"Po*raný generál." Účtování s hrdiny Pražského povstání začalo hned v květnu 1945

Ondřej Stratilík Ondřej Stratilík
12. 5. 2025 19:07
Co nezvládli nacisté, dokázala rudá totalita. Hned když 10. května 1945 přistálo v pražských Kbelích letadlo s exilovou vládou, zvaná též jako Košická, vedenou sociálním demokratem Zdeňkem Fierlingerem a Klementem Gottwaldem, lídři Pražského povstání vnímali, že jejich osobnosti i hrdinské činy z konce války nebudou pro Československo žádoucí. Přečtěte si jejich smutné a mnohdy i tragické příběhy.

Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945
Ozbrojení povstalci v Balbínově ulici na Vinohradech při přestřelce. 5.5.1945 | Foto: Aktuálně.cz / Archiv hlavního města Prahy, Sbírka fotografií, Signatura snímku, I 5593

Podle historiků bylo právě přistání Košické vlády momentem, kdy velitel povstání Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové začali čelit první kritice. Jak už dříve v médiích popisoval Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu, zaznívala slova jako "vy jste povstání zpackali" nebo "vy jste to dělali špatně".

Že se situace v Československu pod silným vlivem Moskvy velmi rychle a citelně mění, bylo cítit i 28. května. To se na Pražském hradě konala přehlídka pražských barikádníků. Akce konající se na počest jedenašedesátých narozenin prezidenta Edvarda Beneše se zúčastnilo téměř deset tisíc "bojovníků".

V čele průvodu měl podle původních plánů - a zcela logicky - kráčet Karel Kutlvašr a jeho nejbližší kolegové z barikád. Ale to se nestalo.

"Komunisté v České národní radě v čele s Josefem Smrkovským prosadili, že v čele barikádnické armády - před hrdiny od Rozhlasu, Staroměstské radnice či z Pankráce - pochodovaly revoluční gardy pražských továren a velitel jejich štábu štábní kapitán Oldřich Kryštof, který měl zcela minimální vliv na řízení bojů v době povstání!" přibližuje publikace Pražské povstání 1945 vydaná Vojenským historickým ústavem.

"O tři roky později, po únoru 1948, se již historie povstání falšovala bez jakýchkoliv skrupulí a řada jeho hrdinů skončila v kriminálech, či dokonce na šibenici! Generál Kutlvašr byl degradován na vojína a odsouzen 'jen' k doživotnímu žaláři," pokračují vojenští historikové.

Nastupujícímu totalitnímu režimu se zkrátka fakta nehodila. Bylo třeba zdůraznit zásadní podíl Rudé armády na osvobozování Československa. A překážela také legionářská minulost mnohých hybatelů Pražského povstání. Ti na konci první světové války bojovali proti ruským bolševikům.

Proklikejte si přehlednou grafiku  Aktuálně.cz s osudy těch, kdo během povstání vyčistili Prahu od většiny nacistických vojáků, aby pak Rudá armáda, která dorazila až 9. května 1945, když předtím Stalin nedovolil Američanům další postup ze západních Čech, neměla příliš práce a především padlých.

Velitelství "Bartoš" za Pražského povstání, v čele sedí generál Karel Kutlvašr, po jeho levici Jaromír Nechanský (kolorováno).
Velitelství "Bartoš" za Pražského povstání, v čele sedí generál Karel Kutlvašr, po jeho levici Jaromír Nechanský (kolorováno). | Foto: archiv Pavla Švece

Karel Kutlvašr (27. ledna 1895 až 2. října 1961)

"Posraný generál." Tak měl Karla Kutlvašra, hrdinného legionáře se zkušenostmi z Haliče, bitvy u Zborova a u Kazaně a pozdějšího vojenského velitele Pražského povstání, 18. prosince 1948 přivítat vyšetřovatel Jan Raban. Toho dne dopoledne Kutlvašra zatkli v jeho bytě na pražské Hanspaulce.

"Ve vykonstruovaném soudním procesu, v němž padly i tři rozsudky smrti, byl Kutlvašr 16. května 1949 degradován na vojína a odsouzen k doživotnímu trestu! Z pankrácké věznice byl odeslán v srpnu téhož roku do Mírova a počátkem srpnu 1951 do vojenské trestnice v Opavě. Jeho vězeňská anabáze pokračovala v květnu 1953 přesunem do vyšetřovací vazby Krajského soudu v Ostravě, kde strávil téměř třináct měsíců. Poté byl až do května 1959 vězněn v Leopoldově u Trnavy, kde byl jeho spoluvězněm jeho protivník ze dnů Pražského povstání, německý velící generál v Praze Rudolf Toussaint," píše Jindřich Marek, vědecký pracovník Vojenského historického ústavu, na webu instituce.

Oba muži pak prý společně hrávali šachy, diskutovali a vynášeli kbelíky s fekáliemi. 10. května 1960 Kutlvašr mohl po prezidentské amnestii na svobodu.

Přestože se z vězení dostal už jako pětašedesátiletý muž, stát mu vzal právo na důchod. Když o něj požádal znovu, podle historika Marka mu Československo přiznalo pouze 230korunovou měsíční výplatu.

"Proto mu bratři legionáři obstarali místo hlídače vystavovaných uměleckých děl v Jízdárně pražského Hradu. Brzy však odtud musel odejít, protože jej lidé poznávali a dávali se s ním do hovoru. Musel proto vzít místo nočního vrátného v Nuselském pivovaru. Jeho zdravotní stav se však začal zhoršovat. Při zdravotní prohlídce v motolské nemocnici 2. října 1961 generál zemřel v ordinaci lékaře MUDr. Endta, jehož otec bojoval po jeho boku legiích," pokračuje Jindřich Marek.

 

Právě se děje

Další zprávy