"Svalilo to střechu včetně mojí postele i s peřinami, zůstala jen manželčina, moje někde odfůkla,“ ukazuje stálý obyvatel kolonie, pětasedmdesátiletý Jozef Žembery, a popíjí přitom pivo. "Spadl i přední štít. Ten svalil zábradlí, to mě praštilo po hlavě, já se svalil dolů pod schody, a tam jsem čekal, až vše proběhne, bylo to ukrutné."
