfaceliftových" časů téměř nezměnil. I v tiskové zprávě výrobce se hovoří víceméně jen o změnách potahových látek a tmavších odstínech dekorací. Prostě to, co se představilo světu v roce 2008, není třeba měnit.Jen těch tlačítek a ovladačů přímo na volantu by mohlo být méně.
Technické údaje a cena:
- Honda Accord Tourer 2,2 i-DTEC
- stupeň výbavy Lifestyle
- Výbava obsahuje mimo jiné dvouzónovou klimatizaci, podélný střešní nosič, kola z lehkých slitin a bixenonové světlomety
- Max. rychlost: 207 km/hod
- Zrychlení 0-100 km/hod: 9.8 s
- Kombinovaná spotřeba: 5,6 litru/100 km
- Rozměry (d,š,v) v mm: 4750, 1840, 1440
- Objem zavazadlového prostoru: 406 litrů
Sportkombi se vším všudy
Zůstal relativně malý volant s tlustým věncem, nízko umístěné sedačky, které mají navíc velmi dobré boční vedení. Krátká řadící páka je tam, kde má být. Pro toho, kdo nechce pouze stotřicítkou brázdit dálnice, velmi dobré prostředí... Tomu také odpovídá i chování podvozku. Těžký motor v přídi se v zatáčkách projevuje jen minimálně, dá se dokonce mluvit o neutrálních jízdních vlastnostech. Na nerovnostech se vůz nerozhoupe, stále je ovladatelný. Řízení je na dnešní poměry až neobvykle tuhé, ale většina mužů si určitě stěžovat nebude.
Elektronika také zbytečně nemluví do řízení. Kontrolka stabilizačního systému by se rozblikala až při hodně surovém nájezdu do zatáčky.
Jiná elektronická vymoženost, která je ve voze novinkou, totiž automatické přepínání dálkových světel, během testu fungovala v zásadě bez problémů. Někdy bychom sice ztlumili před protijedoucím vozem světla dříve, jindy bychom je zase zapnuli o něco dříve, ale v zásadě se elektronika vyrovná reakcím průměrného řidiče.
K velkému manažerskému vozu v našich končinách patří čtyřválcový turbodiesel a ten byl také i v testovaném voze. Jeho objem je 2,2 litru a výkon 150 koní. Dokáže rozjet automobil přes hranici dvousetkilometrové rychlosti.
Mrazy zvýšily spotřebu
Do zhruba 1600 otáček za minutu jsme mohli tomuto agregátu vytýkat jistou hlučnost a syrovost, nad touto hranicí se s ním ale žilo velmi příjemně. Ztichl a ochotně reagoval na pokyny od plynového pedálu. Ostatně - odhlučnění interiéru nejen od motorového prostoru, ale i od valivého, aerodynamického a dalších hluků venkovního světa, bylo na špičkové úrovni.
Obecně lze tento vůz chválit i za spotřebu, my jsme ji raději nehodnotili. Po celou dobu testu totiž venku mrzlo, až praštělo, a motor se prakticky nedokázal optimálně zahřát.
O čem se ale nelze nezmínit, je prostor. Cestujícím v druhé řadě, pokud jsou velcí 180 centimetrů a více, určitě při dlouhých cestách nebude příliš do juchání a ještě více bude rozčílena manželka, až při odjezdu na dovolenou zjistí, že dobrá polovina sbalených věcí se do zavazadlového prostoru s objemem 406! litrů nevejde.
