Turek má ještě jednu možnost, jak se zkusit dostat do vlády, míní expert

Prezident Petr Pavel vytrvale odmítá jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Jak to jako ústavní právník vnímáte?

Pro mne jako pro advokáta zabývajícího se ve své praxi zejména ústavním a správním právem a jejich popularizací je celá tato kauza mimořádně zajímavá.

Právo není statické, ale dynamické. Jeho výklad se proto může proměňovat v čase a v závislosti na nových situacích a podmínkách, které tu ještě nebyly, respektive které nastaly buď zcela nově, anebo jako by přistoupily k těm, co již známe z minulých obdobných případů větší či menší míry nesoučinnosti prezidentů Václava Havla a Václava Klause s tehdejšími předsedy vlád.

Související

9 fotografiíProhlédnout si 9 fotografií

„Měli ho nechat doma.“ Turek svými slovy pobouřil, Fiala připomněl Macinkovy „pošuky“

Jak hodnotíte výklad ústavy současným prezidentem?

Celý případ vnímám především jako hodnotový. Už dříve jsem v médiích řekl, že z postoje současného prezidenta, argumentujícího ústavními hodnotami, cítím určitý návrat havlovské politiky a renesanci jeho myšlenek a postojů. Jak známo, Václavu Havlovi šlo především o „ducha zákonů“, ostatně on sám to tak říkával a býval za to svými politickými odpůrci, kteří jej buď nechápali nebo nechtěli pochopit, karikován.

Tedy o jejich třeba na první pohled neviditelný smysl a účel, který na první pohled zůstal divákům skrytý mimo jeviště – Václav Havel měl jako dramatik cit nejen pro hry divadelní, ale i pro ty politické, tak mi dovolte toto přirovnání – navzdory tomu ale je pro ty vnímavější přesto znát v zákulisí za tou hrou, co se odehrává pod zvednutou oponou.

Co tím přesně myslíte?

Každý, kdo dočasně (tedy vždy jen do konce svého funkčního období) zastává funkci politického ústavního orgánu – to znamená nejen prezident, ale také poslanci, senátoři a členové vlády – má při své každodenní poctivé práci politické, jak o ní hovořil už Masaryk, chránit to trvalé a jeho samotného přesahující.

Tím jsou právě ústavní principy a tradice a jejich (podle mého názoru jediný správný) přirozenoprávní, humanitní a antitotalitární hodnotový výklad.

A právě důrazem, který prezident Pavel klade na ochranu všech těchto v konečném důsledku ústavních hodnot, bez nichž by náš stát nebyl hrdým pokračovatelem a nástupcem meziválečného Československa, jehož ústavou z roku 1920 je ta naše současná v mnohém inspirovaná, se případ nyní již definitivně rozlousknutého nejmenování Filipa Turka do vlády liší od všech předchozích. A právě to mi na něm přijde nejzajímavější.

Související

Turkova výroba moštů a zavařenin. Jeho stavby už nejsou černé, konec to ale není

Prezident v pátek odeslal premiérovi Andreji Babišovi dopis, ve kterém své odmítavé stanovisko poměrně detailně popisuje. Může obstát argumentace, že je Filip Turek neloajální k ústavnímu hodnotovému řádu naší republiky?

To všechno by se posuzovalo, prokazovalo a definitivně rozsoudilo před Ústavním soudem. Stará právnická zásada ale říká, že kde není žalobce, tam není ani soudce. Dokud tedy premiér Andrej Babiš na prezidenta Petra Pavla nepodá takzvanou kompetenční žalobu, tak se to nedozvíme.

Kompetenční spor může zahájit jen předseda vlády, nikdo jiný, a pokud to neudělá, má k tomu zřejmě své politické nebo právní důvody.

V politické rovině třeba nechce zhoršit své vztahy s prezidentem. Může se například domnívat, že by pak prezident třeba častěji a důsledněji využíval svého veta koaličních zákonů nebo vládě blokoval obměnu velvyslanců.

A pokud jde o rovinu právní?

V právní rovině je třeba uvést, že dosud jediný Ústavním soudem projednaný kompetenční spor, zahájený premiérem vůči prezidentovi se záměrem dosáhnout změny v obsazení prezidentem jmenované ústavní funkce, skončil prezidentovým vítězstvím.

O co přesně šlo?

Jde o pětadvacet let starý případ jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem a Luďka Niedermayera viceguvernérem České národní banky, k němuž Václav Havel podle rozhodnutí Ústavního soudu nepotřeboval kontrasignaci tehdejšího předsedy vlády Miloše Zemana.

