Ale srdce pohraničníka nezapře. "Nebojte, nebudu zpívat, ale kousek té písně vám řeknu: Lesy šumí smutnou píseň,/
bouře stromy vyvrací,/
v duši milé padá tíseň,/
hraničář se nevrací,/
Nevrátí se nikdy více, aby zlíbal tvoji líc/
nechal život na hranicích,/
nepřijde ti nikdy víc..."
Pak se mu hlas zlomí "Nemohu pokračovat, žene mi to slzy do očí."
