Jak zemřel Tomáš Masaryk? O jaké onemocnění šlo?
Myslím, že to byl další atak mrtvice. Byl to problém, se kterým se Masaryk potýkal už od jara roku 1934.
Takže už tři roky před smrtí…
Ano, tři roky před smrtí. Už v květnu 1934 na něm byly vidět některé příznaky mrtvice, ale oficiální média a zprávy říkaly, že to byla jenom jarní chřipka. Už měl ale problémy třeba se čtením prezidentského slibu.
Situace se samozřejmě nelepšila. Takže bych řekl, že v září 1937 (kdy Masaryk zemřel, pozn. red.) šlo o další atak mrtvice, tentokrát fatální.
Do jaké míry byl Masaryk před smrtí schopen psát, číst a vnímat?
Řekl bych, že už asi měl problémy s hybností, ale ještě mohl nějakým způsobem komunikovat. Z toho se vychází, když se teď hovoří o posledních slovech nebo o nějakém posledním poselství.
My nevíme, co tam skutečně je. Ale řekl bych, že tady dobře funguje spolupráce hned několika institucí - Českého rozhlasu, Národního archivu a Masarykova ústavu. Ať tam je cokoliv, tak je to určitý edukační projekt, který může připoutat pozornost k velmi přelomovým událostem první republiky.
Použil jste slovo "poselství". Když Masaryk dopis diktoval, vnímal to skutečně jako svá poslední slova?
Myslím si, že byl přesvědčen, že se konec blíží. Ze svědectví vyplývá, že už na smrt čekal. Nemyslím si, že to byly z hlediska jeho důstojnosti příjemné dny, protože měl stejné problémy, jako mají všichni umírající. Možná si v duchu říkal, že to je trošku vysvobození. Ale to samozřejmě nevíme.
Na druhou stranu, pokud měl v umírání světlé momenty, mohlo by tam být poselství pro příští generace. Ale to je opravdu spekulace, to se dozvíme v pátek. Ale bude to spíš něco nadčasového než aktuálního.
Zajímavé - a svým způsobem paradoxní - je to, že se poselství dozvíme v předvolební kampani. Ale jde jen o shodu okolností.
Myslíte si, že poselství může zamíchat předvolebním soubojem?
To si nemyslím. Bude se o posledních slovech diskutovat, protože je vidět, že osobnost Tomáše Garrigua Masaryka pořád poutá veřejný zájem. Takže diskutovat se o tom bude. Ale těžko říct, co tam bude za slova, co najdeme.
Myslím si, že by tam nemělo být nic kontroverzního. To je můj dojem, který opírám o to, že Antonín Sum (tajemník Jana Masaryka, který dopis předal historikům, pozn. red.) četl, co v tom je. A s ohledem na úctu k Masarykově rodině, kterou on choval, by tam nedal nic kontroverzního.
Někteří spekulují o tom, že tam bude "Já neměl to Rakousko rozbíjet" nebo "Já jsem syn France Josefa", ale to se tam neobjeví. Bude to spíš něco k charakteru demokracie, možná jak rozvíjet mravnost a tak podobně.
Jde o jeho poslední zapsaná slova. Ví se, co byla jeho poslední vyřčená slova?
Myslím, že se týkala toho, že se chystá na odchod z tohoto světa. Mluvil o tom předtím, než definitivně ztratil vědomí.
Jaké jsou další názory na obsah dopisu?
Vědecký pracovník Masarykova ústavu a archivu Akademie věd Luboš Velek říká:
"Moje očekávání nejsou příliš veliká, protože musíme mít na paměti, že to jsou poslední slova člověka ve velmi vysokém věku a ve velmi špatném zdravotním stavu, který prodělal těžkou mrtvici. Osobně bych si tipnul, že to bude takové moralistně laděné loučení se světem. Nějaké poselství s morálním aspektem.
S posledními slovy je potřeba být opatrný. Máme třeba zaznamenaná poslední slova Palackého nebo Riegera a většinou kolem toho panují nějaké nejasnosti, protože to různí lidé různě interpretovali.
U Palackého to víme celkem přesně, on se loučil s Riegerem, svým zetěm. Jeho poslední slova byla 'Riegře, pomáhej'. Ale neví se, komu má pomáhat…
Poslední slova je zkrátka třeba brát s rezervou, protože je pronášejí lidé na konci života, ve špatném zdravotním stavu a často se zatemněnou myslí."
