Chrup českých dětí je v žalostném stavu: poslední průzkum společnosti Haleon ukázal, že ho má zkažený až polovina školáků mladších devíti let. Důvod: pětina dětí si zuby dostatečně nečistí, zhruba 16 procent z nich pak chodí se špinavými chrupem dokonce do postele. Rodiče je navíc učí ústní hygieně pozdě - až s přechodem na pevnou stravu.
To má ale obrovské dopady na jejich zdraví. Defekty, se kterými se stomatologové u dětí potýkají, jsou stále horší. U některých dokonce přerůstají v hnisavé záněty, po nichž může dítě i zemřít. "Každoročně tady máme jednotky takových případů," přiznává v rozhovoru pro Aktuálně.cz šéf České stomatologické komory Roman Šmucler.
V čem je problém? Proč má až polovina dětí zkažený chrup?
Problém je vždycky na straně rodičů. Část místního obyvatelstva má zkrátka pocit, že je za stav chrupu jejich dětí zodpovědný stát. Ten by se měl postarat o to, aby děti neměly kazy, ideálně ještě i zadarmo. Jenomže tak to nefunguje. O děti by se měli postarat především jejich rodiče. To oni by je měli naučit ústní hygieně, měli by s nimi chodit i na prohlídky k zubaři. Potíž je v tom, že ani oni sami často tyto návyky nemívají.
A stát jim to toleruje. Zatímco ve Velké Británii by jim kvůli zanedbané péči o dítě hrozilo odebrání sociálních dávek nebo i horší tresty, tady jsou v klidu. Všechno svedou na to, že zubaři nechtějí brát děti. Což je ale nesmysl, lékaři běžně děti berou. I na pojišťovnu.
Jste si jistý?
Ano. Vím o spoustě kolegů, kteří to dělají a hlásí se do veřejných soutěží zdravotních pojišťoven. Stojí o to, protože za ošetření těch nejmenších dětí - tedy kojenců - je docela dost peněz. Rozhodně víc, než kolik jim vynese prohlídka dospělého. Vyšetřit malé dítě navíc nedá tolik práce. Třeba moje děti měly ve svých školách vždycky dvě až tři nabídky, kam můžou chodit. Viselo to běžně na školní nástěnce. Totéž mají i v jiných regionech.
Přesto se stále objevují hlasy, že je takových lékařů málo a že by se měly navrátit školní prohlídky…
Takové hlasy se skutečně objevují. Většinou je to ale před volbami, když si nějaký regionální politik potřebuje nahnat hlasy. Přesně tak to bylo před časem na severní Moravě. Ačkoliv tam většina dětí svého zubaře má, začalo tam sílit hnutí za návrat školních prohlídek. Vzniklo tak, že se jeden politik domluvil se stomatologem z jiného okresu a spustil akci - jen aby byl vidět.
Pod rouškou nedostatku lékařů naložil děti z několika škol do autobusu a odvezl je na jednorázovou hromadnou prohlídku. Zubař je pak vyšetřil a prohlásil, že stav jejich chrupu je strašlivý. Předvolební téma bylo na světě. Jenomže pro ty děti a jejich rodiče to nakonec bylo kontraproduktivní. Když se po půl roce vrátili ke svým registrujícím zubařům, kterých se toto vyjádření pochopitelně dotklo, ti už je vzít nechtěli. Poslali je, aby zůstali u svého nového zubaře. Mimochodem, ten ordinoval v úplně jiném okrese.
Nebylo to trochu dětinské?
Nebylo, já jim rozumím. Pokud rodiče dali k takové akci souhlas a nechali své děti odvézt k jinému lékaři do jiného okresu, tak ať si tam zůstanou. Navíc to vyjádření, že byl chrup většiny vyšetřených dětí v žalostném stavu, nebylo pravdivé. Ti kolegové se o zuby svých pacientů starali.
Takže návrat ke školním prohlídkám zjevně neplánujete…
Neplánujeme, není to potřeba. Pravidla Evropské unie to navíc ani moc nedovolují. Není přece možné, aby vám někdo cizí odvedl dítě k doktorovi, který mu pak bez vašeho vědomí a souhlasu vyvrtá nebo vytrhne čtyři zuby. A to třeba jenom proto, aby vydělal. Vám se pak večer domů vrátí dítě, které je částečně bezzubé. Tak to nejde. Za dítě nerozhoduje učitelka ve škole, ale rodič. Na tom je, aby si udělal čas a dítě do ordinace doprovodil.