Navzdory razanci, s níž se o kompetenční žalobě na prezidenta ve vysokých politických kruzích hovoří, tedy za celých třiatřicet let trvání účinnosti naší ústavy máme jen tento jediný případ, z něhož předseda vlády neodešel vítězně.

Související

Výroky roku 2025: Babiš bájil o totalitě, Fiala o vítězství, Turek o telefonu

Prezident by u soudu zřejmě uspěl

Jak by to podle vás dopadlo v tomto případě?

Před Ústavním soudem by podle mého názoru jistě obstálo, že prezident, stejně jako jakýkoli jiný ústavní orgán, může, ba dokonce musí, ve výjimečných a odůvodněných případech odepřít svou součinnost, tedy zachovat se jinak, než jak bychom od něj očekávali, jak my právníci říkáme, za pravidelného běhu událostí.

Tedy, že by prezident musel být za všech okolností pošťákem, strojem na podpisy a já nevím, čím dalším, jen ne samostatně uvažujícím a zvažujícím vrcholným ústavním činitelem, hlavou státu.

Prezident Petr Pavel naprosto správně zdůrazňuje výjimečnost a odůvodněnost svého odmítavého rozhodnutí, respektive odepření své ústavní součinnosti předsedovi vlády, díky čemuž podle mne ještě zůstává v ústavní rovině.

Politicky se ale celá situace ocitá ve slepé uličce. Andrej Babiš odmítá jít do kompetenčního sporu u Ústavního soudu, Motoristé trvají na své nominaci a prezident zjevně odmítá ustoupit. Kdo může situaci odblokovat?

Prvorepublikový pragmatický politik Jan Šrámek by na to možná řekl „Dohodli jsme se, že se dohodneme“ (Jan Šrámek, 1870–1956, zakladatel meziválečné lidové strany, výrok je mu připisován v reakci na tehdejší častá bezvýchodná politická jednání – pozn. red.), a třeba by se pokoušel jednat dál. Tady se však podle mého názoru žádná dohoda nerýsuje.

Staré právnické rčení označující definitivně rozhodnutý případ říká „Řím promluvil, věc je rozhodnuta“. Prezident v pátek svůj postoj veřejně zdůvodnil a tím pro něj, myslím, celá záležitost skončila.

Situaci tedy může, ale nemusí, odblokovat premiérova kompetenční žaloba. Ústavní soud ji totiž nakonec může třeba i odmítnout s tím, že vlastně vůbec nejde o vyjasňování pravomocí, ty jsou přece dané, předseda vlády navrhuje, prezident jmenuje, ale že jde o otázku, kam Ústavnímu soudu nepřísluší v rámci jeho vlastního sebeomezení vstupovat, totiž o otázku politickou.

Anebo by ji mohl zamítnout s tím, že by po jejím meritorním přezkumu a projednání nakonec přisvědčil prezidentovým argumentům, vyvěrajícím z hodnotového, a tedy ústavně souladného výkladu ústavy. Tak jako tak, premiérovi by nezbylo než prezidentovi na post ministra životního prostředí navrhnout nového kandidáta.

Související

Macinka po návratu z Ukrajiny: Promluvil o Turkovi, prezidentovi i jednání v Kyjevě

Turek může podat ústavní stížnost

Existuje kromě kompetenčního sporu ještě jiná cesta, jak postup prezidenta soudně napadnout?

Existuje. Ale je krkolomná a podle mého názoru předem odsouzena k neúspěchu. Tou cestou by snad mohla být individuální ústavní stížnost Filipa Turka na prezidenta republiky.

Jenže, s jistou mírou zjednodušení pro tento náš rozhovor, na jmenování do funkce člena vlády rozhodně není právní nárok srovnatelný s tím, jaký, navíc spolu s takzvaným legitimním očekáváním, mají rovněž prezidentem jmenovaní soudci obecných soudů nebo profesoři. Jejich jmenování, a v tom je ten rozdíl, ale není výsledkem politických dohod, nýbrž předvídatelného zákonného postupu.

Přesto: co by musel Filip Turek učinit? Jak by měl postupovat?

Pokud by se Filip Turek pro ústavní stížnost rozhodl, musel by ji podat do dvou měsíců od pátku, co je známo prezidentovo zdůvodnění, ale možná z opatrnosti raději do dvou měsíců už od středy, kdy rozhodnutí padlo na společném obědě prezidenta s premiérem.

Argumenty v ústavní stížnosti by zřejmě byly podobné těm, o nichž se v posledních týdnech hovoří a které by obsahovala kompetenční žaloba. Filip Turek by zejména musel vyargumentovat zásah do svých základních politických práv.

