Může současné umění ztvárnit příběh reálných postav, aniž by s tím souhlasily? Téma, které v Česku odstartovala kauza kolem filmu Sbormistr a jeho volného pojetí příběhů dívek. Podle režiséra Jiřího Havelky se v Česku pomalu učíme definovat pravidla pro umělecké pojetí „skutečných příběhů“ a jejich „majitelé“ v něm podle něj mají důležitý hlas.
Jakým výzvám v tomto ohledu čelil při přípravě nového představení Dejvického divadla Facka? A jakou vizi má pro legendární soubor, jehož uměleckým šéfem se vloni stal? I to probírá s Terezou Engelovou v novém díle Spotlightu.
Stěhování Dejvického divadla
Pražské Dejvické divadlo prošlo vloni dvěma významnými změnami. Z Dejvic se kvůli rekonstrukci přestěhovalo do kulturní stanice Galaxie v Hájích na pražském Jižním Městě a jeho novým uměleckým šéfem se stal Jiří Havelka.
„Přesunem Dejvického divadla na Háje vzniklo uskupení většího charakteru, více souborů, takže se dá mluvit o skutečně nové kulturní stanici na Jižním Městě,“ říká nový umělecký šéf legendárního souboru. Podle něj Dejvickému divadlu díky přesunu přibylo 20 procent nových diváků z Jižního Města, zbytek jsou skalní diváci, kteří za „Dejvicemi“ dojedou i na Jižák.
Představení Facka
Koncem listopadu tak měli možnost shlédnout první „galaxijní“ premiéru představení Facka, jehož je Havelka spoluautorem a režisérem. Jedná se o divadelní ztvárnění reálného příběhu, který se před několika lety odehrál na zastávce tramvaje I. P. Pavlova, kde došlo k tragickému incidentu, jenž skončil smrtí jednoho z účastníků. Hra se zabývá nejen samotným incidentem, ale jeho následným soudním řešením a také proměnou, kterou prošli příbuzní oběti. Jakou roli sehráli při přípravě představení a jakou si z toho Jiří Havelka odnesl zkušenost?
„Věděl jsem, že ve chvíli, kdy se rozhodnu zpracovat takovýhle příběh, tak vstupuji na absolutně tenký led. Dokumentární divadlo jsou skutečně dvě slova. Je tam divadlo, které naznačuje, že zůstáváme v rámci nějaké reprezentace reality. Je to jedna z verzí performativní pravdivosti, ale pak je tam to dokumentární – přiznání se k tomu, že berete zdroje, které jsou úzce navázány na realitu. V případě Facky přímo na konkrétní lidi, kteří tady s námi jsou, a nepřizvat je ke vzniku díla pro mě bylo nemyslitelné.“
Podle Jiřího Havelky narazili v průběhu přípravy inscenace na řadu věcí, které ho překvapily, ale o to zásadnější bylo vést s „majiteli příběhu“ o díle diskusi, jakkoliv byla pro všechny zúčastněné místy složitá. „Došlo tam k určitému vyhrocení, které jsem tehdy nechápal, ale dnes už ho vlastně chápu. Díky pomoci organizace In Iustitia se podařilo situaci vyřešit a celkově mě práce na Facce posunula v rámci toho, co znamená dnes dělat dokumentární divadlo.“
Veřejná debata o uměleckém zpracování příběhů založených na skutečnosti nebo příběhů žijících lidí by se vést měla. Nalézt její nevyhrocenou podobu je ale stále složité. Inspiraci bychom mohli hledat například ve Velké Británii.
„Britové mají s metodou verbatim nejdelší historické zkušenosti, tam už existují pojmy jako například „process consent“ (souhlas s procesem) a „post-premier care“ (péče po premiéře). V Česku jsme zatím na začátku té debaty, kde ještě stále spíš přetrvávají radikální názory, což věci úplně neposouvá. Ještě jsme nedosáhli nějakého zklidnění ve středovém prostoru, kde budeme zjišťovat co a jak. Ale myslím, že je to na cestě.“
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
00:40–4:50 Výzvy spojené s fungováním v novém multikulturním prostoru Galaxie v Hájích a sociologické poznatky, které to přineslo o veřejném prostoru místního sídliště i divácké základny Dejvického divadla.
5:16–10:54 Jak Galaxie mění kulturní vyžití na Jižním Městě? O čem je nové Havelkovo představení Facka. A jaká témata jím chtěl akcentovat?
11:06–14:00 O čem je příběh facky z I. P. Pavlova? A jak složité bylo pojmout témata, která „Facka“ reprezentuje. Témata zločinu a trestu, odpuštění, restorativní justice, spravedlnosti a jejích podob. Co příběh vypovídá o české justici?
14:11–19:42 Mají do uměleckého díla právo zasahovat „majitelé příběhu“? Jak moc? A kde začíná a končí v tomto smyslu umělecká svoboda? Svoboda tvorby? Jak Havelka vnímá kauzu kolem filmu Sbormistr a proč se rozhodl v rámci svého dokumentárního představení s „majiteli příběhu“ spolupracovat?
20:33–25:41 Způsobí právní a etické problémy kolem ztvárnění příběhů dle skutečných událostí, že je umělci přestanou dělat? Že podlehnou autocenzuře? Jak postupovalo Dejvické divadlo v komunikaci s „majiteli příběhu“ při představení Facka a jakou si z toho odnesl Jiří Havelka zkušenost do budoucna?
25:41–29:53 Můžou „majitelé příběhu“ svůj souhlas stáhnout v průběhu zkoušení a třeba zrušit premiéru? A rýsují se v Česku případné „mustry“ pro to, jak citlivě zvládat zpracování příběhů založených na skutečné události? Jaká by kolem toho měla probíhat debata, aby byla ku prospěchu věci?
29:53–36:05 Jaká je vize Jiřího Havelky pro další sezonu Dejvického divadla. A proč pro něj označení „legendární“ nese spíše negativní konotaci. Jak relaxuje? Proč miluje snowkiting a proč se k němu opakovaně vrací do Gruzie?
Sdílet
Nejnovější videa
