Brno - Jde v Česku o ojedinělý případ - radní z malé vesnice na Olomoucku donutil společně s dvěma dalšími komunálními politiky donutil násilím zastupitele k rezignaci.
A trest pro radního z Úsova na Olomoucku Stanislava Březinu, který zastupitele napadl, nyní definitivně platí - ústavní soudci totiž zamítli mužovu stížnost na to, že byl odsouzen za vydírání.
Případ se odehrál před dvěma roky.
Březina, kandidující za sociální demokracii, společně s dvěma dalšími muži navštívili zastupitele Stanislava Kleibla a chtěli ho přinutit k rezignaci. To se jim nakonec podařilo, politici ale nepostupovali v rukavičkách.
„Vulgárně a jinak vyzýval k rezignaci na mandát zastupitele obce. A poté, co jeden ze spoluobžalovaných přiložil zastupiteli na krk nůž s tím, že jej řízne pokud nepodepíše rezignaci, poškozený podepsal předloženou listinu s rezignací," je uvedeno ve shrnutí stížnosti, kterou Březina poslal k Ústavnímu soudu.
Vulgárně a s nožem
Odstoupení Kleibla výrazně změnilo poměry v zastupitelstvu, byl odvolán starosta a vládu převzaly strany, které byly původně v opozici.
Březina byl za vydírání odsouzen k dvouletému vězení s podmínečným odkladem na dva roky.
Březina ve stížnosti uvedl, že soudy porušily presumpci neviny a nerozhodovaly na základě důkazů. Podle něj například z výpovědí nevyplývá to, že by slovně na Kleibla útočil.
„Soudy nevzaly v potaz to, že na poškozeném (Kleiblovi) či jeho oděvu nebyly žádné stopy po vykonaném násilí, že sice tehdejšímu starostovi sdělil, že odstoupil, ale nezmínil se mu o noži, že věc bezprostředně po činu ale ani nikdy později sám od sebe neohlásil na policii, že se nikdy nedomáhal neplatnosti své rezignace na funkci člena zastupitelstva," uvedl Březina ve stížnosti.
Správné rozhodnutí
Podle senátu Ústavního soudu vedeného soudcem Jiřím Nykodýmem jediným přímým svědectvím byla Kleiblova výpověď.
Soudy se situací podrobně zabývaly a podle ústavních soudců vyhodnotily, že poškozený bývalý zastupitel záměrně nevypovídal v neprospěch svých politických rivalů.
Soudy se tak dostatečně vypořádaly s provedenými důkazy, i s argumentací obhajoby a obžaloby a právo žádné na spravedlivý proces nebylo tedy porušeno.
„Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod, a proto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou," uvedli soudci.