Navíc pro doktory byly hromadné školní prohlídky vždycky tak trochu ponižující. Zubař je dostával obyčejně za trest. Pamatuju si skvělé doktory z Příbrami, které to postihlo. Seděli v ordinaci, která sousedila s tělocvičnou a skladem s medicinbaly, a vypadali zuboženě.
Co když ale nějaký rodič opravdu s dítětem k zubaři nechodí? Není potom lepší získat jeho písemný souhlas a prohlédnout dítě alespoň takto?
Na první pohled možná ano, ale taková prohlídka stejně nemá moc smysl. My totiž potřebujeme nejenom ošetřit následky nedostatečné péče, ale taky jim předcházet. Tedy ukázat dítěti a jeho rodičům, jak se správně o zuby starat. A když k nám přijde pětileté nebo šestileté dítě samo, tak mu správnou techniku čistění moc nevysvětlíme. My to potřebujeme ukázat rodiči.
Místo školních prohlídek bych proto navrhoval spíš sankce pro rodiče, kteří se o své děti nestarají. V řadě jiných zemí to tak mají. Jak už jsem říkal, ve Velké Británii můžou na rodiče, kteří zanedbávají chrup svého dítěte, zavolat klidně i sociálku nebo policii. V krajních případech můžou takoví rodiče skončit i ve vězení.
Chtěl byste, aby za zanedbávání chrupu dětí hrozilo rodičům vězení?
To asi ne, takto tvrdý přístup je diskutabilní. Ten princip, že by se měli rodiče za zanedbání svých dětí zodpovídat, je ale správný. Pokud už stát dětem péči u zubaře platí, mělo by to mít nějaká pravidla a podmínky. Ta péče přece jen není zadarmo a zubním kazům se dá velmi snadno předcházet.
Na britských ostrovech to mají zařízené tak, že pokud má rodina děti, které skončí kvůli hnisavým zánětům ze zkažených zubů v nemocnici, seberou jim sociální dávky. Nebo je odstíhají, protože ty děti mohly umřít. V Česku by ale bylo něco takového nemyslitelné.
Za jakých okolností můžou skončit děti kvůli zubům v nemocnici?
Právě tak, že se jim kvůli dlouhodobě nečištěným zubům vytvoří v puse zánět. Pokud se včas neřeší, může přerůst až v otravu krve a sepsi. Dítě to může i zabít.
Jsou nějaké takové případy i v Česku?
Bohužel ano. V Česku se to stane i několikrát za rok. Skutečně tady máme jednotky případů úmrtí ročně jenom kvůli sepsi, která začala zánětem v ústní dutině. Platí to i o dětech, které mají teprve mléčné zuby. I ty se musí - navzdory přesvědčení některých rodičů - čistit.
Jaké další defekty řešíte kvůli zanedbaným dětským zubům?
Jsou děti, které mají tak poškozené zuby, že už je nejde zachránit. Část se jim musí vytrhat. Někdy se dětem musí rozřezat obličej a vypustit hnis. Ale nejde jen o drastické případy. Pokud mají děti teprve mléčné zuby, přenáší se problémy i do budoucna - poškodí to i stálé zuby. Mohou mít zkaženou sklovinu, druhé zuby můžou taky narůst křivě.
Kdy se tedy o zuby začít starat?
Péče by měla začít už v šesti měsících věku, kdy se dětem klubou první zoubky. Už v té době je o co se starat. Rodiče by měli své děti pozvolna zvykat na to, že existuje kartáček a pasta, které slouží k ústní hygieně. Vzít by ho měli i na první stomatologickou prohlídku, kde jim zubař všechno názorně vysvětlí.
Jak by měla péče o dětské zuby ideálně vypadat?
O tom se vedou vášnivé debaty, každý zubař vám může říct trochu něco jiného. Někdo bude tvrdit, že se má použít dětský zubní kartáček, další bude propagovat spíš silikonový návlek na prst. Ten si maminka oblékne na ruku a zoubky s ním lehce přetře. Ono je to ale v podstatě jedno. Důležité je, aby se vůbec něco dělo - aby se o batole někdo staral. Aby někdo - ideálně dvakrát denně - zoubky dítěti očistil. Já vždycky říkám: pečujte o své dítě, jako kdybyste ho měli opravdu rádi.
Do kolika let by se měli o zuby dětí starat sami rodiče?
