"Mladí už nechtějí čekat. Chtějí měnit svět vzdělávání teď a tady - propojovat formální a neformální učení, bourat bariéry a vytvářet otevřené komunity," říkají Gabriela Drastichová a Miloš Ondrášik, ředitelé české a slovenské pobočky programu Cena vévody z Edinburghu (DofE), který konferenci pořádal.
Podle nich už není čas váhat - je třeba otevřít nepříjemná, ale klíčová témata: Jak podpořit středoškoláky z méně podnětného prostředí? Jak skutečně zapojit mladé lidi se specifickými potřebami? A proč pořád přehlížíme, jak dnešní vzdělávací systém vidí sami studenti?
Neformální vzdělávání
- Je učení, které probíhá mimo tradiční školní výuku. Není vázané na známky, osnovy ani formální zkoušky. Zaměřuje se na praktické dovednosti, týmovou spolupráci, sebereflexi nebo zvládání výzev.
- Generace Z a alfa vyrůstají ve světě rychlých změn, digitálního přetížení a nejisté budoucnosti. Neformální vzdělávání jim podle odborníků pomáhá rozvíjet tzv. měkké dovednosti - komunikaci, empatii, odpovědnost i odolnost vůči stresu. Učí je hledat vlastní cestu, přijímat selhání jako součást růstu a aktivně se zapojovat do společnosti.
"Lomítkáři" vidí svět jinak
V osobně laděné přednášce vystoupila na konferenci Lenka Helena Koenigsmark. Manažerka, filantropka a politička, která si získala publikum jak svým nadhledem, tak upřímným humorem. Ve svém vystoupení přiblížila rozdíly mezi generací Z a generací alfa, které obě navíc spadají do fenoménu takzvané "generace lomítek".
"Lomítkáři" jsou lidé, kteří se neidentifikují jedním povoláním, ale spojují v sobě vícero profesních rolí najednou. Oni už nebudou dělat dvacet let účetní, ale chtějí se profilovat například jako manažeři, lektoři a hlavně tvůrci," prohlásila Koenigsmark.
Právě tito mladí lidé podle ní žijí ve světě, kde se kariérní stabilita mění v rozmanitost, multitasking je samozřejmostí a pracovní identita se skládá z několika souběžných kariérních specializací.
Děti, které předběhly své rodiče
Generace Z je podle Koenigsmark první generací, která technologicky předběhla tu starší. "Poprvé v historii lidstva vědí mladší lidé o technologiích víc než ti starší," zdůraznila. Mají globální rozhled, jsou kritičtí, zvědaví, odvážní, ale také citliví. "Když se formovali, přišel covid, válka na Ukrajině, inflace. Není divu, že jsou křehčí než my. Nám bylo čtrnáct v době míru a přebytku, oni vyrůstali ve světě obrazovek a krizí," doplnila.
Generace alfa, tedy děti narozené po roce 2010, podle ní přicházejí na svět s tabletem v ruce. Jsou zvyklé tvořit, sdílet, hledat si informace - ale často nevědí, jak si názor vytvořit nebo ho podložit. Jejich život se odehrává v online prostředí, ale o to víc potřebují průvodce ve světě emocí, mezilidských vztahů a hodnot.
Generace Z vs. generace alfa
Generace Z zahrnuje mladé lidi narozené přibližně mezi lety 1995 až 2010. Jsou to tzv. digitální domorodci. Vyrůstali s internetem, chytrými telefony a sociálními sítěmi. Typicky hledají autenticitu, rychlou zpětnou vazbu a smysluplnost v učení i práci.
Generace alfa označuje děti narozené od roku 2010 dál. Jsou to první úplně "digitálně narozené" děti, které od malička žijí v propojeném online světě. Vyznačují se rychlou orientací v technologiích, ale zároveň čelí výzvám v oblasti soustředění, duševního zdraví a sociálních dovedností.
"Škola, která chce být relevantní, nemůže přehlížet, že tyto děti fungují úplně jinak než my. Nepotřebují frontální výklad, ale respekt, autenticitu a možnost spolurozhodovat," uvedla Koenigsmark. Zároveň připomněla, že zážitky a pocit smyslu jsou pro mladé často silnější motivací než majetek nebo známky.
