Díky tomu, že se narodil ve Vratislavicích nad Nisou, kde je možné dodnes navštívit jeho rodný dům, měl Ferdinand Porsche až do roku 1935 československé občanství. Většinu života však strávil ve Vídni nebo v Německu.
Do metropole habsburské monarchie odešel poté, co dokončil libereckou průmyslovku, a působil zde takřka třicet let. Poprvé se proslavil v roce 1900 na světové výstavě v Paříži, kde představil elektromobil Porsche-Lohner s revolučním řešením pohonu: každé kolo mělo v náboji vlastní elektromotor. Výrazně tak předběhl svou dobu.
Krátce po prvním elektromobilu přišel Porsche i s prvním hybridem, který dostal jméno Semper Vivus (tedy věčně živý). Ten měl také elektromotory v kolech, ale zároveň i spalovací motor sloužící jako generátor.
V roce 1906 nastoupil jako technický ředitel do společnosti Austro-Daimler. Tam konstruoval letecké motory i automobily.
Po rozpadu Rakouska-Uherska působil hlavně v Německu. Pět let byl ve vedení společnosti Daimler Benz, kde zkonstruoval například závodní Mercedes SSK. V roce 1929 se nakrátko vrátil do Rakouska vést technické oddělení firmy Steyer. 25. dubna 1931 pak ve Stuttgartu nechal do obchodního rejstříku zapsat vlastní konstrukční kancelář, čímž se začala psát historie automobilky Porsche. V ní také vznikly první návrhy na lidový vůz, základ pozdějšího Brouka.
Myšlenka automobilu pro široké masy zapadla do plánů nastupujícího nacistického režimu. Po lidovém rozhlasovém přijímači - Volksempfängeru - měl přijít automobil téměř pro každého - Volkswagen. Jeho cena měla být 990 říšských marek. Smlouva mezi kanceláří Porsche a Říšským svazem automobilového průmyslu na jeho výrobu byla uzavřena v červnu 1934, 3. července 1935 pak ukázal Porsche Hitlerovi první prototyp.
Brouk se ale nevyhnul kontroverzi spojené s českým konstruktérem Hansem Ledwinkou, jehož Tatrám se Porscheho auto až nápadně podobalo. Ferdinand Porsche také Ledwinkův vliv přiznal, mimo jiné se oba konstruktéři znali a některé technické otázky konzultovali. Spor se dostal až k soudu, vlivem války a dalších okolností ale kopřivnická automobilka dosáhla mimosoudního vyrovnání až v 60. letech.
Továrna pro Brouka se začala rodit v roce 1938, přišla ale válka a místo kulatého Brouka vyráběla automobilka hranaté vojenské vozy KdF Kübelwagen. Naplno se výroba lidového auta rozjela až po konci války a skončila až po 65 letech v roce 2003.
Porsche se věnoval i vývoji obrněné techniky, jednomu stíhači tanků se na jeho počest říkalo Ferdinand. Slavný je jeho neúspěšný pokus postavit pro nacisty hybridní tank. Pro Porscheho, který se v roce 1937 stal členem nacistické NSDAP, nebyla vojenská výroba nic nového, věnoval se jí už na počátku století; až do roku 1918 ve firmě Austro-Daimler pracoval i pro rakousko-uherskou armádu.
V nacistickém Německu však stál v čele firmy Volkswagenwerk, která ale za války přešla na vojenskou výrobu a kde nedobrovolně pracovalo na 20 tisíc lidí nuceně nasazených z východní Evropy, sovětských válečných zajatců i Židů.
Po válce byl Porsche, který mimo jiné podporoval anšlus Rakouska, skončil za spolupráci s nacisty ve francouzském vězení. Před soud ale postaven nebyl a po zaplacení kauce byl propuštěn, v roce 1948 ho pak soud shledal nevinným. O rodinný podnik se staral syn Ferry, který v Rakousku připravoval výrobu sportovních vozů. První Porsche neslo označení 356 a používalo řadu dílů z Brouka.
Ferdinand Porsche se před svou smrtí ještě dočkal prvních sériových aut i přesunu firmy do Stuttgartu. Sportovních úspěchů a světové proslulosti firmy se už ale nedožil, zemřel 30. ledna 1951. Tehdejší vzestup firmy byl již hlavně dílem jeho syna.
V současnosti je firma Porsche, která produkuje luxusní vozy a jako konstrukční kancelář vyvíjí produkty i pro další firmy, stále ovládaná příslušníky zakladatelského rodu - rodin Porscheových a Piëchových. Porsche je také největším akcionářem Volkswagenu, který se stal největší evropskou automobilkou.
