"Pan Jireš působí jako odborný člen naší sekce obranného průmyslu," potvrdil Jan Sotona, mluvčí Hospodářské komory ČR. Před několika dny o svém novém angažmá informoval sám Jan Jireš na profesní síti LinkedIn.
"Zlákalo mě právě to, že se nejedná o práci pro jednu konkrétní firmu, ale pro obranný průmysl jako celek. Ten přitom považuji za klíčový pilíř obranyschopnosti naší země a Evropy - nejde jen o byznys," prohlásil nyní Jireš v rozhovoru s deníkem Aktuálně.cz, který si můžete přečíst na konci článku ve vizuálním boxu.
Vedle sekce obranného průmyslu, jíž předsedá Lubomír Kovařík velmi úzce provázaný se zbrojní skupinou Colt CZ, nyní Jireš kooperuje i s vysokou školou Cevro a lobbistickou firmou Pan Solutions, jak vyplývá z jeho účtu na LinkedInu.
"Spolupráce mezi státem a průmyslem je naprosto nezbytná, ale musí se vyplatit oběma stranám. A hlavně musí být dlouhodobě udržitelná," popisuje Jireš v rozhovoru, jak by chtěl být zbrojním firmám jako bývalý zaměstnanec ministerstva obrany nápomocný.
Pro obranný průmysl mohl začít pracovat takřka ihned po svém konci na ministerstvu obrany, ze kterého odešel k 31. červenci 2025. I proto, že s resortem neměl podepsanou konkurenční doložku. Podle mluvčího ministerstva Davida Šímy není pozice vrchního ředitele sekce obranné politiky a strategie s touto formalitou spojená.
Na rozdíl třeba od křesla vrchního ředitele vyzbrojovací sekce. Tam má konkurenční doložka zajistit, že se ministerské know-how či citlivé informace nedostanou do rukou soukromého zbrojního průmyslu.
"Všechny relevantní politické strany a zejména nová vláda vzešlá z říjnových voleb by měly chápat, že bez silného domácího obranného průmyslu bude naše obrana kulhat. Že průmysl je součástí naší národní obrany," vysvětluje stratég Jan Jireš, co on a zbrojní byznys čeká od říjnových sněmovních voleb.
Sázka na "bartákovce" miliardáři nevyšla
Že vrcholní představitelé ministerstva obrany či ozbrojených sil po svém odchodu z funkce končí u zbrojařů, není nic neobvyklého. Například Josef Bečvář, někdejší náčelník generálního štábu, je předsedou představenstva Zetor Defence. Jeho předchůdce v čele armády generál Jiří Šedivý v minulosti radil americkému výrobci vrtulníků Bell Helicopter, když se ucházel o zakázku české armády, nebo zbrojovce General Dynamics vyrábějící obrněnce pandur.
Ředitelem speciálních projektů ve společnosti STV Group je zase Pavel Beran, který na ministerstvu obrany pracoval jako náměstek v letech 2015 až 2019.
Právě podnik STV miliardáře Martina Drdy měl v průběhu roku 2025 několik "záseků" týkajících se slavných jmen. Letos v únoru deník Aktuálně.cz zjistil, že pro firmu dělá i Miroslav Kalousek, exministr financí. V červnu pak web informoval, že s firmou STV Group navázal vztah i někdejší ministr obrany Martin Barták či jeden z jeho bývalých náměstků Jan Fulík. Ten však pro miliardáře Drdu jako generální ředitel pracoval jen pár dnů.
Jan Jireš byl s ministerstvem spojený dlouhodobě. Už v roce 2010 se podílel na koncepční Bílé knize o obraně, jejíž vznik inicioval tehdejší ministr Alexandr Vondra (ODS). Od jara 2013 pak v resortu pracoval na plný úvazek, kromě jiného působil i v Bruselu v české delegaci při NATO.
Po jeho letním odchodu z ministerstva se novým ředitelem sekce obranné politiky a strategie stal Jiří Šedivý. Ten v minulosti působil jako český velvyslanec při NATO, šéf evropské obranné agentury EDA a několik měsíců ve vládě Mirka Topolánka (ODS) zastával i post ministr obrany.
Řevnivost? Přemýšlejte dlouhodobě, nabádá Jireš zbrojaře
Jak a co chce Jan Jireš s českými zbrojovkami ve své nové funkci dělat? To popsal v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Proč jste zamířil právě do Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR?
