Největší německý autobazar na vlastní kůži: Jak jsme dopadli při koupi jetého Passatu

Pravidelný návštěvník německých serverů, jako je Mobile nebo Autoscout24, si tohoto bazaru nemůže nevšimnout. Ke každému autu má typizovanou sadu fotografií pořízených automatem, ty jsou navíc zakomponované ve výrazném rámečku s názvem prodejce, psaným zásadně verzálkami. A protože ke všem hojně vyhledávaným modelům nabízí Autohus i dobré ceny, obvykle se ve vyhledávači ojetin objevuje na čelných místech. Takže i při zběžném pohledu do inzerce je tak nějak zřejmé, že tady bude z čeho vybírat.

Jen ojetých passatů měl v době naší návštěvy Autohus v nabídce rovnou 118, ovšem ne všechny se nacházely v ústředí společnosti v Bockelu. Menší část z nich stála na pobočce v Brémách, která aktuálně nabízí výběr ze 750 aut. Námi vyhlédnutý passat ale měl být podle stránek bazaru právě v Bockelu, takže nás návštěva největšího království ojetin široko daleko neminula. Tady je oproti Brémám výběr zhruba trojnásobný.

Související

21 fotografiíProhlédnout si 21 fotografií

Tohle má být finále, jako vážně? Co si myslíme o Volkswagenu Passat po ujetí 8712 km

Ještě poměrně nedávno byla vesnička Bockel v Dolním Sasku tak bezvýznamná, že ji v 70. letech minulého století sloučili s městečkem Gyhum. I to je přitom na německé poměry miniaturní, dnes má jen kolem dva a půl tisíce obyvatel.

Jenže přesně před třiceti lety tu v těsném sousedství dálnice A1 vyrostl autobazar, který tohle ospalé místo proměnil k nepoznání. Od té doby tu vyrostly hned dvě benzinové pumy, dva řetězce rychlého občerstvení, jedna stanice technické kontroly a také prodejna erotických pomůcek.

A pak je tu samozřejmě samotný Autohus. Jeho rozloha 100 tisíc metrů čtverečných je tak velkolepá, že nebýt směrovek na místních komunikacích, člověk by neměl šanci trefit k prodejní kanceláři. Což je ovšem pro nalezení toho správného auta naprosto zásadní, neboť na samotné výstavní ploše o žádného prodejce nezavadíte.

Historické stavení, kde se odehrává všechno kolem výkupu a prodeje aut, sestává z několika prosklených kanceláří a také pultíku s nápisem Information. Tady vyslovíme přání, že bychom si rádi prohlédli auto s číslem 2571. Dáma s výraznými brýlemi nám podává klíček a nasměruje nás do vzdálené ohrady se žlutým nápisem Export. Jako pojistku, že se s klíčkem zase vrátíme, si nechává řidičský průkaz.

Kouzlo nenápadné přílohy

Tady je asi namístě vysvětlit, jak to v Autohusu funguje. Každé auto na ploše má své vlastní číslo a také QR kód, po jehož načtení se objeví všechny dostupné informace včetně ceny. Stejné údaje jsou i na internetových stránkách prodejce, takže si je každý může zjistit ještě před tím, než do Bockelu vyrazí.

Popis aut bývá poměrně strohý, zároveň je u každého k rozkliknutí příloha. Ačkoliv právě tu člověk snadno přehlédne, obsahuje důležité údaje - výsledek vizuální prohlídky zkušebny Dekra. A při ní technici hledají místa, kde má vůz jaký důlek či škrábanec, kde bylo auto přelakováno či zda podle předchozího majitele prodělalo opravu.

Ve zprávě Dekry je k vidění i náhled provedených servisních prohlídek a také, do kdy je platná německá STK. Poslední informace je důležitá hlavně v případě, že chcete s autem odjet domů po vlastní ose. Na rozdíl od dřívější praxe totiž není už dnes možné na auto s propadlou technickou získat v Německu převozní značky.

Ohrada s nápisem Export, do které jsme dámou s brýlemi odesláni, se nachází v zadní části bazaru. Tady jsou tedy auta určená pouze na vývoz, na která nechce dát Autohus garanci stanovenou zákonem při prodeji ojetiny koncovému zákazníkovi v Německu.

Související

Proklepli jsme fabii za 50 tisíc korun ze známého autobazaru. Vyplatí se ji koupit?

Ačkoliv by se mohlo zdát, že tu jsou jen rizikové vozy, které se při nejbližší příležitosti rozpadnou, není tomu tak. To si jen bazar stanovil striktní hranice, při jejichž překročení auta posílá právě sem. Tedy vozy s nájezdem přes 180 tisíc kilometrů, případně starší osmi let. Náš vyhlédnutý passat pochází z poloviny roku 2021, má ale najeto 191 tisíc kilometrů. A proto je tady.

Požadavky na auto máme přitom poměrně náročné: Žádné dodatečné lakování, manuální převodovku a dosud platnou STK. Takový passat je tady ve skutečnosti jen jeden: 2.0 TDI s výkonem 110 kW v tmavě šedé barvě a základním výbavovém stupni.

