Tragickou smrt Kolouchové v pátek oficiálně potvrdila její rodina. Úřady se chystaly vyzvednout její tělo, použít na to měly helikoptéru pákistánské armády. Do země Kolouchová přicestovala 15. června, při návratu dolů do tábora kvůli zdravotním problémům spadla z velké výšky.
Přesná příčina smrti zatím není známá, spekulovalo se o tom, že za ni může exploze kyslíkové lahve, to ovšem zdroje, které redakce Aktuálně.cz oslovila, vyvrátily.
Kolouchová jako vůbec první Češka zdolala tři nejvyšší vrcholy světa - tedy Mount Everest, K2 i Kančendžengu. O jejím dobrodružství vznikl v roce 2020 dokumentární film K2: vlastní cestou, který režírovala Jana Počtová. Ta se s Kolouchovou přátelila a těsně před jejím odjezdem do hor se spolu naposledy setkaly. V rozhovoru pro Aktuálně.cz režisérka mluví nejen o osobnosti tragicky zemřelé horolezkyně, ale i o tom, co ji v dobrodružství pohánělo.
Co se vám v mysli vybaví, když si na Kláru Kolouchovou vzpomenete?
Že byla trošku bláznivá, zároveň strašně přející a přátelská. Někdy byla strašně marnivá a na druhou stranu zase dokázala spát v triku na ledovci v minus deseti, někdy v minus třiceti. Přitom měla ráda šampaňské a podpatky. Byla divoká, nespoutaná a hodně hlučná. A byl to hodný člověk.
Točila jste o ní dokument, který je rozdělen na více částí. Jaká část její osobnosti převažovala?
Snažila jsem se natočit mnohovrstevnatý dokument, protože člověk není jenom jedna osoba, ale je směsicí mnoha osob dohromady.
Klára byla produkčně, organizačně i lidsky schopná žena, která se v jeden okamžik zamilovala do hor. Zároveň si uvědomovala, že je mámou dvou dětí, ale potřebovala něco, co bude její a co jí bude dávat smysl.
Jak na ni budete vzpomínat?
Jako na kamarádku, kterou jsem měla ráda. Viděli jsme se těsně předtím, než odjela do hor. Procházeli jsme se po nábřeží, Klára se trošku opila a byla strašně nadšená, že se po dlouhé době dostala z Braníka, kde bydlí, do města, kde to žije, a těšila se na léto. To je moje poslední vzpomínka - jak s mým synem táhne kočárek a u každé lodi si kupuje dvojku špatného bílého.
Co ji v těch dobrodružstvích pohánělo?
Každý člověk, který dělá něco, co obsahuje adrenalin, nebo něco, co nás převyšuje, tak to pochopí. Zatímco člověk, jenž nic takového nedělá a nikdy takovou potřebu neměl, tak to prostě nikdy nepochopí. Ona byla horolezkyně a v jeden okamžik se rozhodla, že to bude její práce a její povolání. A tak v té práci pokračovala.
Všichni sportovci posouvají svoje limity a dost často jdou do nebezpečí - ať už jsou to bojové sporty, nebo maraton. Když něco milujete, tak to k životu potřebujete. Já to mám třeba v cestování a myslím si, že ona to měla stejně.
Paradoxní je, že Klára byla vlastně strašně opatrná a dávala si šílený pozor a nikdy nešla do nepřiměřeného rizika. Věděla, co může ztratit. Přesto ztratila to nejcennější.
