Lokomotiva Gorila

Právě v této podobě první prototyp opustil na jaře 1974 továrnu a pustil se do zkoušek na okruhu v Cerhenicích. Do konce roku pak stačil ještě dvakrát změnit nátěr. Stroj vystřídal během prvních 17 let celkem 9 různých nátěrů, aby se v roce 1991 ukázal podruhé (a nikoliv naposledy) v původních továrních barvách.

Prototyp v Brně v únoru 1992 na vlaku R 373 Balt Orient. A historicky devátý nátěr, podruhé barvy jako z továrny...

Pro srovnání stejný vlak, stejné místo, stejná řada, jen o šest let později. Zde zachycen stroj 350.017, ještě v původním unifikovaném nátěru, s později doplněným výstražným pruhem.

V roce 1994 dostal prototyp jedenáctý a nejextravagantnější nátěr. Říkalo se mu posměšně Kakadu a měl symbolizovat barvy slovenské vlajky.

A konečně se první vyrobená Gorila dočkala v roce 2017 už potřetí svých továrních barev, mezitím ovšem ještě stačila vystřídat dva jiné nátěry včetně slovenského unifiku, řečeného Blonski. Právě v této podobě už se odebrala do slovenského muzea, zde ale ještě v pravidelné službě veze v prosinci 2017 legendární Orient-Expres přes Pečky. Nezaměňovat s Balt-Orientem…

Vzácná, předrevoluční fotografie zachycuje éru, kdy Gorily vozily mezinárodní expresy mezi Děčínem a Maďarskem bez přeprahu. Zde v květnu 1989 zastavuje na dosud nezrekonstruovaném hlavním nádraží v Ústí nad Labem přeznačený stroj 350.006 s expresem 371 Pannonia.

Opět socialistická momentka, zachycující rychlík 571 Vysočina 29. června 1989 ve stanici Kúty. Zobrazenému stroji 350.009 v ten den zbývalo už jen 134 dní do tragické nehody u Nových Kopist, při níž v čele expresu najel rychlostí 116 km/h do porouchaného osobního vlaku. Při nehodě zemřelo šest lidí včetně strojvedoucího, lokomotiva byla jako druhá své řady zrušena.

Zde tři měsíce po sametové revoluci a na pražském hlavním nádraží pózují stroje 350.018 a 363.087. První už přišel o původní cedulky a nové zatím nedostal, druhý ještě nosí komunistickou hvězdu, jíž byly všechny československé lokomotivy dříve vybaveny povinně.

Stroje 350.003 a 230.094 pózují v červenci 1990 v depu Bratislava hlavná stanica. Unifikovaný nátěr vzor 1988 gorilám nevydržel dlouho a zjevně to není žádná škoda.

Legendární stroj své řady 350.004 dostal později přezdívku Hugo, protože si udržel původní unifikovaný nátěr, řečený polomáčený, až do nultých let. Zde přijíždí do Bratislava hlavné stanice počátkem roku 1991. Všimněte si takzvaných vložených návěstidel, ta už dnes nikde v bývalém Československu nenajdete.

Druhý prototyp neměnil nátěr zdaleka tak často, do továrních barev se vrátil už v devadesátých letech a právě v nich jej budeme vídat pro změnu v některém českém muzeu. Zde pózuje v Bratislavě vedle stroje 350.006 29. 2.1992 v čele vlaků R 571 Vysočina a R 477 Istropolitan.

Na Vánoce 1992 pózuje v Brně Hugo vedle rekordního Brejlovce 754.023, který najezdil milion kilometrů bez dílenské opravy. Bardotky v pozadí povezou Os 4111 a R 725 směr Veselí.

Takto v roce 1990 vypadal prestižní mezinárodní rychlík 371 Pannonia z Berlína do Budapešti, když zastavoval v Ústí nad Labem. V čele unifikovaná 350.015, za ní souprava tehdy zánovních vozů Amee a Bmee.

Gorily byly ještě v roce 2018, tedy 44 let od vyrobení, na Slovensku stále nenahraditelné. Zde první prototyp, neoficiálně zvaný Aristokratka, projíždí mezi Stankovany a Ľubochňou.

V nultých letech běžný obrázek i v Praze. V čele gorila, za ní směska různobarevných vozů. Jako na Holešovické přeložce 10. 5. 2008 zachycený vlak EC 279 Jaroslav Hašek.

Hugo v novém nátěru vede 22. 9. 2007 po štrbské rampě rychlík Kriváň pod stejnojmenným vrcholem Vysokých Tater.

V dosud nezrekonstruované stanici Pardubice hlavní nádraží zastavil 4. 2. 2009 druhý prototyp v čele EC 177 Johannes Brahms.

Gorily byly vůbec první stroje, které u nás v pravidelném provozu jezdily 160 km/h už od druhé poloviny 90. let. Tímto tempem prolétá stroj 350.004 dne 27. 3. 2016 stanicí Pečky.

Ani druhý prototyp neunikl na čas unifikovanému nátěru. Zde o pouhé čtyři měsíce projíždí už laku Blonski úsekem Zámrsk – Sedlíšťka 13. 6. 2009 s vlakem EC 272 Jaroslav Hašek.

Tu a tam se Gorila vyskytla i na trati, pro ni zcela netypické, jako zde s měřicím vlakem po staré benešovské jednokolejce mezi Tomicemi a Olbramovicemi v roce 2011. První prototyp se na závěsu dokonce sporadicky objevoval i na neelektrifikovaných tratích.

Poslední životní etapa Goril vypadá nějak takto. Jeden z několika unifikovaných nátěrů a souprava, jejíž délka už je jen stínem někdejších čtrnáctivozových expresů. Zde 350.007 v úseku Milochov - Nosice 10. 10. 2018.

Nejnovějším unifikovaným nátěrem, kterého se Gorily dožily, je aktuální červenobílá kombinace, zvaná Blonski. Stroj 350.017 projíždí 16. ledna 2015 úsekem Štrba - Važec s vlakem IC 502 Lyoness.

A nakonec fotohvězda v původním nátěru, která nahradila Huga. Poslední vyrobená Gorila 350.020 vede úsekem Polom - Bělotín 8. 5. 2022 EC 131 „Báthory”, vedený z Budapešti přes Varšavu do Brestu, respektive tehdy už jen do Terespolu.