Stalo se to ze dne na den. Jedno odpoledne ještě 78letá Jaroslava plela záhonky a druhý den už nechodila. "Podle lékařů ji postihla paraparéza a ochrnula. Nemohla na nohy," vzpomíná její dcera Karolína Kvapilová.
Rodina byla zničehonic postavená před dilema, jak s nemocnou seniorkou naložit. "Nakonec jsem neměla jinou možnost než s ní zůstat doma," vysvětluje.
"Nikde v okolí žádné volné místo v sociálních službách nebylo. Jakmile se tedy matka vrátila z nemocnice, nechala jsem zaměstnání a stala se domácí pečovatelkou," dodává žena, která původně pracovala jako stavební inženýrka.
O matku se starala celkem deset let - až do její smrti. Dělala to prakticky zadarmo.
Podobnou zkušenost zažívají tisíce lidí. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky žije v Česku zhruba 95 tisíc nemohoucích seniorů s nejvyšším stupněm závislosti. To znamená, že vyžadují neustálou sociální a zdravotní péči. Čerpají na ni od státu příspěvek.
"Téměř 53 tisíc z nich se přitom většinu roku nachází mimo jakékoliv zdravotnické nebo sociální zařízení. To znamená, že jsou doma a stará se o ně někdo z příbuzných," přiblížil serveru Aktuálně.cz šéf ústavu Ladislav Dušek.
Deset nových fakultních nemocnic
Do budoucna přitom jejich počet ještě naroste. A to skokově. "Do seniorního věku se totiž začnou dostávat silné ročníky Husákových dětí," připomíná Dušek.
Jen lidí nad 80 let, kteří potřebují sociální služby nejčastěji, tady bude dvojnásobek. "Není přitom důvod si myslet, že by byli v lepší zdravotní kondici, než jsou senioři dnes. I mezi nimi bude velké množství těch, kteří budou potřebovat péči," říká Dušek.
Neformálně pečující
Nově propojená data resortu zdravotnictví a resortu práce a sociálních věcí umožňují kvantifikovat objem tzv. neformální péče nejen pro seniory, ale pro celou populaci vážně nemocných. "Dostupná data ukazují, že v neformální péči je v této skupině minimálně 28 až 32 tisíc pacientů ve stupni závislosti IV., přičemž neformální pečující pokrývají 6 až 7,5 milionu ošetřovacích dnů. Pokud bychom uvažovali kohortu vážně nemocných pacientů ve stupni závislosti III+, pak v neformální péči je přibližně 92 tisíc pacientů a objem takto zajišťované péče přesahuje 24 až 30 milionů ošetřovacích dnů," upřesňuje Ladislav Dušek.
Míst v domovech seniorů, kde by se mohli o tyto lidi postarat, už se přitom dneska nedostává. Třeba v hlavním městě podle mluvčího pražského magistrátu Víta Hofmana čekají i dva roky.
"Jakmile tedy počet seniorů ještě víc naroste, začneme mít obrovský problém," říká Ladislav Dušek.
"Pokud bychom chtěli pro všechny tyto potřebné lidi postavit nějaké zařízení, museli bychom tady v krátké době vybudovat kolem 64 domovů o 500 lůžkách. Což je jako otevřít deset nových fakultních nemocnic," dodává. Takovou akci podle něj nelze zvládnout - časově ani finančně.
Politici už proto přemýšlejí, co s tím. A jedno řešení našli: stát by mohl péči seniorům zajistit tak, že za ni zaplatí jejich příbuzným. "V podstatě je na to zaměstná," popisuje svou představu dosavadní ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Dnes si totiž řada lidí svého seniora vzít domů nemůže. Při ztrátě zaměstnání přijde v průměru o 275,5 tisíce korun ročně. Stát by proto lidem tuto ztrátu do jisté míry vykompenzoval. Podobně to funguje i v jiných zemích Evropy - například ve Velké Británii nebo v některých spolkových zemích Německa.
Dvě mouchy jednou ranou
Plán by ale pomohl i jinak - některé skupiny obyvatelstva by díky němu získali uplatnění. Placené péči o seniory by se mohli věnovat třeba lidé nad 55 let, kteří místo hledají jen těžko.
