Brno - Soudy musí mít k odsouzení pachatele za závažný trestný čin jako je loupež jednoznačné, přímé důkazy.

Nestačí, když je obžalovaný podobný muži zachycenému kamerou a ani to, že jeho přítomnost na místě potvrzuje pachová zkouška.

Ta sice podle Ústavního soudu sice potvrzuje, že podezřelý byl s největší pravděpodobností na místě činu, nelze ze zkoušky ale jednoznačně a bez pochybností rozhodnout, že se skutečně dopustil trestného činu.

S těmito důkazy odsoudil Krajský soud v Ostravě a také Nejvyšší soud na čtyři roky vězení muže z Havířovska. Ústavní soud verdikty zrušil.

Známí, kamera, pach

Muž byl odsouzen za několik trestných činů. Prodával pervitin, dopustil se úvěrového podvodu, jako nejvážnější pak soudy vyhodnotily trestný čin loupeže. Byl obžalován, že s maketou pistole přepadl banku a ukradl peníze.

K usvědčení měla justice svědectví známých obžalovaného, kteří tvrdili, že se jim bankovní loupeží chlubil. Žalobci a policie se také opíraly o záznamy z kamery a o zmíněnou pachovou zkoušku. 

Obžalovaný se bránil tím, že záznamy z kamery nejsou jednoznačné, svědectví známých zpochybnil tím, že jde o lidi, kteří berou drogy.

Argumentoval také svým alibi - v době loupeže vůbec ve městě nebyl. To ale soudy podle záznamů telefonních hovorů vyvrátily, muž byl jednoznačně určen za pachatele loupeže a odsouzen.

Podobnost nestačí

Případ ale na základě stížnosti odsouzeného dostal na stůl Ústavní soud. Senát vedeným soudcem Jiřím Nykodýmem zjistil ve verdiktech Nejvyššího i Krajského soudu chyby a případ nařídil znovu projednat.

Důkazy totiž muže z loupeže jednoznačně neusvědčily.

"Není možné připustit, aby byl někdo pro trestný čin, natož tak závažný, odsouzen jen pro to, "že se to říká" a je podobný pachateli. Samotné vyvracení obhajoby stěžovatelem tvrzeném pohybu v době spáchání činu také nelze považovat za usvědčující skutečnost, že stěžovatel spáchal právě vytýkaný trestný čin," uvedli ve svém verdiktu ústavní soudci.

Chybí jednoznačné důkazy

Podle ústavních soudců vina pachatele vyplývá pouze z výpovědí osob, které stěžovatele znaly.

Nesrovnalosti provázely i pachovou zkoušku, kterou soudy prokazovaly, že muž byl na místě činu, nebyl dodržen zákonem stanovený postup, soudy to ale pominuly.

"Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti především nijak nezpochybňuje obecnou věrohodnost samotného důkazu pachovou zkouškou ovšem s tím, že na základě tohoto důkazu je obecně možno dospět pouze k závěru, že se určitá osoba se v blíže neurčené době s největší pravděpodobností nacházela na určitém místě, a nelze tedy pouze z něj jednoznačně a bez důvodných pochybností dovodit, že se taková osoba dopustila trestného činu, který se na daném místě stal," uvedli ústavní soudci.