Ptačí chřipka zapomenuta. Jak si žijí kuřata ve velkochovu

Přehled fotografií
  • Krocani z Louček na Orlickoústecku. Když sem před čtrnácti dny přijeli od Hamburku, byl jim jeden den a vážili 5O gramů. Za čtyři měsíce pojedou dvacetikiloví na jatka.
  • Loni v létě jejich desetikiloví bratři skončili v kontejnerech s jedovatým plynem.
  • Od podzimu jede farma normálně. Před pětatřiceti dny sem navezli 15 tisíc čerstvě vyklubaných kuřat. Dnes váží skoro dvě kila a za hodinu jedou na jatka.
  • Předseda družstva František Bartoš si přístup státu pochvaluje. "Neprodělali jsme."
  • Malým kuřatům je třeba svítit, aby žrala, starší se naučí přibírat na váze i za šera.
  • Vrata výkrmny se po pětatřiceti dnech poprvé a naposled otevírají. Brojleři vyděšeně prchají do příšeří.
  • Ve světě se na vyklizení hal používá kombajn. V Loučkách musí lidé do přepravek nandat kuřata ručně.
  • Po jedenácti do přepravky. Nejlépe se nakládá ve tmě, drůbež se neplaší.
  • Vyexpedovat deset tisíc kuřat trvá dvě hodiny.
  • Je mi jedno, jestli mám ptačí chřipku, nebo ne. V příštím životě chci být raději člověkem.
  • Krocani se světla nebojí, naopak jsou zvědaví a stahují se k návštěvníkovi. Čeká je ještě dlouhý osmnáctitýdenní život. Ochutnají sedm druhů krmných směsí.
  • Proti zavlečení infekce je třeba každou návštěvu převléci a vydezinfikovati.(Autor reportáže před návštěvou u patnácti tisíc slepic)