Chrudim - "Všem těm, kteří se do školy těšili, přeji, ať jim to těšení vydrží co nejdéle," uvítal ředitel Zdeněk Brož vyjukané prvňáčky ve třídě zaplněné přihlížejícími rodiči.
V základní škole Jana Malíka v Chrudimi začal nový školní rok v 8.15. Stejně tak bude začínat výuka po celý rok.
Kromě této změny však žádnou revoluci nečekají. Na rozdíl od většiny ostatních škol ji totiž mají už dávno za sebou.
Pátým rokem učí tak, jak zákon od letoška vyžaduje po všech základních školách - podle vlastního vzdělávacího programu. O děti nemají nouzi. Letos naplnily dvě první třídy.
Stojí to za to
Děti navyklé ještě na staré časy postávají před školou už od třičtvrtě na osm. Některé si ve školním bufetu kupují žvýkačky a sladkosti.
Vstupní hala se začíná zaplňovat rodiči prvňáčků. Někteří odvážně vstupují do třídy a zdraví se s třídní učitelkou, jiní se bojácně krčí za maminkou. Nakonec ale i ti nejbojácnější do třídy vstoupí.
Jedním z prvních, kdo se usadil na židle rozestavěné v kruhu v 1.B., byl Jiří Trojan. "Byla to jasná volba, do jaké školy syna dát," říká jeho otec. "Přestože sedm kilometrů dojíždíme, stojí to za to. V téhle škole totiž děti nestresují. Dcera, která tu už chodí do sedmé třídy, se do školy dokonce těšila."
Dále čtěte:
Blogy na Aktuálně.cz
Dokonce i někteří deváťaci tvrdí, že se do školy těšili. "Těšil jsem se, ale tak na půl," říká Marek Zjeví.
On i jeho spolužáci zažili pětiletou přeměnu školy. Její výsledek si až překvapivě pochvalují.
"Učitelé se nám víc věnují, když něčemu nerozumíme, můžeme za nimi přijít," říká Michal Drápalek z 9.A. "Kromě počítání se tady naučíme i spoustu jiných věcí, máme dovednosti k životu."
Deváťáci, stejně jako jiné ročníky, nesedí v tradičních řadách po dvou, ale ve skupinkách po čtyřech.
"Tím, že řeší problémy společně ve skupinách, se učí hledat kompromisy, spolupracovat. Učí se pro život," říká jejich třídní Ivana Brožová. "Vzorečky se naučí, ale důležité je, aby věděl, když zrovna neví, kde potřebnou informaci najít. A s tím my pracujeme."
Logika a smysl
Sídlištní škola Jana Malíka patří mezi prvních 16 škol, které ještě před oficiálním zahájením reformy začaly učit podle vlastních "osnov."
Pátým rokem se tak děti vzdělávají podle školního vzdělávacího programu, který tady - na rozdíl od většiny škol - platí ve všech třídách, nejen v první a šesté, jak to ukládá zákon.
Na prvním stupni se neznámkuje, děti sedí ve třídách po skupinkách nebo v kruhu, od šesté třídy si mohou vybírat z volitelných předmětů i s praktickým zaměřením. V běžných třídách jsou zařazeny i děti se zdravotním postižením nebo i jinak znevýhodněné, které by jinde skončily ve zvláštní škole.
Nedílnou součástí školy jsou i pingpongové stoly na chodbách, koš na basketbal na stěně nebo plastové židle se stolky. Děti mají možnost se dle libosti o přestávce vyřádit.
Motto školy, která se v Česku stala průkopníkem revoluční přeměny rigidního českých škol v přátelskou instituci, je "Umět a znát, abychom si v životě věděli rady."
"Kolegové z jiných škol si často stěžovali, že nemají možnost učit podle sebe. Teď tu příležitost mají," říká třídní učitelka čtvrté třídy Iva Jehličková. "Je to příjemné jak pro učitele, tak pro žáky. A hlavně - najednou to vzdělávání ve škole dává logiku a smysl."
