"Na oba syny můj bývalý muž neplatí už přes dva roky, klukům je 10 a 14 let. Chci to dát teď k soudu a dostat alespoň něco. Kluci mají náročné sporty," stěžuje si maminka Andrea na sociální sítí, kde se ve skupině označené názvem Výživné ptá, co má v této situaci dělat.
"Kam se mám obrátit? Dostala jsem se do finančních problémů, na právníka nemám. Výživné má otec dětí stanovené na sedm tisíc," napsala do stejné skupiny další maminka, která rovněž nedostala výživné zaplaceno.
Návrh ministerstva spravedlnosti, který už schválila sněmovna a míří do Senátu, nově umožňuje odprodej dlužného výživného. Podle náměstka ministra spravedlnosti Karla Dvořáka (STAN) takzvané postoupení pohledávek zvyšuje šanci, že se peníze dostanou k dítěti dřív. Prodat výživné půjde jen za plnou hodnotu těch dluhů, upozorňuje Dvořák.
"Jediné riziko vidím v tom, že papírově se to sice prodá za sto procent, ale pak reálně za to dostanou jen třeba 80 procent, tady by to chtělo ošetřit," poznamenal vedoucí dluhového poradenství neziskové organizace Člověk v tísni Daniel Hůle.
Platba jen na účet
Podobné obavy má i Petr Schneedörfler, ředitel spolku Lighthouse Academy, který pracuje se odsouzenými. Někteří na výživném svým partnerkám také dluží a neziskovka to s nimi musí řešit.
"Bojím se toho, že ti, kterým někdo to výživné neplatí, budou snadno zneužitelní, podepíšou, že to prodali za sto procent hodnoty, a dostanou jen polovinu," řekl Schneedörfler Aktuálně.cz. Jinými slovy, obchodník s pohledávkami je postaví před rozhodnutí, že buď dostanou alespoň něco, anebo vůbec nic.
V návrhu zákona, který budou první prázdninový týden posuzovat senátoři, je napsáno, že "úplata se poskytuje pouze bezhotovostním převodem na účet u poskytovatele platebních služeb a k jinému ujednání se nepřihlíží". "Nikomu ale nezabráníte, aby část poskytnutých peněz vybral z účtu a odevzdal zpátky," varuje Schneedörfler.
"Nevím, kdo bude mít zájem za sto procent hodnoty odkupovat tyto pohledávky, musí se do toho promítnout významné náklady… Komu by se to mohlo vyplatit?" ptá se. S běžnými pohledávkami se totiž obchoduje tak, že je obchodník koupí za výrazně nižší cenu, než je hodnota původního dluhu. Zohledňují tak riziko, že je dotyčný nikdy nezaplatí. A v případě dlužného výživného je riziko nesplacení vysoké.
"Většina neplatičů výživného nic nevlastní, žije mimo oficiální systémy, pracuje na černo, často střídá adresy a zaměstnání nebo nepracuje vůbec," tvrdí Lenka Ranšová z nadačního fondu SOS výživné.
Tři sta tisíc dětí
Z dat ministerstva spravedlnosti vyplývá, že počet dětí, kterých se týká rozhodnutí soudu o povinnosti placení výživného, je skoro 300 tisíc. V drtivé většině případů má povinnost platit otec dítěte. Exekutoři začali v posledních pěti letech soudně vymáhat jen necelých 20 tisíc případů neplacených alimentů.
"Co do počtu je exekucí k vymožení výživného nesrovnatelně méně než běžných peněžitých pohledávek za nezaplacené pojistné, nesplacené úvěry nebo jízdy bez platného jízdního dokladu," konstatuje Lukáš Bažanovský z pražského exekutorského úřadu. "Avšak dopady toho, že jsou tyto pohledávky nehrazené, jsou nedozírné a rozsáhlé. Dopadají nejenom na dítě a rodiče, kterému je dítě svěřeno do péče, ale způsobují často tíživou sociální situaci v celé rodině. Výjimkou není ani zadlužení rodiče, který o dítě pečuje," dodává.
Těch, co neplatí, je však mnohem víc, než v kolika případech neplatícího rodiče urguje exekutor. Podle některých řada lidí dlužné výživné oficiálně vůbec nevymáhá. "Ta dotyčná nebo dotyčný s dlužným výživným je v obrovským konfliktu zájmů. Například pokud jde o maminku, tak ona vlastně by vymáhala dluh po otci svých dětí, zároveň ale od něj potřebuje různé souhlasy. Proto se to často nevymáhá," upozorňuje Daniel Hůle.
