"Víš co, já mu řeknu, že půjdu pracovat tady do fabriky. Tam furt nabírají a ještě dávají odměny. Už na to nemám nervy," svěřuje se poměrně nahlas jedna ženě své kamarádce.
Během rozhovoru na lavičce pod malými stromky na Horním náměstí si ještě obě vzájemně pochválí oblečení a nové doplňky. "To víš, zajela jsem si dolů do krámu," popisuje žena svůj nedávný nákup v Liberci.
Obě se tak v rozhovoru dotkly dvou největších výhod, které život v Hrádku nad Nisou zdejším obyvatelům dává. Relativně dobrou nabídku práce a blízkost krajského města, jež vyvažuje některé chybějící služby či střední školství.
Zatímco náměstí žije pravidelnými úterními farmářskými trhy, kde je na konci září možné ochutnat i bílý burčák z jižní Moravy, za dveřmi infocentra vládne příjemný klid. Mladý muž, který tu jindy radí turistům, jichž prý během léta přicházejí i desítky týdně, má teď chvíli na rozhovor s novinářskou návštěvou.
"V Hrádku se žije dobře, jen už tady taky začíná být problém s bydlením," přibližuje. "Přicházejí sem další a další lidi, v okolí se teď docela dost staví," pokračuje.
Turów? Tady se neřeší
Když padne otázka na blízký a kontroverzní polský velkolom Turów způsobující hluk, světelný smog a ohrožující spodní vody, jen mávne rukou. V Hrádku prý o něm není vůbec vědět. "Jen nám kazí to, jak vypadají mapy," naráží mladík na to, že letecké snímky zachycují šedou a těžbou zdevastovanou krajinu.
Nové obyvatele sem žene hezká příroda, ale i blízkost Liberce a oblast trojmezí, odkud je kousek do Německa i Polska. Za hranice se jezdí nejen za prací, ale i na nákupy. Při otázce na to, co doporučuje turistům v Hrádku, odpoví stejně jako řada jiných: Tobiáše.
V patře nad infocentrem nedávno vznikly výstavní prostory, kde je velká temná místnost. Rozsvítí se až poté, co do ní člověk vstoupí. Lampy pak ozáří podivnou kostru, kterou archeologové našli v Hrádku roku 2010. V mělké jámě, umístěné několik metrů za starou hřbitovní zdí, ležela obličejem dolů.
Právě takhle byli ve středověku pohřbívání lidé, jichž se ostatní báli. Třeba i proto, že je považovali za vampýry.
"Přišla jsem za manželem"
I tyhle prostory spolu s vedlejší knihovnou ukazují, že vedení Hrádku dlouhodobě sází na dobrou architekturu. Právě kvalitní městský urbanismus je pro mnohé tím, co životu ve městech přidává na hodnotě života.
Ostatně to potvrzuje i rozhovor s mladou maminkou Kateřinou, která právě vychází z knihovny se svou malou dcerou a s kamarádkou míří na hřiště vedle náměstí.
"Pochází odtud rodina mého manžela, já jsme se sem přistěhovala z menšího města ve středních Čechách," vypráví, zatímco hlídá dítě, aby nevběhlo z chodníku do cesty. "Někteří lékaři tady chybí, ale město se snaží. Všude odtud dojedeme dobře autem, třeba i do Polska na nákupy," přidává další bonus života v Hrádku nad Nisou.
Výsledky sněmovních voleb v roce 2021 na Liberecku
(procenta z platných hlasů, zdroj: ČSÚ)
| strana | ČR | Liberecký kraj | Hrádek nad Nisou | Bedřichov |
| Spolu | 27,79 | 22,77 | 12,31 | 50,10 |
| ANO 2011 | 27,12 | 26,86 | 31,66 | 12,83 |
| PirSTAN | 15,62 | 21,37 | 21,99 | 21,73 |
| SPD | 9,56 | 11,00 | 15,27 | 3,93 |
| Přísaha | 4,68 | 4,29 | 5,92 | 3,31 |
Starosta Pavel Farský (HPZ!), jenž osmitisícovému městečku vládne od loňského června, když nahradil zesnulého předchůdce, ví, že řada místních prostě musí jezdit do Liberce. "Vzniká tím jistý diskomfort, nejsme krajské město, abychom se mu vyrovnali," tvrdí.