Pokud chceme, aby děti rostly ve zdravé a silné osobnosti, musíme podle Koenigsmark být i my - rodiče a pedagogové - ochotni přiznat vlastní nejistoty a slabosti. "Učitel nebo šéf, který řekne: "Nevím, bojím se, taky tápu", není slabý - je lidský. A právě to dnešní mladí oceňují nejvíc."
Děti potřebují někoho, na koho se mohou obrátit
Podle odborníka na inkluzivní vzdělávání a sociální práci Petera Lengyela je třeba nahlížet za vnější projevy dětí a mladých lidí a hledat, co je formuje. "Děti možná nepotřebují dospělé, kteří jim budou ukazovat cestu, ale potřebují majáky, důvěryhodné dospělé, ke kterým se mohou v klíčové chvíli obrátit," řekl Lengyel v Brně.
Z vlastní zkušenosti popsal, jak silný dopad mají zážitky z exkurzí, návštěv domovů pro seniory nebo rozhovory s lidmi bez domova. Tedy momenty, kdy se vzdělávání odehrává ve vztahu a kontextu skutečného života.
Lengyel zdůraznil i klíčovou roli důvěry, pozornosti a času, které musíme mladým lidem věnovat, pokud chceme, aby nás slyšeli a aby v sobě objevili motivaci růst. Citoval americkou pedagožku Ritu Piersonovou: "Každé dítě potřebuje svého šampiona - někoho, kdo to s ním nikdy nevzdá." Na tu navázal profesním mottem: "Daruj čas a získáš pozornost. Daruj pozornost a získáš čas."
Nechte moralizování stranou
Na autentičnost, srozumitelnost a ochotu studentům naslouchat apelovala také lektorka a metodička Alexandra Kurišová. Hovořila například o opomíjených potřebách žáků ze středních odborných škol, kteří mnohdy zůstávají stát mimo debatu o neformálním vzdělávání.
"Šance obohatit jejich úzce specializované obory o další rozměr, jako je dobrovolnictví, by pro ně byla obrovským 'aha' motivačním prvkem," tvrdí Kurišová.
Lektorka spolu se svým týmem realizovala na Slovensku sérii rozhovorů i webinářů. Zjistila, že tito žáci rozhodně nejsou líní nebo apatičtí - naopak často kombinují školu s prací, brigádami či dojížděním a na rozdíl od gymnazistů zvažují každý závazek velmi prakticky. "Pro ně není motivací oblek na ceremoniál nebo myšlenka, že jim to pomůže na vysokou školu. Chtějí vědět, co jim program přinese do života teď a tady," shrnula Kurišová.
Výzvou podle ní není jejich nezájem, ale naše neschopnost nabídnout jim programy ve formě a jazyce, který respektuje jejich realitu. "Ptejte se jich. I když vám neodpoví hned, zapamatují si, že se jich někdo ptal - a to je často důležitější než samotná odpověď," zaznělo závěrem.
"Nepotřebujeme dostávat lekci," říkají mladí
Panelová diskuse se zástupci mladé generace Z a alfa, kteří otevřeně a s humorem popsali svou cestu skrz vzdělávací systém i to, co od dospělých očekávají, slova výše zmíněných odborníků potvrdila.
Mladí lidé mluvili o potřebě důvěry, prostoru pro chyby a rovnocenného přístupu. "Když mi učitel ukázal, že i on chybuje, přestal být autoritou a stal se pro mě partnerem. To byl pro mě zlom," zaznělo od jedné ze studentek. "Nepotřebujeme dostávat lekci, když uděláme chybu. Denně vidíme, že mnohem zkušenější chybují. Jak chcete získat náš respekt, když nám nenabídnete nic než mentorování."
Mladí diskutující zároveň odmítli stereotypy, že tráví veškerý čas na mobilu bez smyslu. Naopak uvedli, že digitální svět vnímají jako zdroj informací, který ale potřebují vyvažovat skutečnými vztahy a komunitním prostorem. Apelovali na školy, aby vytvářely bezpečné prostředí, kde se mohou rozvíjet i ti, kdo nemají doma zázemí.
"Když učitel někomu věří, může v něm zažehnout jiskru, která rozsvítí celý jeho svět," shrnul jeden z řečníků. Jejich sdílená výzva zněla jasně: neodsuzujte nás podle předsudků. Naslouchejte, buďte s námi - a věřte, že to zvládneme.
