Po roce 1989 jsem si představoval, že Česko bude v 21. století bohatá, trochu nudná, lehce zpátečnická země, kde budeme řešit výši DPH, stavbu ultra-rychlodráhy do Paříže a ochranu tetřeva hlušce. Moje vize Česka byla celkem jednoduchá a já si byl jist, že ji sdílím s většinou svých spoluobčanů: demokratická země pevně zapojená do evropských struktur a podporující školství, vědu a moderní technologie.
Nepochyboval jsem o tom, že každá vláda, levicová nebo pravicová, bude dobře vědět, že bez vzdělání, vynikajících vysokých škol a špičkové vědy nemůže evropská země neoplývající nerostným bohatstvím dlouhodobě uspět. Dělal jsem si trochu starosti o své rodné Sudety, o rekultivaci jizev v zemi po největších povrchových dolech v Evropě a o stav romské menšiny.
Ale jinak jsem si opravdu trochu naivně myslel, když jsme se už zbavili komunistů a vyhnali okupanty, budeme teď už navždy řešit jenom progresivní zdanění, zavedení zemského zřízení nebo ochranu přírody. Byl to krásný svět, což jsem tehdy netušil, netrpělivě očekávaje vstup do NATO a dokončení Pražského okruhu.
Teď, v roce 2025, by mi celkem stačilo, aby ministři vlády vzešlé z demokratických voleb nevypadali jako záporní hrdinové z béčkové kriminálky, aby alespoň pár z nich umělo anglicky nebo aspoň pořádně česky. A aby ústavní většinu ve svobodně zvoleném parlamentu neovládly strany kolaborující s cizí nepřátelskou velmocí.
Kousek za našimi hranicemi máme v Evropě válku, což je hlavní problém, o který se musíme starat a bez jehož vyřešení nemá nic dalšího velký smysl. To je tedy moje hlavní vize: povolební Česko přispěje k tomu, že útočník bude poražen, napadený ubráněn a v Evropě se obnoví mír.
To znamená velké investice nejen do obrany, ale především do ochoty se bránit: investice do odolnosti naší společnosti vůči dezinformacím a průmyslově produkovanému blábolu, který rozleptává samu naši schopnost rozlišit dobro a zlo, pravdu a lež.
To se nemůže podařit bez toho, abychom si přiznali, že máme problém, a začali ho řešit, mimo jiné velkorysými investicemi do vzdělání. Ty mají výhodu v tom, že zatímco nové stíhačky a obrněnce za pár let zastarají, vzdělání nám zůstane. Tím pádem vytvoříme základ pro to, aby naše země aspoň trochu vzkvétala - a dařilo se v ní vědě, technologiím i tetřevu hlušci.
Dobrá zpráva je, že aspoň těch tetřevů na Šumavě už přibývá.
