"Trestní soudy se návrhem stěžovatele velmi podrobně zabývaly a detailně zkoumaly, zda je naplněno riziko opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu. Jejich úvahy jsou logické a přezkoumatelné," stojí v usnesení.
Okresní i Krajský soud v Ostravě vycházely hlavně ze znaleckých posudků a z hodnocení Kazdova chování ve věznici. Výkon trestu prý sice měl na Kazdu jistý pozitivní efekt, přesto zůstává jeho pobyt na svobodě pro společnost nebezpečný. Existuje riziko opětovného násilného chování.
V ústavní stížnosti Kazda uvedl, že splnil veškeré zákonné podmínky pro podmíněné propuštění. Je si prý vědom hrůznosti činu, jehož se dopustil, avšak má za to, že se ve vězení napravil. ÚS jeho stížnost pokládal za zjevně neopodstatněnou.
Kazda v roce 2002 podle pravomocného verdiktu nejprve napadl lahví od piva taxikáře, který ho vezl domů z restaurace v Prostějově. S ukradeným vozem dojel do Dubu nad Moravou, kde se auto porouchalo. Faráře požádal o ošetření ruky, kterou si poranil při útoku na taxikáře. Při odchodu udeřil kněze do krku, podkopl mu nohy a několikrát mu šlápl do obličeje. Poté duchovního bodl do krku.
Ze zvědavosti prošel faru a při odchodu ještě zasekl faráři do hlavy sekyru. Pak si zavolal taxi a odjel do Přerova, kde se ráno udal na policii. Znalci tehdy označili Kazdu za predátora, který vraždí zákeřně a vybírá si slabou oběť. Soud jej pokládal za nebezpečného recidivistu, už dříve byl totiž trestaný za násilnou trestnou činnost.
Kazda se v roce 2003 u olomouckého krajského soudu k trestným činům přiznal a proti rozsudku se neodvolal.
