"Lidi často říkají ‚tady to znám, to je mi nějaké povědomé, odkud to je‘ a pak zjistí, že u toho bydlí," popisuje Fridrichová zážitky z výstav. "Nebo se nám stalo, že přišel ředitel školy a říkal ‚To jsem někde viděl‘, tak mu říkáme, že to má naproti škole. ‚No jo, vždyť na to koukám z kabinetu,‘" vypráví Fridrichová, jak už lidé (ne)vnímají tento socialistický fenomén veřejného prostoru.
