Loď Sitno se stala součástí Československé námořní plavby v roce 1969 a byla, stejně jako její předchůdce Blaník, určena k přepravě materiálu. Byla vybavena speciálním motorem, který dokázal vyvinout lepší výkon pomocí levnějšího paliva. Sitno dokázalo plout rychlostí zhruba 27 kilometrů za hodinu.