Brno - Romové, kteří byli za druhé světové války na Slovensku pronásledováni a žádají v Česku odškodné, nemusí úřadům dokazovat, že byli perzekuováni.

Pronásledování Romů v době druhé světové války je totiž podle Nejvyššího správního soudu historicky nezpochybnitelná skutečnost.

"Romové na Slovensku byli oběťmi rasového pronásledování. Jde o skutečnost obecně známou, kterou není třeba prokazovat," uvedli soudci v rozhodnutí, které zveřejnili ve sbírce nejdůležitějších verdiktů správních soudů v zemi.

Případ za 60 tisíc

Soud se totiž zabýval případem Roma, jenž se narodil v roce 1941 na západním Slovensku a nyní je českým občanem.

Podle dvou svědectví se jako malé dítě s celou rodinou a dalšími Romy asi pět měsíců - od příchodu německých vojsk do osvobození - skrýval v lesích. Spali prý v senících, u krmelců a v zemljankách. "Zimou a hladem umírali bez možnosti lékařské pomoci a církevního zaopatření," uvedla jedna svědkyně.

Česká správa sociálního zabezpečení odmítla vyplatit před třemi roky Romovi odškodné, které mělo být 60 tisíc korun. Rom podle správy nedoložil věrohodně přesnou dobu a místo ukrývání a průběžně poskytoval různé údaje.

Podle Nejvyššího správního soudu ale k nároku na odškodné stačí tvrzení žadatele, že se skutečně skrýval na Slovensku, a listinné důkazy, například dvě věrohodná svědectví.

Věrohodná svědectví

Podle Nejvyššího správního soudu je po 60 letech velmi obtížné konkrétní romské osudy na Slovensku dohledávat.

"V této důkazní nouzi je třeba vycházet z tvrzení žadatelů, neboť tato tvrzení, pokud jsou v souladu s historickými možnostmi a skutečnostmi, nelze vyvrátit," uvedli ve svém rozhodnutí soudci.

Perzekuce Romů začala podle historiků už po vyhlášení samostatnosti Slovenska.

Situace se ještě prudce zhoršila po příchodu Němců v roce 1944. Konaly se hromadné popravy Romů, vypalování osad, vznikly internační tábory v Ústí nad Oravou a Dubnici nad Váhem. Životní podmínky tam byly katastrofální.