Při otázce na to, jak je možné, že Hrádek nabízí tak zajímavou architekturu a citlivé rekonstrukce, přichází Farský se zajímavým receptem: "Když už něco budujeme, snažíme se oslovit kvalitního architekta, nechceme paskvil. A tak když zadáváme architektonickou záležitost, vždycky tomu týmu řekneme, že nemá žádná omezení. Ať to udělají tak, aby to bylo ideální a nejlepší, co umí. Škrtat pak můžeme vždycky."
I starosta potvrzuje trend, že počet obyvatel v městečku na trojmezí stoupá. Je to podle něj proto, že je odtud blízko do Liberce i Žitavy a firmy stále nabízejí dost pozic. "Sice se nám rodí méně dětí, ale tím, jak lidé přicházejí, jsou paradoxně školy a školky přeplněné," pokračuje Farský.
Zajímavý detail představuje i to, že prý řada lidí, kteří se do regionu stěhují, nakonec zapustí kořeny na německé straně hranice. "V Žitavě a okolí je levnější bydlení než v Hrádku, i to nájemní," podotýká starosta.
Je zima, v chalupách už hoří dříví
Zatímco tedy Hrádkem turisté a cyklisté v létě spíše jen projíždějí, v Bedřichově v Jizerských horách už mnoho let řeší opačnou potíž. Overturismus. Trvale je tu hlášeno pouze něco přes 360 obyvatel, během sezony ale tohle číslo stoupá i 30násobně.
Teď teploměr ukazuje jen šest stupňů nad nulou a středisko proslavené běžeckým lyžováním v bodě mezi letní a zimní sezonou působí jako město duchů. Do nosu návštěvníka stoupá štiplavý zápach hořícího dřeva z komínů chalup, na řadě míst ještě nyní probíhá stavba dalších nových apartmánů.
Těch pár lidí, co schází od rozhledny Královka do centra Bedřichova ke stadionu, jsou turisté. Na dvě místní ženy reportér deníku Aktuálně.cz naráží až po dlouhé chvíli. Stěžují si, že bez auta tu není jednoduché žití. "Máme tu sice dva malé obchůdky, ale tam je strašně draho, tam chodím hlavně pro pečivo. Jednou týdně mě dcera musí hodit autem do Jablonce, abych si nakoupila," popisuje důchodkyně.
"Vlastně cokoliv, co je k životu třeba, si musíte obstarat buď přes kopec v Liberci, nebo v tom Jablonci. Ale autobusy jezdí dobře; když není hodně sněhu a netaháte těžkou tašku," přidává se její kolegyně.
Prokletí apartmánového bydlení
Petr Holub (SLK) se do Bedřichova ze středních Čech přistěhoval v roce 2009. O pět let později se stal starostou horského střediska a tím zůstává doteď. "Je tu úplně stejná situace jako v Harrachově nebo ve Špindlu - to znamená boom apartmánového bydlení a s ním spojená zátěž," říká v rozhovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz.
I tady jde po většinu roku o "mrtvé" bydlení, které ožívá jen v sezoně a na svátky, apartmány si tu pořizují jejich majitelé především jako investici. "Je to nešvar těch středisek, obce z takových bytů nemají žádné peníze," kritizuje Holub to, že bez trvalého bydliště nepřinášejí majitelé apartmánů Bedřichovu žádné peníze z rozpočtového určení daní.
Holub vypočítává, že v Bedřichově už vznikly desítky takových mrtvých bytů a další desítky se staví. A sama radnice prý nemá páky k tomu, aby sem lákala mladé rodiny, které by se usadily natrvalo.
"Nemáme pozemky, kde bychom mohli stavět, v rámci územního plánu nemáme žádné možnosti," krčí Holub rameny. "Navíc cena nemovitostí je i tady extrémně vysoká, což je problém pro ty mladé rodiny, aby se sem dostaly," doplňuje.
Nicméně se prý v poslední době vracejí ti, kdo v Bedřichově mají své předky. "A někteří starousedlíci se naopak odstěhovávají - život na horách ve vyšším věku není lehký a taky jim vadí ten turistický ruch," vypočítává Holub.
Hrádek nad Nisou dělí od Bedřichova pouhých 30 kilometrů. I tak ale tahle dvojice dokazuje, jak rozdílné mohou dvě blízké obce být. Což se velmi viditelně promítá i do volebních výsledků v obou místech.
