Sociální demokraté aliancí s komunisty v rámci hnutí Stačilo! vsadili vše na jednu kartu - rozhodli se usilovat výhradně o protestní hlasy. Oslovit chtějí voliče, na které cílí Andrej Babiš (ANO) a Tomio Okamura (SPD) a kteří dávají všelijak najevo, že nejsou spokojení s politickým a ekonomickým vývojem po roce 1989.
Svízel pro SOCDEM spočívá v tom, že tvořila - společně s ODS - jeden ze dvou pilířů polistopadové politiky. Nyní se staví do řady těch stran, které se populisticky vymezují proti kompletnímu politickému establishmentu, což může působit minimálně pokrytecky. Ostatně sociální demokraté byli s lidovci a občanskými demokraty vůbec nejčastější součástí vlád od vzniku samostatné České republiky.
Nyní se navíc spojují s komunisty. A to v rámci projektu, který se nezdá být ani tak levicový, jako spíše vlastenecký a národovecký. "Nad spoluprací SOCDEM s hnutím Stačilo! nepřestávám kroutit hlavou," říká pro Aktuálně.cz politolog Ladislav Cabada. Příčin to má podle jeho slov několik.
"Zaprvé je myslím nutné zdůraznit, že Stačilo! je zejména nástroj, jak překrýt stále poněkud toxický název strany českých a moravských komunistů - tedy KSČM. Současně ale v řadě otázek reprezentuje politiky obou krajů politického spektra - na tom levém zejména v oblasti radikálních levicových ekonomických programů, na pravé straně spektra pak vyhraněným nacionalismem a xenofobií," říká politolog.
Stačilo! podle něj navazuje na tradiční protiněmecký a protiamerický diskurs českých komunistů. "Protiněmecké postoje," vysvětluje Cabada, "pak kombinuje s protievropskými, kdy přesně v duchu Václava Klause staršího a některých dalších protievropských politiků na české scéně napřímo či tak říkajíc mezi řádky ztotožňuje EU s Německem," pokračuje.
Pravý i levý okraj politiky
Stačilo! podle něj cílí na voliče obou stran radikálních okrajů politické a společenské scény. "Že se s takovými silami spojuje strana českých sociálních demokratů, kteří dokázali přežít čtyřicet let v exilu a po listopadu 1989 se dokázali vrátit na českou politickou scénu jako levice, která nevyrůstala z transformované komunistické státostrany, je podivné a smutné," míní politolog.
A připomíná bývalého předsedu sociálních demokratů Miloše Zemana. "Ten v 90. letech minulého století do strany přizval spoustu podivných existencí s komunistickou minulostí a velmi podivnými praktikami - Miroslav Šlouf byl skutečně jen nejviditelnějším z nich - a současně jim často dovoloval, aby tyto činnosti i uvnitř ČSSD rozvíjeli," vzpomíná Cabada.
"Nicméně lidé typu Vladimíra Špidly či Pavla Rychetského a s nimi i mladší proevropské generace udrželi demokratický a proevropský charakter ČSSD. Po otřesném koketování s vládou s komunisty ze strany Jiřího Paroubka a trvalých útocích Miloše Zemana sice byla ČSSD oslabena, ale pořád se držela idejí moderní evropské levice," rekapituluje politolog v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Bohužel její soužití s hnutím ANO ve vládě Andreje Babiše dalo prostor pragmatismu před zásadami, navíc se ve vedení vyprofilovaly pročínské figury typu Jana Hamáčka nebo Lubomíra Zaorálka a zjevně zcela bezpáteřní Jana Maláčová," dodává s tím, že Jan Hamáček před svou odpovědností za propad ČSSD utekl, druzí dva jmenovaní pak za příslib křesel v příští sněmovně pro sebe sama obětovali stranu jako takovou.
Cabada si nebere servítky, Maláčová se Zaorálkem podle něj zbytky členů a voličů SOCDEM de facto nabídli českým komunistům. "Tuto mesalianci kryjí rétorikou spojování české levice, ale Stačilo! levicí není, i proto je jasné, že jde jen o křesla. Tím se SOCDEM jasně připojila ke skupině antisystémových subjektů, kteří koketují s autoritářským pojetím vlády," má jasno politolog.
Dva je víc než nula
Jeho kolega a expert na politický extremismus Aleš Michal pak v rozhovoru pro Aktuálně.cz připomíná, že krize sociálních demokratů už několik let prohlubovala. "Je potřeba říct, že na posledním sjezdu se povedlo uspět Janě Maláčové. Té delegáti dali mandát ke spojování s ostatními stranami. Maláčová a Zaorálek to pojali navýsost pragmaticky. Pro ně jsou zkrátka dva nebo tři zástupci v nové sněmovně víc než nula," říká.
"To je sice početně logické," dodává Michal, "zároveň je ale otázka, do jaké míry jednotlivé osobnosti skutečně ještě reprezentují nějaké sociálnědemokratické hodnoty. Dovnitř strany i svým podporovatelům by měli Maláčová a Zaorálek vysvětlit, v čem se jejich programové návrhy liší od priorit komunistů nebo obecněji Stačilo!."
Podle něj ale kromě krátkých záblesků česká sociální demokracie nikdy plně nepřejala liberální a progresivní model ze západní Evropy. "Naopak - velký vliv nacionalismu jsme tam viděli vždycky. I bez Andreje Babiše by si strana musela vybrat, kam se postaví," míní Michal.
A dodává: "Dnes je taky třeba oddělit fanklub Jany Maláčové od zbylých voličů sociální demokracie. Ti, kdo dnes deklarují vůli ji volit, už museli reflektovat, že její vize ve straně zvítězila. Těmto voličům teď musí Maláčová vysvětlit, v čem je pro ně přidaná hodnota volit Stačilo!."
Překryvy s ostatními stranami podle něj totiž ukazují, že je voličská struktura SOCDEM vcelku heterogenní. "Část voličů určitě Stačilo! podpoří, nepodceňoval bych ale ani skupinu, která může nakonec podpořit Piráty. A už vůbec nelze opomenout ty, kteří k volbám nepřijdou. Už totiž listiny se svými oblíbenými politiky, z nichž někteří ze strany odcházejí, nenajdou," připomíná Michal.
"Jako tomu bývá i u ostatních koalic, samostatné identitě SOCDEM toto spojení určitě může uškodit. Rozplyne se totiž ve větším celku. Netroufám si teď říct, jestli to povede i k formálnímu zániku. Uvidíme, jestli totiž tahle spolupráce bude mít dlouhodobý charakter," míní politolog Michal.
