Koncem 80. let lidé v Československu prožívali šedivé časy vrcholné normalizace. Mnozí snili o tom, že jednou skončí doba nesvobody a padne komunistický režim, který "se Sovětským svazem, na věčné časy a nikdy jinak“ uzavřel zemi a její obyvatele za železnou oponu. Snímky z té doby, které pořídil fotograf Tomáš Vocelka, jsou nyní k vidění v kavárně pražské Leica Gallery a chystá se i beseda.
Dvacet let jezdí do nebezpečných míst, kterým se ostatní vyhýbají. Dokumentaristka Jarmila Štuková se považuje spíš za humanitární fotografku než za válečnou reportérku a od ostatních kolegů v oboru ji odlišuje, že do konfliktních zón jezdí kromě focení i pomáhat. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že ji to pomáhá srovnávat se s hrůzou a násilím, kterému denně čelí. "Je to pro mě pokání," dodává.
Archiv matematika a amatérského fotografa Karla Bucháčka skrývá skutečné poklady. Snímky, které zachytil, vystihují dobu od poloviny šedesátých let do sametové revoluce. Fotografoval invazi sovětských vojsk v roce 1968, bourání pražského Žižkova, stavbu obrovských sídlišť i běžný život. Přesto se o něm příliš neví. Chce to změnit připravovaná fotografická kniha Přidušené město.
Pohled na spolucestující, kteří se 24. února probudili v nočním vlaku z Kyjeva na Donbas se zprávou, že začala válka, připomínal ukrajinské dokumentaristce Alise Kovalenkové surrealistický film. O své profesi ale přemýšlet nechtěla. Místo kamery vzala do ruky zbraň a vydala se na frontovou linii. "Bojuju i za syna, aby za deset let nemusel do války on," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Dokumentaristka Greta Stocklassová představí v sobotu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě svůj nový dokument Kiruna - překrásný nový svět. Pojednává o stěhování nejsevernějšího švédského města kvůli těžbě železné rudy. Občané důvěřují státu, že jde o správný krok. Odkládání termínů a více demolic než staveb však začíná budit skepsi.
Michal Gálik získal před více než rokem práci snů - cestoval po celém světě a pořizoval záběry z nejznámějších turistických destinací. Proletěl se balonem nad chrámem Angkor Vat, přenocoval v thajském vězení a obletěl dvakrát zeměkouli. Přestože jej cestování a natáčení bavilo a naplňovalo, přiznal, že to bylo občas dost náročné. "Člověk každý den musí vstát, naplánovat si itinerář, natočit co nejvíce záběrů a tím pádem ne vždycky byl prostor na to zažívat zvláštní příhody a historky. Ale občas se něco podařilo," říká dokumentarista.
Na české hrané filmy se často nadává, ale skoro stejně často se uvádí, že dokumenty u nás vznikají na stále lepší úrovni. Ať už pro kina, nebo televizi, každý rok se urodí hned několik těch, co vzbudí debatu a upozorní na nějaký důležitý problém. Festival Jeden svět představil ty nejlepší. Jak ve své recenzi podotýká Martin Svoboda, čeští dokumentaristé často točí tituly, jež lze plně docenit jen se znalostí kontextu. Někteří sklouzávají k "panoptikálnosti" a zachycují, jak divní lidé dělají divné věci. Leckdy také využívají sebe jako hrdiny. "Tím mohou opět rozvířit debatu o dokumentaristickém odstupu," dodává.
Vítězným filmem letošního festivalu dokumentů o lidských právech Jeden svět se stal snímek Není úniku z části Iráku, kterou ovládá uskupení Islámský stát. Cenu za nejlepší režii má film Plastová Čína tvůrce Ťiou-lianga Wanga o továrně na recyklaci plastů. Nejlepším českým dokumentem je Normální autistický film režiséra Miroslava Janka. Výsledky dnes ČTK zaslali pořadatelé. Devatenáctý ročník přehlídky v Praze skončí ve středu, pokračovat bude postupně ve 32 městech v Česku a také v Bruselu.
Premiérou 9. listopadu v pražském Kině Pilotů vstoupí do českých kin Normální autistický film. Přední český dokumentarista Miroslav Janek v něm zachytil normální život pohledem pěti autistických dětí – Lukáše, Denisy, Majdy, Marjamky a jejího brášky Ahmeda. Snímek se již před premiérou dočkal dvou ocenění. „Kdo má určit, co je normální: žít ve spěchu a stresu a přehlížet absurdity moderní doby, nebo spíš ve světě toužebně hledat řád, ticho a klid, tedy podmínky, které kdysi bývaly normou?“ ptá se režisér Miroslav Janek ve svém filmu.
Z filmu Rain Man a dalších uměleckých ztvárnění lidí s poruchou autistického spektra by to skoro vypadalo, že autisté jsou geniální a jen trochu výstřední lidé, s nimiž je zajímavé žít. Jenže jejich rodiče podstupují den co den obrovské martyrium a o poruše vědí svoje. Pravdou ovšem není ani to, že by autisté neuměli prožívat city. I to dokazuje slovenský režisér Jaro Vojtek ve svém dokumentu Tak daleko, tak blízko, jenž je součástí festivalu Jeden svět. "Chtěl jsem podat zprávu o tom, že zažité stereotypy o autismu jsou jen mýtus," řekl režisér v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Australská dokumentaristka Anna Broinowská díky narozeninovému dárku zjistila, že Kim Čong-il byl nejenom krutý diktátor, ale také nadaný filmař. Fascinována jeho nenávistí k Západu a filmařským talentem se rozhodla odjet do Severní Koreje a natočit tam film podle diktátorových představ. Netušila však, že jí v tom budou pomáhat Kim Čong-ilovi nejlepší propagandisté. Jako jediná novinářka se dostala do severokorejských filmových ateliérů, film nakonec ocenilo i jihokorejské publikum.
Film o drogové závislosti, životě na ulici i návratu do běžného života bude mít premiéru koncem července.
Bernd Posselt mluvil o Miloši Zemanovi, ale jménu se záměrně vyhýbal
Praha - Cenu diváků filmového festivalu Jeden svět získal izraelský dokument Most přes Wadi. Jedna polovina režisérského (a bratrského) dua, Barak Heymann, poskytla Aktuálně.cz rozhovor.
