Brno - Počínání člověka, který se rozhodne spáchat sebevraždu v autě na silnici a za plného provozu, je oprávněně posuzováno jako pokus o vraždu. Nehraje roli to, že nešlo o úmysl někoho zabít.

Nejvyšší soud tak s definitivní platností uzavřel případ Rostislava Bednaříka, který chtěl spáchat sebevraždu a se svou Felicií u Tlumačova na Zlínsku vjel do protisměru a narazil do protijedoucí Octavie.

Nebylo to úmyslné

Zatímco sám vyvázl z nehody téměř bez zranění, druhý řidič skončil s otřesem mozku, poraněnou krční páteří, zraněným hrudníkem a zlomenou lýtkovou kostí v nemocnici.

Vrchní soud v Olomouci Bednaříka uznal vinným z trestného činu pokusu o vraždu a poškozování cizí věci a rozhodl, že muž má jít na šest let do vězení.

Bednařík s tím ale nesouhlasil a obrátil se s dovoláním na Nejvyšší soud. Podle něj bylo jeho počínání nesprávně zohledněno jako trestný čin pokusu o vraždu. "Jeho jednání nebylo vedeno úmyslem usmrtit někoho jiného kromě sebe," uvedli Bednaříkovi právníci v dovolání.

Zároveň zpochybnili to, že Bednařík byl v době činu příčetný, a tedy trestně zodpovědný.

Nejvyšší soud ale nyní dovolání odmítl a rozhodl, že Bednařík věděl, co dělá, a jeho počínání bylo úmyslné.

"Nejvyšší soud za plně přijatelný považuje úsudek, že provedení posuzovaného činu nebylo projevem duševní choroby či poruchy obviněného, nýbrž jeho osobních vlastností, zejména neústupnosti ve stadiu poté, co již se rozhodl k sebevraždě," rozhodl senát vedený soudcem Petrem Hrachovcem.

Podle soudců k usmrcení řidiče v protijedoucím autě nedošlo jenom díky jeho rychlé reakci a pohotovosti.

Auto za smrtící mechanismus

"Obviněný (Bednařík) si za smrtící mechanismus vůči sobě samému zvolil čelní srážku s protijedoucím automobilem ve vysoké rychlosti za hranicí nejvyšší přípustné rychlosti na daném typu pozemní komunikace. Rozhodl se tedy pro takový mechanismus, do kterého byl nevyhnutelně a obviněným jednostranně vtažen nejméně jeden další člověk, a to řidič protijedoucího vozidla," uvedli soudci.

Bednařík svůj čin podle soudců naplánoval bez toho, že by přemýšlel o tom, co může způsobit. "Byla-li čelní srážka obou vozidel podle záměru obviněného smrtícím mechanismem ve vztahu k samotnému obviněnému, byla smrtícím mechanismem také ve vztahu k poškozenému," uvedli soudci.

Podle soudců Bednaříkovi bylo lhostejné, co se může stát - tedy to, že někoho může na frekventované silnici zranit nebo zabít.

To, že byl Bednařík odsouzen za pokus vraždy, proto soudci Nejvyššího soudu označili za správný verdikt.