Pod kontrolou by to měli mít nejméně prvních devět let. U předškoláků a malých školáků se totiž nepředpokládá, že by zvládli čištění zubů sami. Takové děti si budou s kartáčkem spíš hrát, než aby ho používaly na hygienu. V prvních letech se proto musí o chrup starat výhradně rodiče, později jim musejí zoubky alespoň kontrolovat a dočišťovat. Pravda, u některých dětí to nemusí být zrovna jednoduché, ale je třeba to nějak vymyslet.
Ostatně inspiraci můžou rodiče načerpat v Zubním průkazu dítěte, který dostanou všechny čerstvé maminky ve všech českých porodnicích. Už mnoho let ho vydává vlastním nákladem Česká stomatologická komora, je to světový unikát. Každý díky tomu ví, co má dělat.
Pomáhá to? Vidíte nějaké zlepšení?
Doufám, že ano, ale o žádný vlastní průzkum stomatologické komory se opřít nemůžu. Ministerstvo o něj nemělo zájem, opakovaně na to odmítlo dát peníze.
Čím to vysvětlilo?
Oficiální vysvětlení bylo to, že nemá 600 tisíc korun. Na jiné věci jdou přitom z fondů prevence zdravotních pojišťoven miliardy. Nepomohlo ani to, že se na tom chtěla finančně podílet i samotná komora - plánovali jsme do toho vložit dalších 300 tisíc. Poslední data, která tady máme, jsou tak z roku 2008, kdy se do podobného projektu pustila Univerzita Karlova. Žádná aktuální data nemáme - jako jediná země Evropské unie. V ostatních zemích přesně vědí, kolik kazu mezi dětmi je. Můžou podle toho plánovat další opatření.
Třeba v Německu díky tomu klesl počet dětských zubních kazů za posledních několik let desetkrát. Tím, že přesně věděli, kde a co mají udělat, tam zubní kaz prakticky vymizel. Cílená politika opřená o data pomohla i ve všech dalších zemích Evropské unie - třeba v Bulharsku nebo v Makedonii klesl počet kazů přibližně dvakrát až třikrát.
Přiblížil byste to? Co v těchto zemích udělali a co pomohlo?
Ve všech školách zavedli výuku - ukazují dětem, jak na hygienu dutiny ústní. Je to efektivní - ve srovnání s léčbou to stojí zlomeček peněz. Před lety jsme spočítali, že za padesát milionů, které by se u nás do takové prevence vložily, by se mohly ušetřit miliardy korun na léčbu.
V Německu navíc začali ve školách používat takzvané defektoskopy. To jsou speciální skenery, které dokážou odhalit demineralizaci - tedy místo budoucího kazu. Dentální hygienistka přijde do školy a zkontroluje tím všechny děti. Pokud u někoho najde místo, kde by se mohl vytvořit kaz, pošle dítě k zubnímu lékaři. Ten mu pak nanese na zuby třeba topický fluor, který posiluje zubní sklovinu a brání tvorbě kazu. Pokud už v zubu kaz je, odpreparuje ho.
Němci tím vyřešili letitý problém - postarali se o děti, které předtím vůbec nechodily k lékaři. Šlo hlavně o potomky přistěhovalců, kteří nemluví pořádně německy. Počty kazů se podařilo snížit na minimum i v takových místech, jako je nechvalně známá berlínská čtvrť Neukölln.
O tom už jste mi jednou vyprávěl. Říkal jste dokonce, že byste to rád prosadil i ve školách v Česku. Jak jste s tím daleko?
Neuspěl jsem. V Česku to nikoho nezajímá. Nikdo na to nechce dát peníze. Zpopularizoval jsem to ale aspoň mezi kolegy lékaři. Skener už má asi čtvrtina z nich, usnadňuje jim to práci.
Kolik korun by zavedení do škol stálo?
Odhadoval bych to na sto milionů korun. Ušetřilo by to ale miliardy, protože by se předešlo zubnímu kazu. I tady bych viděl smysl hlavně v takových regionech, kde žije spíš sociálně slabší obyvatelstvo a kde lidi k zubaři moc nechodí.
Ještě v něčem by se mohlo Česko v zahraničí inspirovat?
Líbí se mi i způsob, jak si lidé v některých zemích kontrolují čistotu svého i dětského chrupu. Koupí si speciální bonbóny, které obarvují zuby. Barva se ukáže v těch místech, která jsou nedočištěná. Přesně díky tomu vědí, na co se mají při příští hygieně zaměřit.
