Víme, proč Okamura začal rok tak zostra. V boji s Rajchlem se z něj stává „schizofrenik“

„Budu nestranným předsedou Poslanecké sněmovny, chci, abychom našli společnou řeč,“ sliboval Tomio Okamura při volbě nového šéfa poslanců a poslankyň. Jeho konkrétní kroky ale naopak situaci na politické scéně ještě vyostřily, což zatím vyvrcholilo jeho proslovem v první den roku 2026. Aktuálně.cz přináší bližší informace o tom, co za jeho chováním stojí a co lze od něj v novém roce čekat.

Do konce roku 2025 zbývalo jen několik málo dní, když nový předseda dolní komory parlamentu Tomio Okamura svolal předvánoční přátelské setkání s novináři, kteří jsou akreditovaní ve sněmovně. Šéf SPD přišel ve výborné náladě, zdržel se přes tři hodiny a po celou dobu se snažil chovat vstřícně.

„Věřím, že si budeme rozumět, moc bych si to přál, pokud budete potřebovat něco tady ve sněmovně řešit, kdykoliv se na mě obraťte,“ nabízel novinářům pomoc a pochvaloval si svou novou pozici. Jako předseda SPD, který celé roky prohrával stovky hlasování v opozičních lavicích, najednou vystupoval jako vítěz, který se zabydluje na vrcholku moci.

„Já jsem se za poslední roky hodně změnil. Před šesti sedmi lety jsem býval mnohem, ostřejší,“ glosoval svůj „vývoj“ a skutečně lze s postupem let pozorovat, že svou radikálnost v projevech přece jen částečně mírnil.

Na setkání přitom vysvětloval, že nejpodstatnější jsou pro něj jeho voliči, jejichž přízeň si bude snažit všemi způsoby udržet. „Jsem díky nim stále tady, zatímco mnozí jiní politici už ani ve sněmovně nejsou,“ pravil spokojeně.

Že se pokusí být vstřícnější, napovídala i scéna, která se odehrála po tomto „večírku“. Okamura vystoupil na tiskové konferenci SPD, kde se snažil „žehlit“ slova vlastního ministra obrany Jaromíra Zůny o podpoře Ukrajiny, která šla proti programu SPD.

Protože nebyly možné novinářské otázky, novináři se začali Okamury ptát při jeho odchodu z tiskové konference. Ačkoli v minulosti v podobné situaci několikrát před dotazy utekl, tentokrát se zastavil a několik minut ochotně odpovídal. Bylo zřejmé, že v nové roli fakticky vládního politika se snaží ukázat přívětivější tvář.

Vstřícnost nahradily velmi ostré útoky

Jenže stačilo několik dní a předvedl pořádný obrat, který byl nejvíce patrný při jeho proslovu v první den roku 2026, kdy velmi ostře zaútočil na Ukrajinu. „Ať si kradou, ale už ne z našeho, ať taková země není v Evropské unii," prohlásil a případ korupce, který vyšetřuje ukrajinská policie, vztáhl na celou zemi.

„Ukrajinští zloději kolem Zelenského junty si staví záchody ze zlata," vyjádřil se na adresu ukrajinského prezidenta s odkazem na jeho bývalého blízkého spolupracovníka Timura Mindiče, v jehož sídle se údajně našla zlatá toaleta. Zbraně, které spojenci Ukrajiny posílají na její obranu před ruskou agresí, podle Okamury slouží k udržování „naprosto nesmyslné války“.

Projev, který označil ukrajinský velvyslanec v Česku Vasyl Zvaryč za nedůstojný a nepřijatelný a protestovali proti němu i mnozí opoziční poslanci, naopak vyvolal nadšení u Okamurových voličů. Právě u těch, kteří v minulých týdnech Okamuru kritizovali mimo jiné za politiku nové vlády Andreje Babiše i za výroky zmiňovaného ministra obrany za SPD.

Jak upozornil pro Aktuálně.cz politolog z Masarykovy univerzity Lubomír Kopeček, Okamura se po zvolení šéfem sněmovny ocitl v nezvyklé situaci. „Řeší problém, jak být součástí vlády, mít vlivný post předsedy Poslanecké sněmovny a jak současně vypadat před voliči stále ‚opozičně‘,“ uvedl Kopeček, podle něhož nelze takový stav vyřešit.