"Tím bychom vlastně zabili dvě mouchy jednou ranou. Vyřešili bychom nejenom problém s nemohoucími seniory, ale také se zaměstnáváním některých zranitelných skupin," uvedl Jurečka. O seniora by se ale podle něj mohl postarat i mladší příbuzný, stát by nikomu žádné překážky nekladl.
Lidem, kteří by kvůli péči o příbuzného museli naopak kariéru přerušit, by stát zase poskytl ochranu. Zaměstnavatel by musel těmto lidem držet po dobu péče o seniora místo. "Bylo by to podobné jako u zaměstnanců, kteří odcházejí na rodičovskou dovolenou," přibližuje Jurečka. K této změně je podle něj třeba jenom novelizovat zákoník práce.
Jeho potenciální nástupce Aleš Juchelka (ANO) souhlasí. "Je to jedna z možných cest. I my proto máme v programovém prohlášení vlády, že neformální pečující hmotně zabezpečíme," řekl Aktuálně.cz. Státu se podle něj tento model jednoznačně vyplatí. "Pořád to vyjde výrazně levněji než vybudovat desítky nových pobytových zařízení," dodal.
Naplňte "zdrávky"
Oba politici se ale shodují, že ani tomu se Česko v následujících letech nevyhne. Domovy a stacionáře budou třeba hlavně pro takové klienty, o které se neformálně pečující nepostarají.
Půjde například o pacienty s Alzheimerovou chorobou, kteří kvůli svému postižení potřebují odbornou pomoc. "I tady očekáváme obrovský nárůst, musíme proto zajistit místa i personál," zdůraznil Jurečka.
Prognózy, které zpracoval Ústav zdravotnických informací a statistiky, už proto vláda poslala do krajů, aby s nimi mohli úředníci pracovat.
"Chtěli jsme, ať vidí, jak to u nich bude vypadat, a připraví se na to. Každý kraj si to bude moct vyřešit po svém. Někdo bude potřebovat víc nových stacionářů, jiný bude překlápět původní nemocnice na zařízení dlouhodobé péče. Nechtěli jsme nikomu nic diktovat," pokračuje Jurečka.
Jednu věc ale radí všem krajům - aby si příštích 12 let vychovávali dostatečnou kapacitu zdravotníků a sociálních pracovníků. "Na střední školy teď budou nastupovat silnější ročníky, tak by toho měly kraje využít. Měly by co nejvíce uchazečů o studium nasměrovat právě do tohoto typu škol, abychom měli potřebné personální kapacity," říká ministr v demisi.
Vysočina jako vzor
Jako vzor by podle něj měla všem krajům sloužit Vysočina, kde už úředníci s přípravami začali. "Vytvořili terénní síť sociálních služeb a dobře ji propojili se zařízeními pobytovými. Všichni si společně sdílejí údaje," popisuje Jurečka.
Jakmile tedy senior opouští nemocnici, všichni přesně vědí, co s ním bude dál. Tedy jestli se o něj postarají příbuzní, kterým pomůže krajský koordinátor, nebo jestli je třeba zapojit někoho dalšího. "Senioři už proto neleží zbytečně na nemocničním lůžku, protože ho není kam předat. Což je nejenom drahé, ale také neutěšené," dodává Jurečka.
Odborníci hodnotí avizované změny kladně. Líbí se jim hlavně plán zaplatit pečujícím "mzdu". "Do péče o blízké se totiž zapojuje stále víc lidí, někdy kvůli tomu obětují i svou práci. Podpora státu přitom byla doposud nedostatečná a nesystémová, s nepochopením k lidem často přistupovali i zaměstnavatelé," říká například Jana Austová Pikardová z organizace Neviditelní.
Ta upozorňuje právě na zranitelné skupiny obyvatel. Neformálně pečující se tak podle ní mnohdy dostávali do příjmové chudoby.
"Pokud by díky tomu získali uplatnění i lidé starší 50 let, kteří začínají být na trhu práce znevýhodnění, je to krok správným směrem," dodala. Státu se podle ní podpora těchto lidí jednoznačně vyplatí. Organizace spočítala, že jenom kvůli neodvedené dani a pojištění přijde stát každým rokem kvůli nepracujícím padesátníkům až o 61,1 miliardy korun.