Když obrazovka mlčí

Autohus je v době naší návštěvy prázdný. Je těsně nad nulou, na zemi velké kaluže z roztálého sněhu a do toho navíc prší. Kdybychom auto mezi ostatními nenašli, není tu nikdo, kdo by poradil. V budce u vchodu by podle cedulky na dveřích měla být obsluha, ale není. Mezi řadami seřazených vozů se však nacházejí telefonní budky, ze kterých je teoreticky někoho možné přivolat. Po ruce jsou i vozíky s velkou powerbankou pro případ, že by baterie v autě byla vybitá.

Passat ale nacházíme bez problémů a jde i na dálku odemknout, úplně mrtvá tedy baterie nebude. Na karoserii pokryté vodou nejsou drobná poškození zachycená Dekrou vidět, různé škrábance v kufru a také ošoupaná bočnice na sedadle řidiče však přehlédnout nejde.

Související

V autobazaru se ani neohřejí. Po těchto ojetinách se loni v Česku jen zaprášilo

Zkusíme nastartovat. Prochladlé auto pár vteřin žhaví, ale pak motor rychle naskočí a běží pravidelně. Což je dobrá zpráva, protože hodně jeté diesely se stočeným tachometrem startují neochotně.

Na přístrojové desce však k naší nelibosti postupně naskakuje několik chybových hlášení. Jde o nefunkční čtení dopravních značek a také tlačítko nouzového volání svítí červeně - pomoci při nehodě se z tohoto passatu nikdo nedovolá. Jak zjišťujeme už za pár okamžiků, závady patrně souvisí s tím, že infotainment auta vůbec nereaguje. Obrazovka zůstává černá i při opakovaných pokusech o její oživení.

Naše zklamání je skoro hmatatelné, protože na fotografiích pořízených Dekrou vidíme funkční obrazovku. Přesto prohlídku ještě nevzdáváme. Jdeme auto projet.

Jízda mezi příčnými prahy

Praktická zkouška v Autohusu je skoro komická. Nelze totiž vyjet mimo areál, jediná možnost je jízda v uličkách mezi auty, kde jsou navíc zpomalovací prahy. I tak ale zjišťujeme, že auto řadí hladce, spojka zabírá na správném místě a tlumiče jsou v dobré kondici. Víc toho v těchto podmínkách nepoznáme, ale spoléháme na to, co už o autě víme. Totiž, že nebylo bourané, že má platnou technickou a že loni v létě bylo na pravidelné prohlídce ve značkovém servisu. Kdyby fungoval infotainment, požadovaných 12 650 eur by byla fér nabídka.

Jenže infotainment mlčí a my přes internet zjišťujeme, kolik by stál nový. Možná bychom mohli žádat slevu, ale Autohus je pověstný tím, že tady se žádné slevy nedávají. Auto se tu nižší ceny dočká až tehdy, když si jej po nějaké době nekoupí ani nikdo další.

Na základnu bazaru se vracíme se smíšenými pocity, přesto projevíme o auto zájem. Dáma s brýlemi nás nasměruje k prodejcům v prosklených kancelářích a nechá nás svému osudu.

Ačkoliv na ploše bazaru nikdo není, uvnitř budovy je kupodivu situace jiná. Cizojazyčných zájemců o auta je tady docela hodně, všichni prodejci za sklem se zdají být zaneprázdněni. Protože tu ale není žádná viditelná fronta ani stroj na pořadové lístky, osmělíme se a vstoupíme do jedné z kanceláří. Prodejce zareaguje ochotně a hned se nám věnuje.

Naše první otázka směřuje k chybovým hláškám, které na nás passat vychrlil. „Kontrola funkčnosti není součástí předprodejní prohlídky, ale je možné si za ni před koupí připlatit,“ říká prodejce skoro automaticky. Na námitku, že nefunguje ani infotainment, však reaguje s úlevou: „Infotainment z volkswagenů vymontováváme, protože se hodně krade,“ vysvětluje.

I když to tedy ještě před chvílí vypadalo bledě, teď se situace otáčí. Skoro nevěříme, že to říkáme, ale auto bereme.

Prodejce si vyžádá osobní doklady a sepisuje kupní smlouvu. Mezi řečí nám nabídne něco, s čím u auta na export vůbec nepočítáme - roční záruku za 399 eur.

Jenže v tomto případě nejde o typ záruky, kterou dostává koncový zákazník v Německu, tady jsou podmínky plné výjimek. Garance mluví třeba o motoru, ale nevztahuje se na vstřiky nebo vstřikovací čerpadlo, tedy právě ty části, které by se mohly odporoučet s největší pravděpodobností.

Za záruku si tedy připlácet nechceme a je zřejmé, že to prodejce trochu rozladilo. „Takže riziko,“ utrousí nenápadně, ale tento pokus zůstává bez odezvy. Odmítáme i nabídnutou sadu zimních gum, které tu k autům nedávají automaticky, ale účtují si za ně peníze navíc.

Připlácíme si ale za vyřízení 15denních převozních značek a „exportní servis“, který nám ušetří jinak nezbytnou návštěvu dopravního inspektorátu. Vše dohromady vychází na 299 eur. S prodejcem se dohodneme, že auto zaplatíme převodem a určíme den, kdy jej vyzvedneme. Bez dalších poplatků může v bazaru zůstat ještě 12 pracovních dní.

Jak dopadla přejímka koupeného vokswagenu a jaký dojem jsme měli z jiných aut v nabídce Dat Autohus, se dozvíte za týden, kdy přineseme reportáž z druhé návštěvy tohoto největšího autobazaru v Německu.