„Neměli by ho poslouchat.“ Právník vysvětluje Turkovu budoucnost jako zmocněnce

Začal bych tím, co by si naši čtenáři měli představit pod pojmem „vládní zmocněnec“? Co je to za funkci?

To by asi rádi věděli nejen čtenáři, ale i my. Dnes to totiž v zásadě neví nikdo. Možná uvnitř vládní koalice mají konkrétnější představu. Přemýšlím nad tím, jak by to mohlo fungovat, a zatím jsem nedospěl k tomu, že by to efektivně fungovat mohlo. Náš právní řád vůbec nepočítá s tím, že by ministr mohl někoho zmocnit, aby vykonával funkci ministra.

Jediné, co mě napadá, je, že by mohl působit neformálně, tedy jako poradce, který by formálně nemohl rozhodovat ani dávat závazné instrukce. To by vždy musel autorizovat ministr, což by byl pořád Petr Macinka. 

Související

Přenos skončilSněmovna schválila základní údaje rozpočtu se schodkem 310 miliard korun

Chápu to tedy správně, že zmocněnec nemůže úkolovat státní aparát?

Přesně tak. To by bylo mimo zákonný rámec a vlastně i proti němu. Vytvářeli byste takového „neministra“, který by sice fakticky vykonával funkci ministra. Ale tím, že by nebyl členem vlády, by ani nenesl odpovědnost za výkon funkce. 

Navíc by to bylo obcházení konstrukce ústavního jmenování člena vlády. Takže já si to opravdu nedovedu v tomto duchu - aby to bylo efektivní - představit. Je potřeba zdůraznit, že ministr má v našem systému dvojí roli. Tedy že je jednak tím, kdo vede ministerstvo – a tam rozhoduje sám, ale zároveň je členem vlády. A rozhoduje i v rámci kolektivního orgánu. 

Zmocněnec tak nemá hlasovací právo na vládě....

Přesně tak. To je další aspekt. 

A komu by byl zmocněnec odpovědný?

Lze to chápat tak, že sněmovna, která je primárním kontrolním orgánem vůči vládě, může přistupovat k řízení ministerstev. Takže za to nese odpovědnost vláda. Pokud by s tím sněmovna souhlasila a dala vládě důvěru, tak to samozřejmě fungovat může. Ale podle mého názoru by to nepřinášelo žádnou efektivitu, naopak by to vytvářelo potenciální problémy. Zmocněnec by mohl fungovat jenom neformálně ve vztahu k dalším orgánům a i ve vztahu k úředníkům ministerstva. Když to řeknu napřímo, neměli by jej poslouchat. 

Navíc tam může vzniknout i otázka práce s citlivými podklady. Tedy jaký ten člověk bude mít přístup k důvěrnějším informacím. A jak by potom byla řešena odpovědnost, pokud by třeba došlo ke zneužití takových informací. Vyvstávaly by tam otázky, které u ministra neřešíme. Může to vytvořit tenze, problémy a neefektivitu, o které v tuhle chvíli můžeme jen spekulovat. A hlavně to působí jako obcházení ústavního postupu při jmenování člena vlády, respektive ministra.

Související

Turek má ještě jednu možnost, jak se zkusit dostat do vlády, míní expert

Vládní zmocněnci v Česku běžně fungují. Ale zmocněnec, který by zastával funkci ministra, je v Česku novinka?

Přesně tak. Úkolem zmocněnců je spíše vyjednávat - snažit se sladit postupy jednotlivých orgánů, aby se překonalo to, čemu se říká resortismus. Zmocněnci ale nemají žádné exekutivní pravomoci. Jenom koordinují, ale nemohou autoritativně rozhodovat. To je úplný opak toho, co dělá ministr. Jeho úkol je vládnout, to znamená rozhodovat. 

Jak to vlastně je s Turkovou žalobou na prezidenta? Změnila by se jeho pozice, pokud by byl vládním zmocněncem?

Samozřejmě může podat civilní žalobu na ochranu osobnosti, ale pokud by ji podal na prezidenta republiky, tak by neuspěl. Podle judikatury by měl žalovat Českou republiku prostřednictvím ministerstva financí. I kdyby ji podal procesně korektně, tak si stejně myslím, že by neuspěl. Nezdá se mi, že by postup prezidenta nějakým způsobem vybočoval. V osobnostních sporech se totiž hodnotí celá řada faktorů a jedním z nich je i to, zda jsou ta hodnotící stanoviska založena na reálných faktech. A navíc pan Turek jako osobnost veřejného zájmu musí snést vyšší míru kritiky.

Související

9 fotografiíProhlédnout si 9 fotografií

„Měli ho nechat doma.“ Turek svými slovy pobouřil, Fiala připomněl Macinkovy „pošuky“

Kompetenční žalobu by mohl podat předseda vlády. Ale rozhodně by ji nemohl podat pan Turek. Ani v roli zmocněnce. Pak je tu také možnost, že by Senát dospěl k závěru, že prezident blokuje vznik vlády a že je to hrubé porušení ústavy ze strany prezidenta. Mohl by pak iniciovat žalobu k Ústavnímu soudu. S tím by ale musela souhlasit třípětinová většina v Senátu i ve sněmovně. A to v tuto chvíli pravděpodobně není na pořadu dne.