Lukáš Bažanovský tvrdí, že při vymáhání výživného se setkává s extrémními rozdíly v chování, v přístupu i v majetkové situaci jednotlivých dlužníků. "Na jedné straně stojí předlužení dlužníci s desítkami dluhů. Jsou to nemajetné osoby, které k placení výživného nemotivoval ani uložený trest odnětí svobody právě pro neplacení výživného," popisuje Bažanovský.
"Na druhé straně stojí rodiče, kteří exekuci v podstatě zneužívají k tomu, aby si mezi sebou vyřídili své osobní spory," popisuje.
Státní miliarda
Na pomoc s nezaplaceným výživným se snažil v posledních letech zaměřit stát. Spustil takzvané náhradní výživné, kdy za neplatiče část alimentů uhradí. Žádat o ně však mohou pouze ti, kdo mají exekuční příkaz. Celkově už od roku 2021 stát takto uhradil za krkavčí rodiče asi miliardu korun.
Ranšová z nadačního fondu SOS výživné upozorňuje, že situace je vážná a objem neplaceného výživného dramaticky roste, což může dostat rodiče samoživitele do potíží.
"Podle posledních dostupných údajů dosahuje celková výše dluhu na výživném zhruba 13 miliard korun, přičemž tato částka každoročně narůstá. Dřívější odhady ve výši kolem sedmi miliard korun již neodpovídají realitě - kumulace dluhů, neplacení a s tím spojené náklady způsobily výrazné navýšení celkového objemu dlužného výživného," upřesňuje Ranšová.
Při průměrné výši výživného, které je lehce přes 3000 korun měsíčně, a zmíněném počtu dětí, kterých se tato povinnost bezprostředně dotýká, by rodiče měli každý měsíc na výživném poslat částku v celkovém objemu vycházejícím na necelou jednu miliardu korun.
Pokud projde plán ministerstva spravedlnosti a dlužné výživné se začne prodávat, podle některých neziskových organizací hrozí, že si obchodníci budou s vidinou zisku dramaticky navyšovat dlužné částky. A upozorňují, že mimosoudní trh inkasa není regulovaný - není stanovena výše odměn, vymahači mohou používat nátlak, výhrůžky či jiné neetické způsoby vymáhání.
Běžná praxe obchodníků s pohledávkami je, že rozdíl mezi cenou, za kterou pohledávku koupí, a hodnotou původního dluhu tvoří prostor pro náklady na vymáhání a zisk. Pokud ale obchodník koupí dluh za sto procent hodnoty, ztrácí manévrovací prostor.
"Nerozumím tomu, proč stát tyto pohledávky chce prodávat, když se domnívá, že jsou stoprocentně vymahatelné. Proč je tedy nevymůže sám? Cenu pohledávky běžně určuje trh. Zde cenu určuje stát svým rozhodnutím. Ale už neuvádí, jaké dá inkasním agenturám nástroje pro uplatnění nákladů v mimosoudním vymáhání," říká výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur Jana Tatýrková. Podle ní ani nový trh s výživným nemusí vzniknout nebo může být velmi omezený.
"Třeba nás se ani nikdo nezeptal. Zastupujeme asi 80 procent českého trhu s pohledávkami a nikomu nestálo za to s námi se sejít a o problematice se něco dozvědět. Jsem k tomu celému velmi skeptická," tvrdí Tatýrková.
Ministerstvo spravedlnosti chce vedle povolení pro obchody s výživným omezit trestnost neplatičů výživného. Nově by se měl zmenšit okruh důvodů, kdy neplacení výživného bude považováno za trestný čin. Podle Tatýrkové šlo o účinný nástroj, jak donutit neplatiče výživného, aby své závazky hradili. Báli se vězení.
"Dekriminalizace neplatičů mi velmi vadí, mizí mnohdy to jediné, co je donutilo platit," poznamenala Tatýrková. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že je důležité nekriminalizovat rodiče za to, že neplatí, protože když jsou ve vězení, jejich schopnost platit se ještě sníží. Navíc náklady státu na pobyt ve vězení jsou obrovské.
