Petr Fiala je čtvrtým a také nejdéle sloužícím předsedou ODS. Do funkce byl zvolen v lednu roku 2014. A protože v úterý řekl, že post v čele strany na kongresu, který se uskuteční v lednu 2026, obhajovat nebude, budou občanští demokraté čelit výzvě, kterou dlouhých dvanáct let nemuseli řešit. Půjde o zcela zásadní moment, který může na několik příštích let ovlivnit charakter české politiky.
Výsledek pochopitelně naznačí, kudy se chce nejsilnější pravicová strana v zemi ubírat a koho v ní chce napříště reprezentovat. V zásadě existují dva scénáře: buď zvolí kontinuitu, anebo se pokusí nově definovat situaci a přikloní se k nějakému radikálnějšímu řešení, které bude do značné míry znamenat rozchod s jejím dosavadním vedením. O tom všem se teď v jejím nitru rozbíhá debata.
Také proto jsou jakékoli autoritativnější závěry stran toho, kdo bude jejím novým předsedou po Petru Fialovi, předčasné. Přesto má smysl pokusit se o předběžnou prognózu. A tady platí toto: občanští demokraté si budou muset nejprve přiznat, kde se nacházejí, jaké to má příčiny a jaké důsledky. A podle toho budou hledat optimální způsob reakce a teprve potom si určí, kdo by měl být nositelem změny.
"V sobotu odpoledne se změnila politická realita. Není čas se ohlížet zpátky. Musíme si naopak jasně říct, kde v té nové realitě stojí ODS, co z toho vyplývá pro naše směřování a jak má vypadat její nové vedení," uvedl pro Aktuálně.cz vlivný člen občanských demokratů a zakladatel iniciativy ČESKO.plus Ondřej Šimíček.
Občanští demokraté se budou rozhodovat, zda si v lednu do čela strany zvolí někoho, kdo nemusí být nutně příštím vyzyvatelem Andreje Babiše - šlo by spíše o tzv. převozníka. Jeho úkolem by bylo stranu konsolidovat, nějakým způsobem přizpůsobit její chod požadavkům nové doby, najít efektivnější způsob komunikace s voliči a také ji zprůchodnit novým lidem, kteří nahradí okoukané kádry.
Druhou variantou je, že už teď budou uvažovat ve vztahu k příštím volbám. Tedy že budou hledat někoho, s kým se bude počítat jako s příštím kandidátem strany na premiéra. Součástí této debaty budou také programové, strategické a taktické akcenty. A budoucnost koalice Spolu, kterou s ODS tvoří KDU-ČSL a TOP 09. A zde existují dvě krajní možnosti: buď se projekt Spolu rozpadne, anebo někdo přijde s tím, že by se měl transformovat do jedné, byť třeba pluralitní, politické strany.
Někde mezi tím je pak možnost, že by vše pokračovalo tak jako dosud. O tom všem se nepochybně už teď uvnitř strany vedou diskuse, navenek ale pronikají pouze jejich útržkovité teze. V každém případě jde o základní rámec, ve kterém se budou kandidáti na příštího předsedu ODS postupně profilovat. A v danou chvíli je nepochybně pravda, že jedním z favoritů v boji o nástupce Petra Fialy je Martin Kupka.
V ODS ale zaznívají v souvislosti s dosluhujícím ministrem dopravy také pochybnosti. Podle nich je totiž sice slušný manažer, který je schopen říkat líbivé věci, což ale neznamená, že je schopen nějaké hlubší a kreativní úvahy i ve složitějších agendách. Kupka zkrátka doposud nemusel řešit otázky, které vyvolávají kontroverze. S jistou mírou zjednodušení lze říct, že "stavěl dálnice", což ocení skoro každý.
Navíc patří mezi politiky, kteří jsou spojení s vedením Petra Fialy. Jeho volba by tak byla spíše sázka na kontinuitu. A tady je potřeba zase připomenout zátěž z minulosti, kterou si ODS nese a jíž nebude snadné překonat. Jinak řečeno: občanští demokraté potřebují prolomit dlouhodobý strop týkající se jejich samostatné podpory mezi voliči, potřebují znova oslovovat dvacet a více procent voličů. A to se možná neobejde bez nějakého inovativního řešení.
I proto je takřka jisté, že se o slovo přihlásí i další politici. Ostatně to nejhorší, co by stranu mohlo potkat v situaci, kdy po dlouhých dvanácti letech hledá nejen nového předsedu, ale také nový směr, by byla dopředu jasná volba nástupce Petra Fialy. ODS potřebuje přesný opak: aby šlo o otevřenou soutěž, jejíž součástí bude konkurence a boj různých programových a strategických představ a vizí.
Alternativu ke Kupkovi se nepochybně může pokusit ztělesnit jihočeský hejtman Martin Kuba. I jeho volba by ale byla spíše návratem do minulosti než cokoli jiného, své ambice může projevit i dosluhující ministryně spravedlnosti Eva Decroix, za ní ale není - pokud jde o program a směřování pravicové politiky - takřka nic, její předností je téměř výhradně marketingové pojetí politické práce.
Další možnosti jsou politici a političky, kteří jsou součástí nového poslaneckého klubu ODS, zmínit lze Renátu Zajíčkovou, Jana Skopečka, Jakuba Jandu, Jiřího Havránka nebo Karla Haase. A o slovo se skoro jistě přihlásí i někteří viditelní ministři vlády Petra Fialy: Jana Černochová (ministryně obrany), již zmíněná Decroix (spravedlnost) nebo třeba i někdejší pirát Jan Lipavský (zahraničí).
A pak nelze vyloučit, že se zjeví někdo, kdo má silné zázemí ve svém regionu, silný komunální politik, který přijde s tím, že chce rozmetat zaběhané pořádky. Zmínit lze ostravského komunálního politika Radima Ivana z iniciativy ČESKO.plus, který redakci Aktuálně.cz potvrdil, že svou kandidaturu do vedení strany zvažuje. Ambicí takového tahu nemusí být hned vyhrát, ale vnést do debaty témata, která v ní scházejí.
