Letos k polovině října na žloutenku v Česku zemřelo 24 lidí a nejméně dva tisíce lidí se nakazilo. V dřívějších letech šlo přitom maximálně o stovky nemocných ročně. Za epidemií tak podle Prymuly stojí tři faktory.
"Máme populaci, která je vůči hepatitidě A velmi vnímavá, protože prakticky od druhé světové války tu nebyly velké epidemie, které by prošly celou populací," vysvětluje epidemiolog s tím, že většina lidí v Česku proto nemá žádné protilátky, a je tak extrémně snadné se nemocí nakazit.
Druhým faktorem, který k šíření nemoci přispívá, je riziková skupina bezdomovců, ve které se nemoc snadno šíří. Třetím faktorem je, že nemoc pronikla mezi děti. A tím se šíří i doma v rodinách.
"Teď máme trochu jiný přístup než v minulosti, kdy byla přísná izolace na infekčních odděleních. V rodinách se ne vždy podaří to odizolovat. Zpravidla tak onemocní i další členové rodiny. A proto máme poměrně hodně nakažených v kategorii třicet let plus," vysvětluje Prymula.
Žloutenka se přitom neprojevuje jen zažloutnutím kůže či očního bělma. To totiž ani nemusí nastat. Mnohdy je obtížné ji u i dospělých, u kterých probíhá s příznaky, rozeznat od běžné chřipky. Nemocného bolí klouby, svaly má teplotu nebo horečku, může docházet i k nevolnosti. Stejně jako z chřipky se ze žloutenky člověk může léčit i týdny, ale plně zdravý může být až v řádu měsíců. Spolehlivý způsob, jak žloutenku rozeznat, jsou pouze krevní testy.
Virus se šíří hlavně skrz ústa. Na ně se ale může přenést z rukou. Stačí na ústa neopatrně sáhnout a poté si například olíznout rty. "Neuvědomujeme si, kolikrát za den se dotkneme vlastního obličeje," říká Prymula.
A na vině je i nedostatečná hygiena. Pokud například nakažený, který si dostatečně nemyje ruce, cestuje veřejnou dopravou, může tam nemoc rozšířit. Jak říká Prymula, virus totiž dokáže na površích přežít poměrně dlouho.
Metro jako největší riziko
"Když sáhnu na madlo v jakémkoliv dopravním prostředku, tak riskuji, že se ten virus dostane na mou ruku a pak ho s jídlem přenesu do svého zažívacího traktu," popisuje odborník. Stačí přitom i velmi malá dávka viru. "Je to obecně problém dopravy a hygieny, protože - a to je zásadní doporučení - by si měl člověk v této době, kdy je riziko poměrně značné, ruce velmi důkladně umývat," dodává epidemiolog.
Za nejrizikovější je z hlediska veřejné dopravy považováno metro. Jednoduše proto, že je v podzemí a není vystaveno UV záření, které viry likviduje. Nemoc tak zde přežije déle. Pražský dopravní podnik už dříve začal dopravní prostředky intenzivněji dezinfikovat, a to nejen metro, ale i tramvaje, autobusy a další prostředky hromadné dopravy. Ostatně právě v Praze se zatím objevilo až okolo čtyřiceti procent všech případů.
"Teoreticky může postihnout každého, ale není to příliš pravděpodobné. Mladší populace ji prodělává téměř bezpříznakově," připomíná odborník. Starší část populace naopak mívá horší příznaky. Nemoc ale ani u nich většinou nevede k úmrtí. Umírají většinou lidé, kteří kromě žloutenky trpí chronickým a závažným onemocněním - například těmi, která oslabují játra.
"Druhá věc je, že v kategorii bezdomovců neplatí jakákoliv pravidla, a pokud konzumují alkohol nebo tučné potraviny v době, kdy mají akutní onemocnění, tak jaterní buňky nezvládnou dvě zátěže najednou. A může dojít k selhání jater. Proto je tam tolik úmrtí," vysvětluje Prymula. Připomíná, že pokud člověk onemocněním projde, má na něj doživotní imunitu. Stejně tak působí i očkování proti žloutence, které je taktéž na celý život.
Zatímco očkování proti hepatitidě typu B je v Česku pro děti povinné, očkování proti typu A zdravotní pojišťovny nehradí a proočkovanost je v Česku velmi nízká. Mají ho většinou zdravotníci nebo lidé, kteří cestují do exotických zemí, kde je povinné. Ačkoli se nyní poptávka zejména po vakcínách pro děti zvyšuje, proočkovaných je v populaci stále méně než deset procent lidí. A to napomáhá rychlému šíření onemocnění.