Sdružuje největší české společnosti obranného průmyslu. Navíc se jedná o firmy, které mají výrobu na českém území a investují do výzkumu a vývoje, nejedná se o překupníky. Prostřednictvím sekce jim budu pomáhat s lepší orientací v tvorbě české, evropské i alianční obranné a obranně-průmyslové politiky. Zlákalo mě právě to, že se nejedná o práci pro jednu konkrétní firmu, ale pro obranný průmysl jako celek. Ten přitom považuji za klíčový pilíř obranyschopnosti naší země a Evropy - nejde jen o "byznys".
Co jako bývalý vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie ministerstva obrany chcete a můžete českým zbrojařům nabídnout?
Dobrou znalost toho, jak se v podmínkách České republiky, EU i NATO vytváří obranná politika, včetně iniciativ a nástrojů na podporu obranného průmyslu. Znám všechny hlavní hráče, kteří se obrannou a obranně-průmyslovou politikou zabývají - v Česku i v Evropě a v NATO.
Co si jako jejich strategický poradce dáváte za priority?
Zaprvé - je potřeba definitivně etablovat domácí obranný průmysl jako integrální součást českého obranného systému. V jeho rámci musí mít jak stát, tak firmy jasně vymezené povinnosti a práva. Spolupráce mezi státem a průmyslem je naprosto nezbytná, ale musí se vyplatit oběma stranám. A hlavně musí být dlouhodobě udržitelná. Zahrnuje to spoustu dílčích prvků, přičemž jedním z nejdůležitějších musí být funkční model udržování mobilizačních výrobních kapacit v míru, krizi i konfliktu.
Zadruhé - český obranný průmysl se musí etablovat i na evropské úrovni. České firmy musí být schopny hrát vyrovnanou partii s největšími evropskými hráči. A ty největší z nich musí aspirovat na to, aby se staly evropskými "primes", tedy hlavními kontraktory, kteří vedou mezinárodní konsorcia. S tím souvisí i schopnost českých firem orientovat se v průmyslové politice EU, podílet se na její tvorbě a využívat evropské nástroje na podporu výrobních kapacit obranného průmyslu i výzkumu a vývoje. Bez podpory státu se to ale neobejde.
Jaké hlavní výzvy český obranný průmysl po letošních sněmovních volbách čekají?
Všechny relevantní politické strany a zejména nová vláda by měly chápat, že bez silného domácího obranného průmyslu bude naše obrana kulhat. Že průmysl je součástí naší národní obrany, už kvůli nutnosti zajistit v rozumné míře bezpečnost dodávek vojenského materiálu. Ale že výzkum, vývoj a výroba vojenského materiálu má i významný multiplikační efekt v ekonomice jako celku. To bude tím důležitější, čím budou ohroženější některé jiné průmyslové obory, zejména výroba aut.
Někomu se může zajídat rychlý růst českého obranného průmyslu v posledních letech i jeho vysoká ziskovost. To vše je ale nesmírně pozitivní. Českému průmyslu to umožňuje investovat do výzkumu i výroby, expandovat do zahraničí a přispívat ke konsolidaci celého oboru, a to i na celoevropské úrovni. To je pro Českou republiku strategicky přínosné - pro naši bezpečnost i ekonomiku. Český obranný průmysl musí být schopen domluvit se politickou reprezentací, ať už bude jakákoli, že zvolený model spolupráce mezi ním a státem bude smysluplný a udržitelný.
Musí český obranný průmysl projít zásadními změnami?
Především si musí osvojit celoevropský rozhled, musí získat mezinárodní sebevědomí a musí být schopen se na půdě EU dobře orientovat. Společnosti Thales, Rheinmetall nebo Leonardo jsou z hlediska svých obratů stále větší než velké české obranné firmy, ale rozestup se zmenšuje. Není proto důvod, aby české firmy hrály v Evropě druhé housle a aby na ně bylo pohlíženo jako na méně důležité hráče. To ale právě vyžaduje, aby český průmysl uvažoval strategicky a dlouhodobě, samotná výše obratu či zisku nestačí. A je k tomu samozřejmě nezbytná i systematická podpora ze strany státu.
Myslíte si, že je možné změnit řevnivost, která panuje mezi hlavními českými hráči v obranném průmyslu?
Pokud všichni budou přemýšlet strategicky a dlouhodobě, možné to je. Prostě jde o to, aby firmy nevycházely z předpokladu, že teď mají jen krátké okno příležitosti, během kterého musí urvat, co se dá, ale že se bavíme o perspektivě příštích 30 nebo 40 let.
