Hlavní zpráva z volby vedení dolní komory je jasná: Tomio Okamura byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny, svůj hlas mu dalo 107 poslanců. Znamená to jediné: formující se koalice prokázala v prvním zásadním hlasování pevnost a jednotu. A nesporně je v zájmu Andreje Babiše, aby tomu tak bylo i nadále.
Ve středu jsme se však dozvěděli ještě jiné podstatné věci o síle a možnostech jednotlivých politických stran po volbách: místopředsedy sněmovny byli zvoleni Patrik Nacher z ANO, který dostal 144 hlasů a Jiří Barták z Motoristů sobě - toho volilo 113 poslanců.
Neuspěli naopak kandidáti opozičních stran: Jan Skopeček z ODS a Olga Richterová z Pirátů. Skopečkovi dalo hlas 78 poslanců, Richterová obdržela pouhých 21 hlasů - tedy pouze o tři víc, než kolik mají ve sněmovně Piráti svých zástupců.
Především výsledek Nachera a Richterové si zaslouží komentář. První z nich totiž obdržel hlasy napříč koaličním a opozičním táborem. S jistou mírou opatrnosti z toho lze vyvodit, že se konzervativní tábor, k němuž nesporně patří zástupci z jinak protilehlých břehů, dokáže v jistých momentech spojit. Z jisté perspektivy to může být pro budoucnost české politiky dost zásadní zpráva.
Přesně obráceně jsou na tom důsledně liberální, někdy i levicově ukotvení Piráti. Výsledek Richterové nelze interpretovat jinak než jako debakl. A nic na tom nemění dohoda ODS, lidovců, TOP 09 a Starostů a nezávislých, že příští týden ve volbě místopředsedy dolní komory podpoří Víta Rakušana. Richterová totiž mohla prohrát i jinak - třeba tak, že by ji volilo padesát nebo šedesát poslanců.
To se ale nestalo. Až na tři hlasy ji nejspíš podpořili výhradně zástupci její strany. Opět, sice s jistou mírou opatrnosti, ale přesto: z volby místopředsedů dolní komory lze usuzovat, že se Piráti v tomto volebním období ocitnou v politické izolaci. Budou proti všem a všichni ostatní proti nim. Možná ne vždycky, ale nesporně budou témata, kde se tak stane.
Piráti budou v tomto volební období svádět boje jak s novou vládní koalicí, tak minimálně občas i s konzervativci z ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, ANO, SPD i Motoristů. Budou tedy proti všem.
"Čtu to třeba tak, že Patrik Nacher dokáže oslovit širší spektrum poslanců, patrně z konzervativnější části opoziční ODS. Proto ve své kandidatuře nakonec uspěl," říká k tomu politolog Jakub Lysek.
Pokud jde o Richterovou, všímá si toho, že jsou Piráti mnohdy obecně více radikálnější. "A je možné," pokračuje Lysek v rozhovoru pro Aktuálně.cz, "že nedokážou oslovit hlasy napříč spektrem i kvůli způsobu komunikace se svými kolegy z jiných stran. Poslanecká sněmovna je odrazem společnosti a pro každého politika je zásadní dovednost ta, že dokáže oslovit své kolegy mimo svoji ideologickou bublinu. Asi proto nemám jiné vysvětlení, než tuto radikálnost a neústupnost."
Podle něj k tomu přispívá možná i radikální protikorupční rétorika Pirátů. "Takže jsou takovým cizorodým prvkem a děje se to tak i na radnicích," uvažuje Lysek. Jeho kolega Otto Eibl pak dodává, že volba vedení Poslanecké sněmovny potvrdila očekávatelnou dynamiku vztahů mezi koalicí a opozicí. Nic zase tak překvapivého se nestalo," míní.
Čeho si ale všímá i on, je vztah všech politických subjektů právě k Pirátům. "To, že s nimi nepočítá Andrej Babiš a strany jeho budoucí vlády, nejspíš nepřekvapí. Ale že se za ně není schopný postavit nikdo další z opozice, to je velmi smutné - a do budoucna to může přispět ke vzniku nových křivd. Nezvolení místopředsedů pak jen ukazuje, že to nebude pro představitele opozičních stran jednoduché," říká Eibl.
"Neobsazení dvou pozic místopředsedů sněmovny zástupci opozice beru jako určitou formu trestu a nástroj, jak tlačit na sněmovní opozici," glosuje středeční hlasování v rozhovoru pro Aktuálně.cz politolog Lubomír Kopeček. Smyslem podle něj zjevně bylo, aby byla nová opozice povolnější při předávání vládní moci.
"A hlavně: aby nebyla tak tvrdá a kritická při sněmovních debatách, jako před volbou Tomia Okamury předsedou sněmovny. Za mne je to na hranici - ale nikoliv za hranicí - dosavadních parlamentních zvyklostí při formování orgánů sněmovny. Občas se už v minulosti stávalo, že neprošel napoprvé některý z kandidátů opozice na pozici místopředsedy či místopředsedkyně sněmovny," připomíná politolog.
Podle něj je to ale nyní posunuté ještě o úroveň dál. Proč? "Protože nebyl zvolen žádný kandidát opozice, což dříve nebylo běžné. Nicméně za hranu parlamentních zvyklostí se to může dostat až ve chvíli, kdy by se to zopakovalo i při dalších volbách místopředsedů. Obecně ale středeční sněmovní jednání ukázalo, že se tu rýsuje velmi polarizovaná sněmovna," míní Kopeček.
Pokud jde o jednotu budoucí vlády při volbě Tomia Okamury, podle něj se teprve ukáže, jak dlouho tato jednota vydrží v situacích, které budou potenciálně konfliktní. Což nemusí trvat dlouho. "Může jít o podporu Filipa Turka na pozici ministra zahraničí či konsensus ohledně odmítnutí možných zásahů do programového prohlášení vlády, pokud na ně prezident bude tlačit, například v oblasti velmi nekonkrétních pasáží o zahraniční politice," říká.
Jeho kolega Aleš Michal nakonec připomíná, že atmosféra mezi vládou a opozicí je na sněmovní půdě napjatá dlouhodobě. "A nezdá se, že by se to měnilo. Dosluhující vládní koalice si stěžovala, že se s hnutím ANO nedalo na ničem domluvit. A pokud existovala nějaká dohoda i na hlasování pro kandidáty budoucí opozice - a já očekávám, že ano - tak nebyla dodržena," zdůrazňuje Michal.
Její existenci může podle něj naopak indikovat počet hlasů, které obdržel Patrik Nacher. "Obavám se, že to, co se stalo pravidlem předchozí volební období, bude pokračovat, jen v obrácených rolích. Od Andreje Babiše čekám další snahy o rozdělování opozice. Ještě nedošlo na volbu kandidáta STAN na post místopředsedy dolní komory, ale umím si představit, že i tato volba může být docela napjatá," říká expert.
Michal přitom nepochybuje, že vznikající vláda bude do opozice vrážet klíny. "Platí staré známé: jsi tak silný, jak slabí jsou tví soupeři," uzavírá. Obzvlášť Piráti se v tomto ohledu ocitnou v těžké pozici. Což lze ale říct i obráceně: i oni zcela jistě budou útočit do všech stran. Otázka je, zda je boj na dvou bitevních polích - s vládou i se zbytkem opozice - nebude vyčerpávat. A také, zda této strategii budou rozumět voliči. Obojí se ale teprve ukáže.