Jenže v politice se neustále zasahuje do něčích základních politických práv, například ani ten, kdo s předem vyslovenou podporou kandiduje na předsedu parlamentní komory, nemá jistotu svého zvolení a nemůže se ho právní cestou nijak domáhat, pokud v demokratické volbě při dodržení všech pravidel nakonec neuspěje.

Související

ŽIVĚTurkovi už chystám kancelář, Motoristé podniknou další kroky, avizoval Macinka

Máme nějaký podobný případ z minulosti?

Případ jediné úspěšné ústavní stížnosti ve sporu s prezidentem republiky o obsazení ústavní funkce – respektive o neplatnost odvolání z ní – je dvacet let starý. Týkal se odvolání tehdejší předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové Václavem Klausem. A podle mě je na dnešní případ neaplikovatelný. Dnes totiž ani tak nejde o zásah jako spíše, slovy klasika, o nezásah.

Proti němu by se za jiných okolností bylo možné bránit správní žalobou. Jenže prezident republiky je za správní orgán, na který lze buď pro jeho nezákonné rozhodnutí nebo pro jeho nečinnost podat správní žalobu, pokládán pouze v mimoústavních sporech, například když jmenuje soudce obecných soudů nebo profesory.

I takové případy tu byly. Nakonec ale Nejvyšší správní soud řekl, že rozhodnutí, i to o jejich nejmenování, musí prezident učinit bez zbytečného odkladu, tedy že je nemá oddalovat, a že je musí zdůvodnit. A to všechno se v tomto případě stalo.

Související

Pavel považuje většinu kritizovaných Turkových výroků na sítích za autentické

Prezident nenapsal nic hanlivého, jen veřejně známé informace

Filip Turek se v pátek nechal slyšet, že na prezidenta podá žalobu na ochranu osobnosti a bude žádat omluvu…

Čekal bych ústavní stížnost nebo správní žalobu. Ale žaloba na ochranu osobnosti proti zdůvodnění, proč prezident odmítl poskytnout předsedovi vlády svou součinnost a jmenovat na jeho návrh Filipa Turka do vlády, ta mne nenapadla.

Nevybavuji si, kdy naposledy se kdo žalobou na ochranu osobnosti bránil například odůvodnění obsaženému v rozhodnutí o přestupku nebo v rozsudku. To jsou, stejně jako prezidentovo zdůvodnění, též výsledky úředního zákonem předvídaného postupu.

Pokud nevybočuje z mezí obecné slušnosti, tedy pokud vyloženě neobsahuje objektivně hanlivé urážky na adresu toho, jehož případu se odůvodnění týká, nevidím v tom problém. Prezident zmínil jen takové příklady, podle jeho názoru s ústavními hodnotami nesouladného jednání, jež byly dlouhodobě známy. A tyto informace bezmála čtvrt roku přítomné ve veřejném prostoru pouze zasadil do ústavního kontextu.

Konečně, podle judikatury musí každý, kdo je veřejně činný a ke všemu navíc ještě i mediálně známý jako například herci, zpěváci, influenceři a politici, strpět daleko větší zásah do svých osobnostních práv než prostí neznámí lidé.

Takže by stejně nejspíš neuspěl…

Přesně tak – nemyslím si, že by žaloba na ochranu osobnosti proti prezidentovi byla úspěšná.

Navíc, vzhledem k tomu, že dopis s tímto odůvodněním, s nímž Filip Turek nesouhlasí, byl sepsaný v přímé souvislosti s výkonem ústavních prezidentských pravomocí, musela by žaloba na ochranu osobnosti patrně směřovat na Českou republiku zastoupenou ministerstvem financí, a ne na Petra Pavla jako občana nebo prezidenta, ani na prezidentskou kancelář.

Související

04:07

Rozšiřování NATO jako jeden z důvodů k válce na Ukrajině? Turek měl v Kyjevě jasno

Bude tedy Turek nakonec ministrem, anebo spíše počítáte s tím, že celá kauza skončila?

Podle mého názoru jako bývalého novináře, probouzejícího se a usínajícího s monitoringem tisku, aby mi neušel žádný zajímavý článek, komentář nebo zpráva, si se znalostí všeho, co se dosud napsalo nebo řeklo, myslím, že jmenován nebude.

A podle mého názoru jako advokáta zabývajícího se ústavním a správním právem též ne, protože, jak jsem už řekl a nyní to budu parafrázovat: „Prezident promluvil, věc je rozhodnuta“. Právní obrana by proti prezidentovi byla spíše formální a skončila by prezidentovým vítězstvím, respektive vítězstvím ústavních hodnot, jimiž argumentuje.