Praha - Pro zahraniční média se stal symbolem českých prezidentských voleb a v prvním kole mu svůj hlas svěřilo více než 350 tisíc voličů - tedy o více jak sto tisíc více, než Přemyslu Sobotkovi a Janě Bobošíkové dohromady.
"Avatar", jak mnozí Vladimíru Franzovi pro jeho netypický vzhled přezdívali, přijal svůj výsledek jako úspěch a vítězství "probuzené občanské společnosti".
A ačkoliv mnozí jeho angažmá v prezidentské volbě považují za exhibici ne nepodobnou té, o kterou se mu stará jeho tetování, on sám se považuje za „oráče brázdy" vedoucí ke změně ve společnosti.
To, že by výsledek v prezidentské volbě mohl být odrazovým můstkem další politické kariéry Vladimíra Franze, on sám nevylučuje.
"Uvidíme, jestli pro to budou podmínky, snad není tato brázda poslední. Ale hodinu po ukončení prvního kola na to nedokážu odpovědět," řekl k tomu v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Byl konečný výsledek takový, jaký jste čekal?
Neočekával jsem žádná čísla, pro mě byla důležitá ta cesta a fakt, že došlo k probuzení občanské společnosti.
A.cz: Takže jste do voleb nešel s ambicí usednout na Hradě, ale „vyorat brázdu" oné změně ve společnosti, jak říkáte?
Jestli jsem chtěl nebo nechtěl usednout na Hradě, je můj subjektivní pocit, kdyby to vyšlo, usedl bych, kdyby ne, tak ne. Primárním cílem bylo probuzení občanské společnosti, což se povedlo.
A.cz: Hodláte nějak tento svůj úspěch dále úročit a politicky ho využít? Budete v politice pokračovat?
Tak uvidíme, jestli pro to budou podmínky, snad není tato brázda poslední. Ale hodinu po ukončení prvního kola na to nedokážu odpovědět.
A.cz: Jak byste shrnul posledních několik měsíců vrcholící kampaně?
Bylo to svrchovaně inspirující a se skvělou dynamikou. Byla tu uvolněna pozitivní energie, lidé si šli naproti.
Zkrátka jsme nestáli na místě, byla to cesta hledající si svůj tvar - ten se sám utvořil, obsah si diktoval tvar. Je dobrou zprávou, že společnost reflektuje problém, který má - a ten je především mravní. Když člověk sám není v pořádku, nemohou fungovat ani nástroje vedoucí k jeho dobru.
A.cz: Co jste si odnesl z předvolebních bojů? Jak hodnotíte své protikandidáty?
Být prezidentem není o tom, zda člověk umí tenhle pilíř, nebo jak se úvěruje, ale je to především o lidském rozměru. V tunách debat, kterých jsem se zúčastnil, toto nepadlo ani jednou.
Jak kdyby odborníci byli tak zaujati a okouzleni sami sebou, že si neuvědomovali základní věci.
A.cz: Které základní věci?
Pojmenovávat úplně jednoduché věci - všichni dumají, co by bylo, kdyby bylo, ale nikdo nedokáže jaksi definovat, že stát je jako instituce odloučen od občanů a že nikoho nezajímají newspeakové ptydepe žvásty, protože ty nic neřeší.
A.cz: To po těchto věcech neexistuje poptávka?
Ne, jde o to, že to lidé poslouchali celou totalitu a poslouchají to i nadále. Každý má milion nabídek a receptů, ale pořád se nic neděje. Pořád je to „chceme změny, ale prokristapána, ať se nic nezmění".
A.cz: Když už šlo o probuzení občanské společnosti, neuvažoval jste o tom, že byste před prvním kolem odstoupil z volby a své hlasy přenechal jinému kandidátovi?
Jako autentický občanský kandidát - já nevím, kdo byl autentičtější - nemůžu vzít podporu 88 tisíc petentů a dát ji jen tak někomu. Takhle to prostě nejde, je to neetické.
A.cz: Symbolem české prezidentské volby jste se stal minimálně pro zahraniční média - jaká byla ta komunikace s nimi?
Byla dobrá, protože ti lidé často přijíždějí ze zemí, které mají s demokracií mnohem větší zkušenost. Takže se daleko víc ptali na to, co chceme, jak to chceme, jaký to má étos a kam to má dospět - zatímco česká média se měsíce točila v kruhu okolo toho, jaký mám bodyart nebo ne, bylo to jako u blbých na půdě.
