Kdo Rusku platí válku? Na seznamu je i soused Česka

Ruská agrese na Ukrajině trvá už čtyři roky. Pokračující invaze stojí Putinův režim kromě statisíců životů také miliardy eur, respektive rublů. I po mnoha vlnách mezinárodních sankcí zůstávají fosilní paliva stěžejním zdrojem financování ruského státního rozpočtu. Na seznamu zemí, které z Moskvy stále odebírají ropu a plyn, jsou přitom také dvě středoevropské země.

Více než jeden bilion eur nebo 25 tisíc miliard korun. Tuto sumu odpovídající zhruba deseti českým státním rozpočtům inkasovalo Rusko z prodeje svých fosilních paliv po 24. únoru 2022, kdy napadlo Ukrajinu. Vyplývá to dat portálu Russia Fossil Tracker, který provozuje helsinská výzkumná organizace CREA.

„Vývoz fosilních paliv je klíčovým faktorem, který umožňuje Rusku posilovat svou vojenskou moc a provádět brutální agresi proti Ukrajině,“ zdůvodňují svůj záměr autoři projektu.

Miliarda eur každý den

Největší podíl z celkové částky – téměř 700 miliard eur – představuje ropa. Pětinu zisků má Rusko z dodávek zemního plynu, uhlí tvoří 12 procent. Zejména v prvním roce války se hodnota ruského exportu propadla z denního průměru přes miliardu eur na „pouhých“ 600–700 milionů eur denně. Poslední tři roky se však ruské zisky navzdory úsilí většiny demokratického světa ztenčují jen velmi pozvolna. I v současnosti režim Vladimira Putina stále prodejem ropy, plynu a uhlí získává téměř 500 milionů eur denně.

K dramatičtějším změnám došlo v seznamu hlavních odběratelů. Zatímco v roce 2022 zaplatily státy Evropské unie dobrou polovinu ruských zisků, vloni to už bylo jen necelých osm procent. Uvolněné místo zaplnila především Indie. To by měla změnit dohoda, ke které před pár dny dotlačil americký prezident Donald Trump indického premiéra Nárendru Módího. Indie se v ní zavázala postupně ukončit odběr ruské ropy, výměnou za to získala nižší dovozní cla do USA, výpadek ropy by měl nahradit dovoz z USA, Blízkého východu, potenciálně i z Venezuely.

Závislí sousedé

Ačkoli většina evropských států zpřetrhala pupeční šňůry, které je spojovaly s Moskvou, dvě země jdou stále proti proudu. Slovensko a Maďarsko svou závislost na ruských fosilních palivech ještě prohloubily. Slovensko nadále pokrývá ropou a plynem z Ruska přibližně tři čtvrtiny své spotřeby.

Když Ukrajina vloni po vypršení smlouvy s Gazpromem uzavřela kohoutky plynovodů Sojuz a Bratrství, začal ruský plyn do Maďarska a na Slovensko proudit oklikou po černomořském dně skrz plynovod TurkStream. Alternativní zdroje v podobě ropovodu Adria z chorvatského terminálu Omišalj a severojižního plynovodu mezi Slovenskem a polským přístavem na LNG ve Svinoústí přitom existují a mají dostatečnou kapacitu. Že se lze od ruských surovin odstřihnout, ukazuje i Česko, které v průběhu loňského roku úplně přestalo odebírat ruskou ropu.

V seznamu největších odběratelů ruských fosilních paliv po 1. lednu 2023 tak figuruje Maďarsko na šesté příčce a Slovensko na deváté pozici. Po přepočtu na populaci a velikost ekonomiky by Budapešť s Bratislavou v žebříčku vystoupaly až na vrchol.

Stopka se blíží

Odklon od ruského plynu se nicméně za rok a půl stane povinností, nikoliv volbou. Rada EU totiž na konci ledna odsouhlasila, že členské státy budou muset nejpozději do podzimu 2027 vypovědět smlouvy s ruskými dodavateli. Proti hlasovalo pouze Maďarsko a Slovensko, jež nemá tolik možností diverzifikovat zdroje jako přímořské státy. „Předčasné ukončení dlouhodobých kontraktů smluv by SR a účastníky trhu vystavilo arbitrážím a dalším soudním řízením. Nařízení nestanoví žádné záruky ani rámec pro zmírňování těchto právních a finančních rizik,“ odůvodnila slovenská strana svůj nesouhlas.

A to není vše. Evropská komise plánuje, že konec roku 2027 bude znamenat definitivní stopku i pro ruskou ropu. U té zatím Slováci a Maďaři naplno využívají dočasnou výjimku.