Jaké to pro tebe bylo, když ses dozvěděl, že odešel člověk, po jehož boku jsi byl skoro čtvrtstoletí, od roku 2001?
Ceremoniář, pokud je profesionál, musí být krok nebo dva napřed. Takže samozřejmě jsem promýšlel i ten den, který nakonec přišel. Když jsem ho viděl naposledy, byl jsem se tam rozloučit, tak mi ho bylo líto, ale viděl jsem, když jsme se tam u něj modlili asi hodinu růženec, že je velký bojovník.
Smrt je jedna z mála takových, skoro bych řekl, tabuizovaných otázek v moderní sekulární společnosti. Moc se o tom nemluví, lidi nevědí, jak se k tomu postavit…
Možná se někdo diví, že vlastně na arcibiskupství je dneska relativně sice dost smutku a hodně práce, ale taky hodně úsměvů. A vlastně je asi na nás vidět, že tím nejsme nějak stržený. A je to právě tím, že my křesťané vidíme, že všechno, co děláme na tomhle světě, směřuje někam jinam. Všechny ty oběti, které přinášíme, směřují někam jinam, pozvedají nás. A vlastně pan kardinál došel do cíle toho svého boje a bojoval ho statečně. Toho jsme svědky, často jsme to viděli v televizi. A on tam došel a došel tam česně, se vztyčenou hlavou, jako Kristův voják. A myslím si, že spíš je co slavit.
Jaký byl Dominik Duka jako člověk?
Byl to velmi dobrý šéf a já musím říct, že jsem asi nezažil člověka, který by mě tak intenzivně poslouchal. Kdykoliv jsem k němu přišel na poradu řešit nějakou agendu, vždycky byl plně koncentrovaný na to, co říkám, a vždycky naslouchal a vždycky na to reagoval. I nyní, když jsme s panem arcibiskupem Graubnerem byli naposledy u jeho lůžka, když se s ním ještě dalo normálně mluvit, krásně jsme si popovídali.
A zase jsem viděl, jak jsme stáli s panem arcibiskupem každý z jedné strany, jak on přesně - jak kdyby měl nějakou váhu - střídá pohledy a pozornost, z jedné strany toho lůžka na druhou. A skutečně, ať jsme byli v domově důchodců, na nádraží nebo třeba v Ostravě, lidi ho poznávali a on opravdu bral vážně úplně každého člověka. A to se mně na něm líbilo. A proto také mně od rána přišlo možná 150 esemesek. Dvě třetiny z nich jsou od nekatolíků a nepraktikujících lidí, kteří pana kardinála brali jako člověka, který je má rád a který to s nimi myslí dobře.
Jaký byl jeho vztah k politikům?
On byl hodně lidský. To nebyly nějaké pózy ve stylu "já udělám to a ty to". To nebyla byznysová jednání. To byla jednání o filozofii, o pánu Bohu, o smyslu života, takhle vznikala ta přátelství. S Havlem, Klausem i Zemanem.
Vedl s Milošem Zemanem debatu o filozofii, Bohu a smyslu života?
A byli výborní! A pro mě to taky bylo zajímavé, že jak pan prezident Zeman, tak pan kardinál Duka se zajímali i o moje názory, brali mě vážně a argumentovali se mnou. Takhle jsme několikrát ve třech dlouho debatovali a musím říct, že to byly jedny z mých nejlepších zážitků ze služby. Opravdu to bylo důstojné a krásné a obohacující.
S Václavem Havlem ho ale pojil asi hlubší vztah…
Byl jsem také u některých těch rozhovorů. To bylo opravdové přátelství! Havel vždycky vyprávěl, jak spolu slavili na cele Vánoce. Aby na ně nepřišel bachař, že slaví půlnoční mši, tak u toho hráli šachy. Takže oni měli takhle před sebou šachy nebo karty a Duka u toho tajně sloužil mši a bachaři si mysleli, že hrají šachy. Mimochodem, dlouhou dobu mu Václav Havel ještě ve vězení vykal - protože ho ctil jako takovou osobnost.
Navázal vztah i s prezidentem Pavlem?
Určitě! Když se pan současný prezident Petr Pavel stal náčelníkem generálního štábu, tak jsme byli na Vítkově a bylo to v den Petra a Pavla, to si pamatuju jako dneska. To bylo stylový… Myslím, že se tehdy opravdu vytvořilo mezi pány hluboké přátelství.
Protože pan kardinál to přátelství bral úplně jinak - skrz vězení. Je nějaké kamarádství, přátelství a pak je "muklovství". Protože mukl když jednou zradí, tak to může stát život všechny ostatní kolem. To jsem viděl třeba na vztahu pana kardinála k starému panu Jiřímu Dienstbierovi. To byl v podstatě liberální člověk. Kdybyste je viděli vedle sebe, uvidíte, že jsou ideově úplně jinak orientovaní. A přitom oni se měli tak rádi a nikdy proti sobě nic neřekli. Naopak, velmi důstojně spolu diskutovali a opravdu mezi nimi bylo to "muklovské" přátelství.
