Po únoru 1948 odmítla Horáková odejít do zahraničí, z Československa zajišťovala komunikaci s politickým exilem a pokusila se o koordinaci vnitřní politické opozice. Na snímku je z března 1946, kdy jí prezident Edvard Beneš udělil Československý kříž za účast v protinacistickém odboji. Milada a Bohuslav Horákovi byli za války vězněni takřka pět let. Po únorovém puči, když ji přátelé nabádali, ať před komunistickým nebezpečím odejde do exilu, Horáková při jedné takové příležitosti řekla: "Ten, kdo seděl tak dlouho v německých koncentračních táborech jako já, a nadto byl odsouzen od nacistů k smrti, ztratil strach z toho, co člověk člověku může udělat. Ostatně moji vlastní krajané nemohou být horší než Němci."
