Josef Sager, Neukirchen 2019. "Když jsme pak dorazili na nádraží, stál tam přichystaný vlak s dobytčími vagóny, které po posledním transportu dobytka nikdo nevyčistil, ve vagónech ještě ležela kraví lejna. A museli jsme po čtyřiceti lidech do vagónu, včetně zavazadel, včetně tří kočárků a invalidního vozíčku mého otce. Dovedete si představit ty malé dobytčí vagóny a kolik místa tam zbývalo. Člověk mohl tak akorát ještě stát, k posazení nebylo skoro místo. V pozdním odpoledni se vlak dal do pohybu a to byl okamžik, na který nikdy v životě nezapomenu," sděluje s pohnutím v hlase Josef Sager.
Foto: Post Bellum / Paměť národa
