Josef Hofman (*1921 – †1999) obdržel povolávací rozkaz na práci do Říše 22. října 1942, a za týden už seděl ve vlaku do Berlína. Ze skupiny několika tisíc odvedenců z protektorátu ho vybrali do skupiny devadesáti krejčích, které Organizace Todt zařadila jako vlastní personál svých poboček v Norsku. Z Berlína odjel se skupinou Čechů do tábora Klein Wachlin, poté ze štětínského přístavu lodí Per Brahe do Osla. Tam se dozvěděl, že byl přidělen až na daleký sever, do Skiippagurry u norsko-finské hranice. Nejdříve jel vlakem do Trondheimu, kde celý měsíc pracoval na stavbě ponorkového bunkru Dora. Teprve poté se s několika stovkami dalších Čechů nalodil na loď Rigel a plul přes Bodø do Narviku. Loď musela kvůli náletům změnit trasu a plavba se protáhla o řadu dní. Pak pokračovali lodí Uland přes Tromsø do Alty, poté další lodí do přístavu Hammerfest a odtud nákladními auty přes Repparfjord do Karasjoku. To už z Čechoslováků zbylo jen šest osob, z toho tři zůstali na místě a další tři včetně Josefa Hofmana čekali dva týdny na transport do Skiippagurry. V mezičase vykonávali různé pomocné práce – od odhazování sněhu z cest po práci v kuchyni. Do finské Skiippagurry dorazili až 23. února 1943, tedy po čtyřech měsících od povolání na práce do Říše. Konec války ho zastihl v okolí Nordreisy.
Foto: Archiv rodiny, Vojtěch Vlk, Vendula V. Hingarová, Zdenko Maršálek / Projekt Česko-norská memorabilia za podpory Fondů EHP / Univerzita Karlova, Filozofická fakulta