Vím, že jste byli se zesnulým hercem Jiřím Bartoškou letití kamarádi.
Ano a jsem fakt smutný. Nejen že byl skvělý herec, ale on spolu s Evou Zavoralovou ve dvou zachránili filmový festival v Karlových Varech. A co víc - vytáhl ho na špičkovou akci. Miloval život a vždycky s ním byla strašná sranda. Jako kuřáci jsem si samozřejmě notovali taky.
Je pravda, že Bartoška byl jediný, kdo směl kouřit u Václava Klause v kanceláři?
Asi jo, já nevím. Já jsem mu tam nekouřil. Ale nevím, jak to měl Miloš Zeman. Já jsem tam s nimi nebyl v té kanceláři.
Vraťme se k Bartoškovi v roce 1989. Sledoval veřejné dění i po revoluci?
Tak jistě. On byl tím, kdo oznamoval kandidaturu Václava Havla na prezidenta v prosinci 1989. Sice nešel dělat poslance, ale samozřejmě celoživotně sledoval veřejný život a politický. Bavili jsme se o tom často. Na festivalu ve Varech, na golfu, kde jsme se viděli.
Bylo něco, co jej v posledních letech nějak zajímalo či trápilo ve veřejným životě?
Jako člověk, který ten život opravdu miloval po všech stránkách, tak myslím si že ho určitě štvalo takové to omezování v radostech života. Byl to maximálně svobodomyslný člověk. A jakékoliv zásahy do lidské svobody jemu žádnou radost nedělali.
Včetně třeba zákazu kouření v restauracích?
Já si vybavuji, jak na kuřáckém happeningu u Jiřího Kotase říkal: Chci aby o mém osudu rozhodoval bůh a ne Poslanecká sněmovna.
