"Doufám, že to stihneme," hlásil ještě minulý týden majitel Retro auto muzea ve Strnadicích Libor Kucharski. Nástupkyni Škody 1203 z Bratislavy koupil před rokem v zuboženém stavu, po roce oprav stále zbývalo doladit pár detailů. Třeba znovu přidělat stropnici, která náhle odpadla, nebo dolepit štítky na karoserii. Ty tam původně byly, ale zmizely pod novými a novými vrstvami laku.
Rok práce měl být završen výletem do Dolní Kalné, kde se o víkendu konal každoroční sraz majitelů "dvanáctsettrojek". Právě tohle auto měla dodávka z Bratislavy v druhé polovině osmdesátých let nahradit. Ve skutečnosti se dodnes zachovala jen ve čtyřech exemplářích, takzvaných opakovaných prototypech. "Dva stojí v Bratislavě, jeden mají v depozitáři Světa Škodovek v Mrači a čtvrtý teď máme my," vypočítává Kucharski. Věří, že jeho exemplář z roku 1985 byl vůbec prvním, který v Bratislavě před čtyřiceti lety vznikl. "Zatímco další měly zrcátka z Favorita, ty naše jsou ještě z Avie, stejně jako kliky dveří. A zadní světla jsou zde vytvořena z couvacích a mlhových světel Škody 120, zatímco další provedení už měla světla sdružená do jednoho výlisku," ukazuje na jednotlivé odlišnosti, když společně obcházíme nový muzejní přírůstek.
Že jde skutečně o ranou vývojovou fázi, se nejlépe pozná na interiéru. Místo zamýšlených osmi sedadel má strnadický BAZ jen dvě (ze Škody Garde, s integrovanými opěrkami), přístrojová deska z laminátu byla navržena tak prostorově úsporně, že se do ní nevešel ani radiátor. "To je asi největší slabinou našeho auta, podařilo se nám přivést teplý vzduch od motoru alespoň k výdechům pod oknem. Ale tak, jak auto bylo původně, žádné topení nebo ventilace neexistovaly. Auto má sice výdechy na palubní desce, ale ty jsou zaslepené," ukazuje Kucharski.
Pod přední kapotu se vrátil "stotřicítkový" motor z dobové Škody, který tam podle dostupných pramenů původně byl. Ukazuje na to i známá čtyřstupňová převodovka. "Někdo tam v průběhu let namontoval motor z Favoritu, ale ten auto v roce 1985 ještě mít nemohlo," uvažuje jeho nový majitel.
Motor v Bazu je ale na rozdíl od tehdejších škodovek otočený o 180 stupňů, přičemž došlo k úpravě diferenciálu, aby se kola točila na správnou stranu. Je použito i jiné soukolí stálého převodu, motor tak točí 3000 otáček už při rychlosti 80 km/h.
Snad kvůli typickým předním světlům se lze často dočíst, že spoustu věcí si měl prototyp vypůjčit ze Škody Favorit. "No jo, to jsou ty internetové informace," povzdechne si Kucharski, který měl auto rozebrané snad do posledního šroubku. A tak může s jistotou říci, že obě nápravy vznikly v BAZ jen pro tento vůz, část zadních brzd pochází ze Škody 1203, s výjimkou bubnu, který je vyroben na míru. Přední brzdové třmeny zase používala Tatra 613, brzdové kotouče jsou ale opět jedinečné, provrtané vrtačkou, aby lépe chladily.
Při renovaci vozu řešil Kucharski i několik záhad. "Horní i spodní čep mají trochu vůli, tak jsem je chtěl nahradit, ale nepodařilo se mi vypátrat, odkud je vzali," říká bezradně. "Prošel jsem úplně všechno, Latvie, Buchanky, Multikáry, shodu jsem ale nenašel." Přitom Kucharského muzeum, které se specializuje na auta z dob socialismu, je pro podobná pátrání ideálním místem: "Koukal jsem na ty zaslepené výdechy na palubní desce a říkal si, kde už jsem je viděl. Tak jsem prošel naši sbírku a našel je ve Fiatu Mirafiori."
Když se k tomu přidají kontrolky z nákladní Tatry a ovladače z Dacie, lze konstatovat, že MNA 900 je společným dílem několika evropských automobilek. A přitom ve výsledku vlastně vůbec ne špatným. "Třeba plechy karoserie jsou lisované. Teď nechme stranou kvalitu, ale muselo to stát dost peněz," uvažuje Kucharski. Na zasklení se ale šetřilo, s výjimkou čelního skla jsou všechna ostatní okna vyrobena z polykarbonátu. "Obtížné je hlavně zavírání, musíte použít obě ruce, aby okno zůstalo v rámu. Přední okno je ale ze skla, bohužel to původní bylo na několika místech poškozené a bylo třeba jej vyměnit. Byla to nejdražší položka při rekonstrukci auta, jeho zakázková výroba vyšla na 50 tisíc. "Obvolal jsem i oba majitele dalších exemplářů, jestli se nechtějí přidat, že by to pak vyšlo levněji. Jenže se ukázalo, že ani jedno sklo na těch čtyřech autech není úplně stejné, takže z toho nic nebylo," konstatuje Kucharski a během řeči opatrně otevírá boční dveře.
"Zajímavé je, že na levé i pravé straně mají šoupačky úplně jiný mechanismus. Zkoušeli dvě verze, ale ani jedna není dobrá," směje se s tím, že konstruktéry pravděpodobně komunisté nepustili do Rakouska, aby tam očíhli dodávky od Renaultu nebo Fordu. "Dveře nelze jednoduše zatáhnout, protože by odřely karoserii, ale je nutné je do pantů trochu natlačit." To už ale Libor Kucharski stěhuje dovnitř bratislavské dodávky dřevěnou postel, protože na srazu velkoprostorových škodovek chce spát se vším komfortem. A postel se dovnitř pohodlně vejde, dokonce ještě zbývá dost místa po straně.
V pátek, v dlouho očekávaný den, startuje MNA 900 ze Strnadic na zhruba 160kilometrovou jízdu. Je to poprvé po mnoha letech, kdy se tento prototyp vrací na silnice. Zatímco ostatní tři exempláře neopouštějí zdi muzea, bazku ze Strnadic má její majitel v plánu občas provětrat. "Já to takhle mám, auta musí jezdit," říká.
Motor naskočí na první cvrnknutí, v interiéru je slyšet mnohem méně než ten v typu 1203. "To auto je pohodlné i na dnešní poměry, jezdí moderně," konstatuje Kucharski po pár kilometrech jízdy. Ještě dost jich ale zbývá, přičemž u tak starého auta se ještě "může stát cokoliv".
Jenže se nestane vůbec nic. Do kempu v Dolní Kalné přijíždíme po zhruba třech hodinách jízdy, včetně zastávky na kafe. Odpočatí, nerozlámaní, což by se nám v sériové Škodě 1203 určitě nepovedlo. Bazka se na silnici chová svižně, rychlost 100 km/h je pro ni ale maximum. "Dobrý," hodnotí Kucharski první jízdu.
I pro redakci byla možnost svézt se v bratislavském prototypu cenná zkušenost. Na slovenské automobilové pokusy z dob socialismu se my Češi díváme s jistou shovívavostí, MNA 900 však dokazuje, že to ve skutečnosti nebylo tak zlé.
