Podle soudu ale stěžovatelé neprokázali dostatečnou vazbu k nemovitosti, aby ji bylo možné považovat za jejich domov. Stížnost proto soud prohlásil za nepřijatelnou. O rozhodnutí ve čtvrtek v tiskové zprávě informoval mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka.
Squatteři tvrdili, že usedlost Cibulka v pražských Košířích obývali od roku 2012 na základě dohody o spolupráci s vlastníkem. Podle ní mohli v budově pobývat a provozovat kulturní aktivity výměnou za její základní údržbu. Majitel ale dohodu vypověděl a podal na squattery trestní oznámení. Na Cibulce pak v roce 2015 zasáhlo 130 policistů a násilně vyvedli obyvatele, kteří neuposlechli výzvu. Zadrželi deset lidí, tři utrpěli při zásahu zranění. V listopadu 2020 dospěl český Ústavní soud k závěru, že policejní zásah byl přiměřený okolnostem.
Čtveřice lidí ve stížnosti k soudu pro lidská práva namítala, že se česká justice zaměřila na otázku nezákonnosti jejich počínání, aniž dostatečně zohlednila, že Cibulka byla jejich obydlím. V případě bydlení totiž platí, že pokud se člověk odmítá po skončení smluvního vztahu vystěhovat, je třeba na něj podat občanskoprávní žalobu na vyklizení nemovité věci. V takovém řízení by se squatteři mohli bránit, ale jak tvrdili, policejní zásah je o tuto procesní záruku připravil. Squatteři také tvrdili, že české orgány se jejich případem zabývaly pouze formálně.
Štrasburský soud se ale ztotožnil s tvrzením české vlády, podle které stěžovatelé nedoložili, že Cibulku skutečně užívali jako domov. Kromě toho, že budova byla v havarijním stavu, postrádala i základní vybavení pro bydlení, jako je voda, elektřina, vytápění a kanalizace. Šlo tak o prostory k obývání nezpůsobilé a navíc neurčené. Rozsudek také zohlednil obsah smlouvy s majitelem usedlosti, která výslovně vylučovala, že by šlo o nájemní vztah opravňující k bydlení. Soud rovněž odmítl, že by došlo k porušení práva na spravedlivý proces.
Původní hospodářská usedlost Cibulka vznikla v Košířích zřejmě ve 14. století, její současná památkově chráněná podoba je z první třetiny 19. století. Po roce 1989 přešel areál do soukromého vlastnictví. Prázdnou a chátrající usedlost několikrát obsadili squatteři. V dubnu 2021 zdevastovanou nemovitost koupila Nadace rodiny Vlčkových, která v ní buduje dětský hospic. Provoz by měl zahájit na konci příštího roku.
