"Stát má povinnost ochrany života a zdraví zranitelných lidí, jakož i ochrany před nátlakem a nepřípustnými zásahy do jejich autonomie vůle v souvislosti s rozhodováním o vlastní tělesné a duševní integritě," uvedla soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová. Nicméně Ústavní soud se podle ní v rozhodování zaměřil výhradně na stěžovatelovu konkrétní situaci. Život stěžovatele podle soudu není akutně ohrožen, stěžovatel není závislý na život udržující léčbě a podle soudu nelze ani dovodit, že by v důsledku svého současného zdravotního stavu trpěl vyhlídkou takovéto závislosti do budoucna.
V rozhodnutí však soud připustil, že stejně jako má každý člověk odlišnou představu o "dobrém" životě, tak se mezi lidmi liší představy o jeho důstojném zakončení. Způsob odchodu ze života přitom může pro mnohé znamenat důležitý aspekt, podle kterého hodnotí charakter celého svého života. Právě v těchto základních otázkách se podle soudu projevuje osobní autonomie člověka a zákonodárce by měl mít toto hledisko na paměti. Úkolem zákonodárce je podle něj hledat rovnováhu mezi právem na soukromí a respektování tělesné a duševní integrity s ochranou života.
"Zákonodárce by měl zvažovat, zda k naplnění těchto práv v jejich rovnováze lze zvolit cestu legalizace asistovaného sebeusmrcení či eutanázie," uvedla soudkyně.
Okresní soud v Pardubicích se žalobou o přivolení k zásahu do osobní integrity zabýval od roku 2018. Muž uváděl, že dále nechce žít, a to jednak kvůli svému zdravotnímu stavu, bolestem a nedobré prognóze, ale také kvůli nesouhlasu s režimem v České republice. Život v něm označil za subjektivně nesnesitelný.
Pardubický soud žalobu poprvé zamítl v roce 2021 s tím, že návrhu nelze vyhovět, protože eutanazie není v Česku povolená. Jednání, jehož se muž po státu dožaduje, má naopak znaky skutkové podstaty trestného činu. Pardubická pobočka krajského soudu rozhodnutí potvrdila, opět s poukazem na chybějící zákonný rámec.
Nejvyšší soud však v roce 2022 vrátil spor k okresnímu soudu. Uvedl, že mužův požadavek je neurčitý a je zapotřebí jej nejprve specifikovat. Konstatoval, že eutanazie je mnohovýznamový pojem. Může zahrnovat aktivní i pasivní eutanazii, případně asistovanou sebevraždu. Muž pak při obnoveném projednání žaloby uvedl, že se domáhá "podání smrtícího prostředku lékařem, na základě výslovné a dobrovolné žádosti žalobce, jehož účelem bude ukončení života žalobce".
Okresní soud znovu žalobu zamítl. Zdůraznil, že aktivní způsobení smrti pacientovi, byť na jeho přání, ze soucitu a s ohledem na jeho utrpení, je v Česku hodnoceno jako trestný čin vraždy, což "nelze zhojit ani vydáním soudního rozhodnutí, které by směřovalo k takovému postupu". Krajský soud opět rozhodnutí potvrdil, dovolání muže následně zamítl Nejvyšší soud.
Ve většině států je eutanazie nezákonná, uznává ji devět zemí světa, například Nizozemsko, Belgie či Španělsko. Český parlament zatím podobné návrhy neschválil. Podpora veřejnosti ale narůstá. Podle předloňského průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Akademie věd ČR souhlasilo s uzákoněním eutanazie 73 procent Čechů, což bylo nejvíce od roku 2007, kdy se centrum na tuto otázku začalo ptát.