„SPD se ocitla s Okamurou v trochu schizofrenní situaci. Ta vyvstane pro všechny krajně pravicové strany v momentu, kdy se dostanou k moci. Ztrácejí poté sympatizanty, protože už prostě nejsou schopny vystupovat tak protestně, jak vystupovaly v opozici. Přestávají být jednoznačně kritická síla, která přitahuje nespokojené voliče,“ vysvětluje politolog s tím, že do tohoto dilematu se bude dostávat Okamura stále častěji.

„SPD má pevné voličské jádro, kterému dokáží svou politiku nějakou dobu vysvětlovat, ale pak má voliče, kteří byli zvyklí u SPD na protestní politiku - a ti nebudou slyšet na budoucí vládní politiku SPD,“ dodal.

Rajchlovi přitěžuje v boji s Okamurou porno

Okamura se ale dostává do stále složitější situace i kvůli tomu, že má ve svém poslaneckém klubu SPD také předsedu strany PRO Jindřicha Rajchla, který se vyjadřuje takřka každý den na sociálních sítích, jako by byl opoziční poslanec. Voliči SPD tak tleskají na sítích stále více Rajchlovi na úkor Okamury.

„U krajně pravicových stran se v Evropě občas stávalo, že jejich představitelé, kteří zastávali vládní nebo parlamentní pozice, najednou měli vyhýbavější postoje než ti, co byli řadovými poslanci. Tomio Okamura má zájem na tom, aby zůstal předsedou sněmovny, Jindřich Rajchl ovšem nemá žádnou významnější funkci a vystupuje jako tvrdá krajní pravice, která ‚nezradila‘,“ popisuje nynější dění politolog Masarykovy univerzity.

Na otázku, kolik může Rajchl sebrat Okamurovi voličů a zda ho může v dalších parlamentních volbách dokonce porazit, ale odpovídá opatrně a zmiňuje mimo jiné i Rajchlův „pornografický“ skandál, v němž vyšlo najevo, že zřejmě natáčel videa s erotickým obsahem. „Otázkou je, jestli je po této aféře Jindřich Rajchl pro značnou část voličů uvěřitelný a jestli se na tyto nahrávky zapomene,“ říká Kopeček.

„Kdyby nebylo této kauzy, mohl by vybudovat docela zajímavou politickou kariéru. Někdo, kdo vystupoval v pornofilmech, je ale jako reprezentant krajní pravice i na české, velmi tolerantní poměry podle mě příliš. Nejsem si jistý, jestli někdo takový může být vyzyvatelem Tomia Okamury. Ale neříkám, že je to vyloučeno,“ soudí Kopeček.

Samotný Rajchl zatím přímo proti Okamurovi nevystoupil, sám ostatně tvrdil, že žádné rozpory v klubu nepanují. Nejvíce ho nepřímo kritizoval, když se opakovaně velmi tvrdě vyjadřoval k ministrovi obrany Zůnovi, kterého vybíral do vlády Okamura s premiérem Andrejem Babišem. Rajchl dokonce napsal, že je připravený stát se ministrem místo Zůny, což Okamura odmítl.

Když se ho redaktor Aktuálně.cz na Rajchla a jeho ministerské ambice zeptal, Okamura odvětil, že to prý myslel Rajchl jen žertem.

Na zmiňovaném novinářském, předvánočním „večírku“ s Okamurou ostatně padlo jméno předsedy PRO hned několikrát. Novináři se podle očekávání zajímali o to, zda z něj Okamura nemá obavy, jestli se nebojí, že ho „svrhne“. Šéf SPD reagoval s úsměvem sebejistou větou, že z toho obavy opravdu nemá. „Už jsem toho přežil v politice tolik. A to dokonce v opozici, kde to vůbec není jednoduché. Nemějte obavy,“ mávl rukou předseda sněmovny.

Při setkání se ale zmínil Tomio Okamura ještě o jedné věci, která by mohla hrát výraznou roli v jeho budoucím chování i ve směřování SPD. „Uvažuji, že bych za čtyři roky odešel z politiky,“ naznačil a tajemně líčil, jak by se rád věnoval blíže nespecifikovanému projektu mimo Českou republiku.

Pokud by tedy případně nechtěl bojovat o setrvání v politice i sněmovně v dalších volbách, téměř jistě by jeho vystupování vypadalo jinak, než kdyby musel neustále uspokojovat své voliče a ještě se snažit nabírat další. Rok 2026 tak napoví o jeho budoucnosti více.