„Jsem přesvědčený o správnosti KSČ.“ Zůna si do čela obrany přivedl dalšího komunistu

V roce 1979 odmaturoval na vojenském gymnáziu v Bánské Bystrici, o čtyři léta později absolvoval vysokou školu pozemního vojska ve Vyškově. A v roce 1989, těsně před revolucí, nastoupil do brněnské Vojenské akademie Antonína Zápotockého na postgraduální studium.

To je vše, co se čtenář dozví o životě Jána Gurníka v 80. letech z jeho oficiálního životopisu na webu ministerstva obrany. „Postupně zastával funkce od úrovně velitele čety až po velitele praporu u tankového pluku, později náčelník štábu 33. tankového pluku 3. mechanizované divize vojenského velitelství Střed GŠ AČR,“ píše ještě o sobě, co dělal v desetiletce 1984–1994.

Související

Po bouři u Černochové skončil. Teď se generál vrací za Zůny na klíčovou pozici

Jak ale zjistil deník Aktuálně.cz v Národním archivu, Gurníkova čtyřicet let stará historie je mnohem bohatší. Rok poté, co jako hotový důstojník Československé lidové armády nastoupil do tankové jednotky v Holýšově, se stal kandidátem na člena komunistické strany.

A jak je zřejmé z jeho přihlášky, která se dochovala v šanonech Ústředního výboru KSČ, 30. října 1986 se pak proměnil v plnohodnotného straníka. Nyní, téměř po čtyřiceti letech – 16. března 2026 –, z něj Jaromír Zůna (za SPD) udělal vrchního ředitele vyzbrojovací sekce ministerstva obrany, jak už deník Aktuálně.cz psal.

„Chci se odborně vzdělávat v SSSR“

Do KSČ v 80. letech vstupovala řada příslušníků Československé lidové armády. Co přesně ale tímhle směrem táhlo Jána Gurníka a proč historii ve svém životopisu zamlčuje, není jasné. Reportér deníku Aktuálně.cz sice pětašedesátiletého generála ve výslužbě oslovil, na otázky ovšem nový hlavní zbrojíř českých ozbrojených sil neodpověděl.

Co si myslí ministr Zůna? Podívejte se na rozhovor:

Z jeho čtyřicet let staré přihlášky do Komunistické strany Československa nicméně vyplývá, že politicky se během normalizace začal angažovat už v roce 1977. Tehdy se stal členem Socialistického svazu mládeže. „Po přijetí jsem se aktivně zapojil do práce v základní organizaci, v letech 1978–80 jsem pracoval ve výboru základní organizace SSM,“ psal Gurník svou rodnou slovenštinou.

V roce 1984 se pak zařadil mezi kandidáty na členství v KSČ. „Při přijetí jsme dostal kandidátské úlohy – aktivně se zapojit do práce v SSM, což jsem během lhůty plnil, dále dosahovat s jednotkou jen výborných a dobrých výsledků, což jsem též, myslím, plnil zodpovědně,“ vyťukal dále na psacím stroji.

Související

"Svět tehdy fungoval jinak." Ministr Zůna se chystal na práci v totalitní rozvědce

Gurník ještě potvrdil, že nevěří v Boha („s otázkou náboženství jsem vypořádaný“) a že plně uznává učení marxismu-leninismu. „V další době se chci odborně postgraduálně vzdělávat v SSSR,“ píše tehdy šestadvacetiletý důstojník lidové armády. Zda skutečně vyrazil, není z dokumentů zřejmé. A ani nyní se k těmto věcem nevyjádřil.

„Přihlášku za člena KSČ jsem se rozhodl podat proto, že jsem přesvědčený o správnosti politiky KSČ, o jejím správném postupu při vedení naší vlasti k beztřídní společnosti a blahobytu všech pracujících. Chtěl bych se na plnění této linie naší strany podílet jako její platný člen a k plnění získávat své podřízené,“ slibuje tehdy šestadvacetiletý Gurník normalizátorům.

„Věci socialistické je plně oddaný“

Za Gurníkovo členství ve straně se zaručili tři jeho kolegové z vojenského útvaru. Jaromír Nekola, jenž byl členem totalitní strany od července 1980, soudruha vychválil: „Má kladný vztah k politice KSČ a k socialistickému zřízení. Ve své práci plně uplatňuje zásady socialistického internacionalismu, má pozitivní vztah k politice SSSR.“

A body u totalitních náborářů Gurník získal i za další hodnocení. „Věci socialistické je plně oddaný,“ popsal jej zase Dušan Kotulák, který získal rudou knížku v roce 1980. „Má kladný vztah k socialistickému zřízení jako i k politice Sovětského svazu,“ podpořil ještě Gurníkovu normalizační kariéru Pavel Turiak.

Detailnější pohled na mladého důstojníka lidové armády pak na páté stránce jeho přihlášky dopsala základní organizace KSČ z holýšovského vojenského útvaru. Z jejích vět vyplývá, že v prvním roce kandidátské doby Gurník neplnil své stranické úkoly „podle představ“, což se prý v druhé polovině lhůty zlepšilo. Výborných výsledků prý nicméně se svou jednotkou dosahoval při politickém školení mužstva.

„V oblasti plnění služebních povinností se jedná o mladého ctižádostivého soudruha, který má o práci zájem,“ zhodnotila důstojníka základní organizace. Na konci listopadu 1986 schválil jeho členství i okresní výbor. Rudou knížku s číslem 01799207 dostal Ján Gurník v lednu 1987.

„Zkusím.“ A nastalo ticho

Poté co na dotazy ke své totalitní minulosti Gurník neodpověděl, reportér deníku Aktuálně.cz se s žádostí o zprostředkování vyjádření obrátil na tiskové oddělení resortu. „Zkusím,“ zareagoval David Šíma, mluvčí ministerstva obrany, než se ve věci nadobro odmlčel. A tichem dotazy přešel také ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD).

Související

Ministerstvo obrany vedou dva bývalí komunisté. Jeden z nich to nechtěl přiznat

Gurník přitom není jediným člověkem v nejužším vedení resortu, který je historicky propojen s KSČ. Jak už dříve uvedl deník Aktuálně.cz, stejnou minulost má i sám Zůna. Ten se navíc, podobně jako prezident Petr Pavel, ucházel o práci v komunistické vojenské rozvědce.

A totalitní otisk si nese i Radovan Vích (SPD). Ten má jako Zůnův politický náměstek na starosti to, aby všechny ministrovy kroky byly v souladu s přemýšlením Tomia Okamury.

Když novinář Vícha s jeho předlistopadovou minulostí konfrontoval, náměstek nejdříve tvrdil, že nic takového není pravda. Rozpomněl se až později.

Zpátečka: „Ty kanále jeden komunistickej!“ Připomeňte si zúčtování kolemjdoucího se členem KSČ